98
bohatá souprava bicích) z roku 2008. Skladatel zde pracoval s vysoce stylizovanými melodiemi, harmoniemi a rytmy moravské lidové hudby, v 2. větě (Frýdecký zvony) pak použil materiálu dvou lidových písní, Okolo Frýdku cestička a Ty frýdecký zvony pěkně znějí. Pokud se omezíme na artificiální hudbu, množství přímých citací lidových písní v průběhu 20. století ubývá. Jinak je tomu ovšem s hudbou populární (dechovkou, tzv. lidovkou apod.), kde především orchestrální směsi a úpravy pro zpěv s různě obsazeným instrumentálním doprovodem tvoří jednu z jejích kvantitativně nejbohatších oblastí.
1.3 Písně zlidovělé Překonávání hranic mezi umělou a lidovou hudbou nebyl proces jednostranný. Již po celá staletí, zvláště pak od počátku národního obrození pronikalo omezené množství umělých písní (mohlo se jednat o umělý text ve spojení s umělým nebo lidovým nápěvem) do lidového prostředí, kde se některé z nich rozšířily do té míry, že se začaly chovat jako lidové písně – staly se součástí ústní tradice a stejně jako lidové písně procházely variačním procesem. Pro tento typ písňového repertoáru se vžil termín zlidovělá píseň.225 Jako příklad použití lidové melodie k novému, většinou na aktuální událost či situaci reagujícímu textu, lze uvést píseň Karla Havlíčka Borovského Hájek jako mléko kvetl.226 225
226
Dříve častěji používaný termín „znárodnělá píseň“ dnes chápeme ve významu písně s vlasteneckým obsahem. (Stejným způsobem lze vymezit vztah mezi pojmy „lidová píseň“ a „národní píseň“.) Studiu zlidovělé písně se u nás jako první intenzivně věnovali Bedřich Václavek a Robert Smetana (viz kapitolu 1.6.2). O vzniku této písně se dochovalo svědectví pátera M. Veselského v práci Karla Havlíčka Kutnohorský pobyt a porotní soud: „Když Havlíček vydával v Kutné Hoře ‚Slovana‘, docházel častěji do Libenic (...) Roku 1850 pozval jej rolník Václav Mojžíš na posvícení (…) Po staročeském pohoštění vyšli hosté do zahrady a rozložili se pod košatou jabloní. Havlíček leže stranou opřen zahleděl se na vrchy Kaňkovské a přemýšlel. Po chvíli se vzchopil a pravil: ‚Zazpíváme si novou, právě urobenou píseň!‘ A tu počal zpívati: ‚Hájek jako mléko kvetl – slavík zpíval jako flašinetl – kantor by to nedoved!‘ při čemž schválně ukázal proutkem na přítele svého P. M. Veselského, ředitele kůru v Hoře Kutné. Zazněl všeobecný smích, přítomní opakovali improvisaci Havlíčkovu, studující kutnohorští ji do zápisníků zaznamenávali. Havlíček však dodal: ‚To není ještě všechno; pohlédněte na oblohu‘ a pokračoval: ‚Měsíček jak mazaneček – na nebíčku špulí svou hubičku – a čtverák se usmívá.‘ Píseň opakována, pilně zapisována a Havlíček měl radost, že vtipným výmyslem rozveselil přátelskou společnost (…) Libenice s hrdostí posud vzpomínají, jak u nich o posvícení vznikla dnes znárodnělá, hojnými varianty rozhojnělá píseň Havlíčkova.“ [cit. 1. 5. 2009]. Dostupné na: http://rodokmen.psinec.com/ obce/tuma/kolinsko/libenice.html
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190339
99
2. Měsíček jak mazaneček, / na nebíčku špulí svou hudbičku, / a čtverák se usmívá. 56. K. Havlíček Borovský: Hájek jako mléko kvetl. Nápěv lidový
Bez zajímavosti není další osud této písně. Po Havlíčkově smrti, kdy z něho česká společnost vytvořila symbol národního mučednictví, získala mimořádnou oblibu díky dalším slokám, které k původním šesti přikomponoval František Hais:227 7. Spi, Havlíčku, v svém hrobečku, / národ zpívá si tvoji písničku, / odpočívej v pokoji. 8. Tvoje tělo v hrobě hnije, / ale duch tvůj posud v Čechách žije, / odpočívej v pokoji.
V Ohlasech písní českých Františka Ladislava Čelakovského nalezneme tři básně, které odkazují ke známým lidovým melodiím: Krotká holubička (na nápěv Laštovička lítá), Jarní (na nápěv Pojď, pojď, pojď, jen mne vyprovoď) a žertovnou píseň Vávra:
2. Ale blízko u Brodu / zlou měl chudák příhodu, vojáci ho potkali, hrozničky mu sebrali. 3. Běží Vávra od Brodu, / pláče pro svou nehodu, naříká si cestičkou, / že má mošnu prázdničkou. 4. Vojáci ho potkali, / tuze ho litovali, v pole zašli, kde co našli, / do mošny mu nacpali. 227
František Hais (1818–1897). Významná postava pražské městské lidové kultury. Drobný výrobce a obchodník s hračkami a suvenýry, autor a interpret kramářských písní. V závěru života sepsal paměti, novodobě vydané jako Vzpomínky pražského písničkáře (Praha: Odeon, 1985, 470 s.)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190339
100
5. Běží Vávra hopky hopky / nese v mošně kozí bobky, zas si zpívá cestičkou, / že má mošnu plničkou. 57. F. L. Čelakovský: Vávra. Nápěv lidový
Zlidovělá píseň má mnohé styčné rysy s tzv. společenskou písní. Tímto termínem se obvykle označuje písňový repertoár české měšťanské společnosti 19. století. Vedle písní s náměty milostně sentimentálními, žertovně satirickými, pijáckými či jinak zábavnými hrály prim písně vlastenecké. Některé z nich se staly součástí ústně tradovaného repertoáru širokých městských i venkovských vrstev, a můžeme je proto zařadit do kategorie zlidovělých písní. Nejznámějšími příklady v tomto směru jsou především písně Čechy krásné, Čechy mé, Moravo, Moravo či Písně, dcery ducha mého. Především po textové stránce jsou lidové písni poměrně vzdálené. Písně dcery ducha mého (text J. V. Picek,228 hudba J. Vavřínek) reprezentují typ vlastenecké písně, u níž je na místě označení „znárodnělá píseň.“
58. J. V. Picek, J. Vavřínek: Písně dcery ducha mého
U jedné z nejslavnějších „znárodnělých“ písní, Čechy krásné, Čechy mé, není zcela obvyklé vložení vlasteneckého poslání do rukou Božích. Pickův text tentokrát zhudebnil Josef Leopold Zvonař, básníkův přítel.229
Václav Jaromír Picek (1812–1869). Právník, vykonával soudní praxi ve Zbirohu, na Zbraslavi, na Smíchově a v Nových Benátkách. Autor vlastenecké a milostné poezie, často vyhledávané ke zhudebnění. Z dalších písní např. Bývali Čechové, Tážeme se, proč jsem Slovan, Dříve než jsem Minku poznal. Píseň vznikla v době Pickova působení ve Zbiroze; Zvonař žil v nedalekém Kublově.
228
229
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190339