Eliška Krásnohorská na fotografii publikované v reprezentativní encyklopedii Královny, kněžny a velké ženy české, připravené Karlem Stloukalem a vydané J. R. Vilímkem v Praze roku 1940.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190346
– 99 –
Ka p i to l a tře tí
Býti básnířkou „... neb ženy, jak vy jste Jak ženy a jak matky vášnivé Nám něžných matek dáte, manželek Dost dokonalých, Madonn vznešených a mučennic ... leč Krista nikoliv, Ba nedáte nám ani básníka“1 (z druhé knihy Aurory Leigh, přel. J. Vrchlický, 1892)
Elizabeth Barrett Browningová mohla v Čechách vedle podněcování úvah o ženě budoucího 20. století inspirovat i reflexe časově bližší době, kdy svou poezii tvořila. První český článek o ní napsala, jak již bylo zmíněno, Sofie Podlipská. Vycházel pod názvem Elizabeth Barrett-Browningová a její veršovaný román Aurora Leigh na pokračování v Ženských listech v ročnících XIX a XX (1891–1892) a doprovázely ho ukázky z básně přeložené Jaroslavem Vrchlickým. Podlipská představila Browningovou jako „největší básnířku všech dob a národů“. Její milostné sonety viděla vedle Shakespearových na vrcholu světové poezie a Auroru Leigh při srovnání s eposy Homérovými a Dantovými interpretovala jako typ „nové epopeje“, odehrávající se jako zápas idejí a vášní. Ve vlastním rozboru se zaměřila na prokomponovanost stavby básně, propojující souboj „pohlaví“ se soupeřením dvou pojmů – (Aurořiny básnické) „krásy“ a (Romneyho sociálního) „dobra“. Pro její vidění (i pro dominantní postoje v kulturních situacích 60.–80. let, v nichž se utvářel její hodnotový svět) bylo charakteristické, že nevnímala hrdinku a hrdinu jako individuality, ale hlavně jako aktéry, kteří se jak v básnickém, tak sociálním „projektu“ snaží prospět celé anglické společnosti. Spisovatelka a publicistka Podlipská se ve svém literárním záběru vyznačovala až rozpitou veškerostí. Snažila se svým dílem kultivovat člověka intelektu, citu i těla; ženu duchovní, mateřskou i milostnou; život 1 Podlipská 1892: 59.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190346
– 100 –
formovaný morálkou, láskou, imaginací, vírou a filozofií. Albert Pražák v jejím medailonu, publikovaném na začátku 40. let 20. století, drsně androcentricky usuzuje, že její hlavní literární přínos spočíval v přátelství s Jaroslavem Vrchlickým. Přesto přitom vystihuje její intelektuální energii a rozpětí, jež se soustředěností na Vrchlického nesporně nevyčerpávaly: „Světová čtenářka Podlipská, vypisující si nejkrásnější místa z filosofií a literatur, dovedla ku podivu nadhazovati tolik myšlenek a námětů, že vždy podráždily vznětlivou fantasii mladého básníka k pozoruhodným odezvám.“2 V citovaném textu hodnotí Pražák Podlipskou jako druhořadou spisovatelku „ducha spíše mlsavě diletantského a typicky eklektického“ a stylu neumělého, ale jeho hodnocením zároveň prosakuje vědomí vlivu její rozsáhlé literární práce na čtenářské publikum, pro něž psala a které látkami svých prací „uchvacovala“: „A přece i přes to, dík cizím nárazům, její témata a náměty byly velmi zajímavé. Zamýšlela se u nás první např. nad dětskou duší a jejím vývojem a nad problémem vzpomínek z dětství jakožto podlohy umělecké tvorby. Studovala generační problém, koloběh rodů, rodin a pokolení jakožto problém přitékající a odtékající životní mízy a problém smrtelnosti a nesmrtelnosti. Zamyslila se i nad pluralismem některých bytostí a nad myšlenkovou přetížeností některých období. Probírala náboženstva s humanistického hlediska a shledávala jejich nedostatky i nutnost tvorby nových pro vyvíjejícího se člověka, jemuž úměrně se musí vyvíjeti i pojem Boha.“3 Objem svých vědomostí a rozpětí myšlení využila Podlipská ve své úvaze o symbolickém v Auroře Leigh s jasnou soustředěností: „Rozpadáváme se v idealismus a realismus – Aurora hledá život dalekohledem ve výškách, Romney drobnohledem na zemi.“4 Až neúspěchy a katastrofy obou projektů vyrovnávají jejich pohledy do jedné roviny: „Poesie a lidskost spojily se. [...] A muž i žena? Representanti dvou principů tvorstva jsou povolání ku práci společné.“5 Referující Podlipská v sobě ovšem nezapřela novelistku – sledovala fabuli i syžet veršovaného románu po osnově vztahu Aurory a Romneyho (a zalitovala, že on je literárně chudší postavou než ona). Podtrhla však také neromantičnost jejich prvotního rozchodu, od něhož se románový zápas „idealismu a realismu“ odvíjí: Aurora odmítá Romneyho, protože se jako jeho manželka 2 Pražák 1940: 153. Pražák čerpá z publikované korespondence Podlipské a Vrchlického z poloviny 70. let 19. století, která v době Vrchlického pobytu v Itálii (pracoval tam jako vychovatel) mezi nimi vytvořila v 70. letech pevné pouto (Brtník 1917). 3 Ibid.: 154–155. 4 Podlipská 1892: 32. 5 Ibid.: 146.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190346