Skip to main content

Sedmero plastových panen (Ukázka, strana 99)

Page 1

protože je to pro ně stejný, jako Čechy, a Češi můžou vyskočit z kůže, protože je to urážka jejich tradičnímu názvu. Pěkný, ne?“ Válka přestal bít Bábela Bábelem a otočil se k Demenci: „No, to je sice moc pěkný, ale maj spolu takovej problém, abych se tam mohl uplatnit taky já?“ „Hm...“ Demence se zamyslel, „tak třeba by se dalo bojovat o Epopej.“ „Co je Epopej?“ „Ani vlastně nevím. Ale vedou se o to krásný právnický spory. Oba jsme se u toho s Blábolem vyřádili.“ Válka si výsměšně odfrkl. „Právnický spory? To má bejt ňáká válka? Já chci bolest, utrpení, rozumíš? Krev! Aspoň z nosu, když už nic jinýho.“ „Ty seš děsná konzerva,“ odpověděl Bábel, který zřejmě neměl dost Válkova bití, „Nikdy tě nenapadlo, že stres, strach, beznaděj a další krásný psychický stavy můžou bejt pro lidi mnohem větší utrpení, než fyzický násilí?... neee, počkej... řekl jsem přece PRO LIDI! Já nejsem... au, nech mě bejt, ty zkostnatělá zrůdo!“ „A co takhle náckové?“ v klidu uvažoval Demence. „Tys tady vyškolil ňáký nácky?“ zpozorněl Válka. „Ti říkám, že už tady operuju dlouho. Náckové jsou něco jako můj podpis.“ „No to je skvělý! A je tady někdo, na koho maj spadeno? Jakože opravdu spadeno, ne jenom nadávání u piva na to, jak jim přistěhovalci berou práci, kterou by stejně nechtěli dělat.“ „Jasně. Romská menšina. To je tady velký téma.“ „Jo, romové jsou vděčný. Je jich tady hodně?“ „Jasně. A hlavně žádná trapná integrace. Pěkně v ghetech, se zhoršeným přístupem ke vzdělání a práci, pod palbou lichvářů a s tradiční rolí muže jako živitele rodiny, kterou nemá šanci splnit. Prostě jak to má bejt, aby se museli živit drobnou kriminalitou a aby je tak mohla většinová společnost nenávidět.“ „Supr. Tak to nakonec možná bude zábava.“ Podíval se na Bábela. „A co tendle Blbel?“ „Bábel!“ opravil ho automaticky Bábel. „Už tam taky intervenoval?“ „No jasně,“ odvětil Demence, „pohrál si s řečí, takže sice mluvěj jiným jazykem, kterej se ze zákona můžou učit, ale nikdo ho neumí natolik, aby ho učit mohl. Ale nejkrásnější je to, co provedl s těma zákonama... no to je slast. Třeba to přejmenování zvláštních škol...“ „Fajn,“ přerušil ho Válka, „takže když už tady Blábol...“

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190384


„Bábel!“ „...na problému pracoval, tak se teď vůbec nemusí angažovat. Vezmeme to po něm,takže to bude spolupráce.“ „Cože?!“ zareagoval okamžitě naštvaně Bábel, „jak jako že to vezmete po mně? Máme spolupracovat!“ „Ty už jsi svůj díl odvedl. Jdi se projít a nech nás pracovat,“ odvětil Válka, otočil se k němu zády a šel řešit detaily s Demencí. Bábel se podíval na kupu slizu vedle sebe. Kupa slizu zachrchlala, pokusila se pokrčit rameny a odšourala se za Válkou. Bábel ještě chvíli křičel nadávky, za což si náhodným kolemjdoucím kameramanem vysloužil na internetu přezdívku „Kelišová“, a pak naštvaně odešel, uklidnit se směrem k Právnické fakultě. Když pak se zálibou sledoval studenty a studentky, jak chodí po chodbě a se zmatenými výrazy opakují nesmyslná uskupení slov, v hlavě se mu začal rodit plán, jak se Válce pomstít za jeho aroganci.

