98
robert crais
ozve. Právě teď mě ale víc zajímá, jak sem dostat majitele, aby si to tu uklidili a zajistili.“ Pike prošel kolem kozích hlav k předním dveřím. Pozorně si prohlédl benzinku a budovy na protější straně ulice a přemýšlel, zda Strawovi lidé něco viděli a jen stáli a dívali se. „Pojďme, Pikeu,“ zopakovala Hydecková. „Vážně. Správně byste tady vůbec neměl být.“ Pike je následoval ven. Betsy Harmonová měla stále ruce založené na prsou. „Přijdou sem lidi z forenzního?“ „To existuje jen v televizi. My máme oddělení vyšetřování vědeckými metodami.“ Hydecková zabouchla dveře. Ohnutý rám jí práci ztížil, proto se McIntosh natáhl, aby jí pomohl. Stejně se nedovřely úplně. „Jsou to zvířecí vnitřnosti, paní Harmonová. Ten, kdo to udělal, je asi ukradl na hispánském tržišti. Latinoameričani prodávají hodně kozího masa. V kolik hodin sem pan Smith obvykle chodí?“ „Wilson je tady každý den v devět, vždycky kromě neděle. Když má nějakou roznášku, přijde dřív, ale v devět tady jeden z nich vždycky je. Touhle dobou už tu bývají.“ Pike se podíval na hodinky – bylo téměř půl desáté. Hydecková pohlédla na ty svoje ve stejný okamžik a netrpělivě se zamračila. „Možná dneska nepřijdou, když má otřes mozku. Měl by ležet v posteli.“ Betsy Harmonová stiskla paže ještě pevněji. „Ležet v posteli neznamená, že si vypnete telefony. Někdo musí ten svinčík uklidit.“ „Nechali jsme jim zprávu. Víc dělat nemůžeme.“ „Co když si nezkontrolují telefon? To svinstvo se začne kazit. Přijdu o zákazníky, když to tu bude smrdět. Všimnou si toho lidi z ulice.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190421
hlídka
99
Hydeckové zazvonil telefon. Podívala se číslo volajícího a chystala se poodejít, aby to vzala. „Jsou to oni?“ chtěl vědět Pike. „Ne, Button. Zjistím, co hodlá dělat.“ Když Hydecková odešla, Betsy Harmonová se obrátila na Pikea. „Nemůžou to přece takhle nechat, že ne? Neměli by s tím něco udělat?“ Pike nevěděl, co na to říct. Nelíbilo se mu, že Dru a její strýc neberou telefony. Ta krev, hlavy a vzkaz na zdi nevypadaly jako pouhý akt škodolibého vandalismu. Bylo v tom cosi temného, co vyvolávalo podobný pocit, jako by se pod ním na otevřeném moři mihl stín. Hydecková se během hovoru s Buttonem rozhlížela, a Pike podle jejího postoje poznal, že se něco stalo. V průběhu hovoru byla stále napjatější a nakonec schovala telefon a vrátila se. „Pan Smith a slečna Rayneová nepřijdou. Odjíždějí do Oregonu.“ Betsy Harmonová o krok couvla, jako by dostala kopanec. „Do Oregonu? Kdo říká, že jedou do Oregonu?“ „Pan Smith. Zjevně sem dnes přišel dřív a došel k závěru, že co je moc, to je příliš. Ráno zavolal detektivu Buttonovi.“ „To to nechá takhle?“ „Nevím.“ „Ale kdo ten nepořádek uklidí?“ „Promiňte, ale nic víc nevím. Věřím, že než odjedou, tak se o to postará.“ Pike byl překvapený a nechápal, proč mu Dru nezavolala. „Mají strach?“ „Pikeu, jděte dovnitř a rozhlídněte se. Já bych skoro řekla, že mají strach. Podle mě je ten chlápek přímo vyděšený. Chce zmizet z města, dokud se ti pitomci ne-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190421
100
robert crais
zklidní, a na žádném dalším vyšetřování prý nebude spolupracovat. Nic dalšího nevím, ale na rovinu, jestli se na to vykašle on, tak se na to vykašlu i já.“ Pohlédla na McIntoshe. „Tady jsme skončili. Jedeme.“ „Přijde se sem Button podívat?“ chtěl ještě vědět Pike. „Moc se na něj netěšte. Pořádně ho to vytočilo.“ Obličej Betsy Harmonové se napjal úzkostí. „Ale Wilson nebere telefon. Co když to takhle nechá?“ „Pokud z toho vyplynou nějaká zdravotní rizika, dostane pan Smith napomenutí. A když se o to nepostará, navrhuju vám zavolat majitele nebo agenturu, která jim obchod pronajala.“ „To je všechno? Vy s tím nic dalšího neuděláte?“ „To je vše, co můžeme udělat. Mrzí mě to.“ Pike se díval, jak Hydecková s McIntoshem míří zpět k svému hlídkovému vozu. Pak vyndal telefon a znovu zavolal Dru. Hovor spadl rovnou do hlasové schránky, ale tentokrát Pike žádný vzkaz nenechal. „Nevěřím, že by to tu takhle nechali,“ ozvala se za ním Betsy Harmonová. „Prostě se mi to nezdá.“ Pike tomu také nevěřil, a říkal si, že ten, kdo zasviní někomu obchod kozími hlavami a krví, se u pouhého vandalismu nezastaví. Schoval mobil. „Víte, kde bydlí?“ Betsy Harmonová se dnes poprvé usmála. „Ano, vím. Jen pár bloků odsud.“ Jednou, když se jim pokazila lednička, pomáhala Dru a Wilsonovi odvézt domů jídlo, které se rychle kazí. Adresu si nepamatovala, ale popsala Pikeovi cestu a jejich dům ve Venice Canals. Navíc mu dala číslo mobilu, které měla od Wilsona Smithe. Když se Pike vracel ke svému džípu, Betsy Harmonová za ním zavolala:
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190421