98
Melanie Rose
ale naštěstí poslouchal předpověď počasí a zůstal doma, ale dneska někam zmizel a my tu umíráme strachem. Neumíme si představit, kam v takovémhle počasí mohl jít, ale jinak jsme v pořádku – tedy pokud zůstaneme u ohně.“ „Sníh venku je pěkně hluboký,“ sdělil nám Colin. „Z vesnice mi to sem trvalo přes hodinu a nebylo vidět, že by tudy šel ještě někdo jiný. Než jsem vyrazil, poslouchal jsem rádio a hlásili, že už začali čistit hlavní silnice, ale spousta těch vedlejších je pořád neprůjezdná.“ „No ale kde by tedy mohl být?“ Tara sklepla karty o stolek do balíčku. Colin pokrčil rameny, jako že jeho se Vincentovo zmizení netýká. „Vincent se o sebe dokáže postarat, určitě je v pořádku.“ „Co se děje ve světě, tedy kromě toho počasí?“ zeptala jsem se váhavě a doufala, že má Colin ohledně Vincenta pravdu, a také jsem chtěla slyšet, jestli svět za hranicemi tohoto domu ještě normálně funguje. „My jsme tu opravdu úplně odříznutí, bez elektřiny a bez telefonu.“ „Svět je pořád stejný,“ odpověděl Colin a natáhl si nohy k teplu sálajícímu od žhavých polen. „Ale lidi museli v té sněhové bouři opustit auta i náklaďáky a helikoptéry musely dopravit několik starších lidí do nemocnic. Ta sněhová kalamita je opravdu dost rozsáhlá. V televizi radí, aby lidi raději zůstali doma a počkali, až se situace uklidní.“ Starostmi své sestry se očividně moc nezabýval, a pokud šlo o mě, převážila jeho zvědavost. „Vyprávějte mi svůj příběh, Kate. Co všechno si pamatujete z toho, jak jste se sem dostala?“ „Nic moc. Vzpomínám si jen, že jsem se probrala někde u silnice ve sněhu a ukrutnou dobu jsem se někam vlekla pěšky, než mě tam Vincent našel ležet. Nemám ani ponětí, jak jsem se sem dostala, ani kdo vůbec jsem. Neumíte si představit, jak je to hrozné, nic nevědět.“ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190422
99
Návrat domů
„Nezjistila jste aspoň něco, než přestaly fungovat telefony?“ Naklonil se dopředu, oči plné zájmu. „Nehlásil třeba někdo, že jste se ztratila?“ Zavrtěla jsem hlavou. „Ne, telefony už byly v době, kdy jsem se dala trochu dohromady, mimo provoz a já ani nestačila zavolat na policii.“ Podíval se na svou sestru a ta jen převrátila oči k nebi. „Ale ne, já vím, co chceš navrhnout,“ zasténala. „Může to bolet,“ řekl jí. „Ale když jí pomůžu, aby si dokázala vzpomenout, kdo je, bude se moct vrátit domů, jakmile budou cesty průjezdné.“ Tara najednou vypadala uvolněněji a já si uvědomila, že oba navzájem znají i svoje skryté myšlenky. Colin okamžitě vycítil, že mě tu Tara nechce, a ona už věděla, co s tím její bratr hodlá udělat. „Můžete mi někdo říct, o čem to tady mluvíte?“ zeptala jsem se nervózně. „Colin je hypnoterapeut,“ vysvětlila mi Tara. „Má doktorát z psychologie a hypnoterapie. Lidi za ním přicházejí s nejrůznějšími problémy a on na ně aplikuje hypnózu, takzvanou regresní terapii, aby se mohli vrátit do dětství, odkud podle jeho přesvědčení všechny jejich trable pramení.“ Pohlédla na bratra. „Je to tak správně, Coline?“ „To je jen skořápka,“ opáčil s úsměvem. Obrátil se ke mně. „Když mi dovolíte, abych vás zhypnotizoval, možná dokážu odemknout všechny dveře vaší mysli, které se nějak zablokovaly, a otevřít je i pro vás. Paměť se vám vrátí a vy budete moct pokračovat v životě tam, kde se přerušil.“ Pochybovačně jsem je sledovala. Chtěla jsem se vrátit do svého skutečného života – samozřejmě že ano. Čím dřív odejdu z tohohle domu se všemi jeho záhadami, tím lépe. Tak proč jsem z toho nápadu s hypnózou najednou tak nervózní? Upřeně jsem se na Colina zadívala. „Když jste si Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190422
100
Melanie Rose
tak jistý, že dokážete otevřít zavřené dveře v mé mysli, jak to, že jste nic neudělal s Jadiinou umíněnou němotou?“ „Protože na tomto poli nepracuji,“ odpověděl, zjevně překvapený mou skepsí. „Specializuji se na regresi, při níž své klienty vedu zpátky do jejich dětství, a děti, samozřejmě, nejsou na tento druh terapie vhodní kandidáti. A ještě tu také byl podstatný fakt, že ani Vincent, ani Cheryl si to nepřáli.“ „A mě byste dokázal zhypnotizovat?“ „Nevidím důvod, proč ne.“ Sedla jsem si a chvíli o tom přemýšlela, zatímco Colin s Tarou si vyměňovali novinky. Co jsem mohla ztratit? Z doby před více než dvěma dny jsem neměla žádné vzpomínky. Nic nemohlo být horší než tento pocit osamění a vykořeněnosti. A pokud tu byla naděje, že by mohl obnovit mou paměť, nebo aspoň její část, tak to za pokus rozhodně stálo. „Má to nějaké vedlejší účinky?“ zeptala jsem se, když si na chvíli přestali povídat a podívali se na mě. Colin zavrtěl hlavou. „Žádné, o kterých bych věděl.“ „Nejspíš proto, že si nemohli vzpomenout, na co by si mohli stěžovat, poté co ses jim hrabal v hlavě,“ okomentovala to Tara. Když ale viděla, jak se tvářím, rychle se na mě ušklíbla. „Jenom žertuju, bratr je vážně zkušený hypnoterapeut.“ Colin na svou sestru našpulil pusu. „Ty tu nebohou dívku znervózňuješ,“ postěžoval si. „Pardon,“ pokrčila Tara rameny. „Koukněte, jestli se chcete dozvědět, kdo jste, Colin vám může pomoci. Je to ostatně to nejlepší, co tu teď máme k dispozici.“ „Co všechno to bude zahrnovat?“ otázala jsem se váhavě. „Protože nevíme, jaké trauma vaši amnézii způsobilo, bude asi nejlepší zavést vás do vašeho šťastného a bezpečného dětství a potom postupovat až k přítomnosti.“ Colin Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190422