„Kde je?! Já ho zabiju!“ Válka se řítil chodbou rodinného domu, v němž právě seděl Bábel a sledoval televizní noviny, zatímco majitelka domu, které Bábel vnutil představu, že je jeho dávno ztracenou tetičkou, právě prohledávala místní kanalizaci a snažila se vzpomenout si, proč. Válka vtrhnul do pokoje. Bábel si jen povzdechl a nechal si pětkrát urazit hlavu, než se Válka konečně uklidnil. V mezičase pouze klidně reagoval slovem „Bábel“ na Válkovy nadávky, z nichž „Blábol“ byla ta nejmírnější. Když se Válka konečně uklidnil, Bábel se zeptal: „Mám takový dojem, že tě něco trápí.“ Za to mu byla opět uražena hlava. „Ty dost mobře víšco!“ „Prosím?“ optal se pobaveně Bábel. Bolest sice neměl rád, ale vidět Válku koktat vztekem za to stálo. „My vost dobře...“ Válka se pokusil uklidnit: „Kvůli tobě tady ještě budu koko...“ „Kokotat?“ usmál se na něj nevinně Bábel. Když si znovu nasadil hlavu, zkusil to: „Řekneš mi, co tě trápí?“ „Ty víš, co!“ konečně ze sebe vypravil bez chyby Válka. „Netuším.“ „Chceš mi tvrdit, že to všechno byla náhoda?“ „Co přesně?“

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190384


„Že si skletli spupiny?“ „Co jsou Spupini?“ Do místnosti vešel Demence, který zřejmě dorazil k domu zároveň se svým společníkem, ale neběžel domem jako blesková válka, aby mohl nepříteli rozmlátit ciferník. „Možná bude vhodné, když ti situaci popíšu,“ pronesl klidně. Válka se zjevnou úlevou přikývl. „Vymysleli jsme tady s Válkou krásný plán, jak skloubit místní demenci a agresi, aby z toho fakt něco bylo. Naše milá skupinka neonacistů si dala sraz na demonstraci u romského ghetta. Brilantní část spočívala v tom, že menší skupina se měla převlíknout za anarchisty, kteří měli jakože zaútočit na ty nácky, aby byl začátek násilí na nich. Pak jsem měl já přednést extrémně dementní projev o privilegovanejch menšinách, kterej by jakože ty anarchisty přesvědčil, aby šli do toho s dementama, jakože celonárodní odboj.“ „To zní zajímavě,“ tvářil se Bábel nevinně, „jak tak koukám na Válkovy reakce, něco se vám asi zvrtlo, co?“ Válka jej znovu chytil pod krkem a procedil mezi zuby další přeřek: „Ty si mě budeš hrát?“ „Ehm, to má být žádost o ruku?“ zeptal se Bábel, kvůli čemuž opět přišel o hlavu. Demence v klidu pokračoval: „Nevyšlo. Jak se totiž ukázalo, ti dementi si popletli skupiny a prohodili si poznávací znaky. Takže všichni přišli převlečení za anarchisty, zmateně pobíhali po Litvínově a snažili se mezi opravdovými anarchisty identifikovat, kdo je kdo, což, vzhledem k tomu, že měla akce s převleky probíhat v utajení, byl dost problém. Romové postávali opodál a přemýšleli, proč nepřišel ani jeden skinhead.“ „A ty mi budeš tvrdit, že s tím nemáš nic společnýho?!“ Rozkřičel se Válka. „Nemám. Osobně mi to přijde spíš jako Demence, než Bábel.“ Odvětil Bábel. „Přiznej se, nebo ti urazím hlavu!“ zakřičel Válka na Bábela. „To je dost divná výhrůžka. Protože kdybych ti řekl, že jsem to udělal já, tak mi ji urazíš taky.“ Válka se na chvíli zamyslel. „Oukej, když se přiznáš, tak ti hlavu neurazím.“ „Fakt?“ „Jo.“ „Slibuješ?“ „Jo.“

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190384


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Sedmero plastových panen (Ukázka, strana 99) by Kosmas-CZ - Issuu