Proměny herního rámování socialistického a kapitalistického přerodu
/98/
Ústava z roku 1992 obnovila nezávislost soudní moci.143 Podrobně specifikuje zejména postavení Ústavního soudu (čl. 83–89). Podstatný je zejména již citovaný poslední článek č. 89, podle něhož vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu mají pro soudy charakter precedentu. I když Evropský soud pro lidská práva výslovně nepatří podle ústavy do soudní moci, při-řazuje se k ní díky mezinárodní smlouvě o Evropské úmluvě o lidských právech a základních svobodách. Jeho rozhodnutí jsou pro české soudy proto také závazná.144 Pokud jde o samotné soudy, ústava jasně stanovuje způsobilosti v instanční hierarchii soudů představované Nejvyšším soudem Æ vrchními Æ krajskými Æ okresními soudy. Zavádí nově Nejvyšší správní soud a krajské obchodní soudy. Česko-slovenské vztahy
Slovensko a přívlastek slovenský se v ústavě z roku 1920 nevyskytují. Důsledně se v ní hovoří o lidu (bez přívlastku), státu, území republiky a také o československém jazyku. Národnostní menšiny zde byly chráněny, ale tím nebyli míněni Slováci, nýbrž především Němci a Maďaři. V roce 1939 byl vyhlášen Slovenský štát. Představitelé Slovenského národního povstání se ovšem zpětně přihlásili k Československu, které mělo být přetvořeno ve federaci. Výrazem tohoto úsilí byl vznik Slovenské národní rady a Slovenské povstalecké vlády, v níž se poprvé vládní stranou stala i Slovenská komunistická strana. Požadavek federace se Slovákům podařilo prosadit jen 143
Soudy a jejich orgány
SOUDY Ústavní Nejvyšší Vrchní Krajský ROLE Předseda x x x x Místopředsedové x x x x předseda kolegia x předseda senátu x x x x Soudci x x x x asistenti soudců x přísedící Rozhodovací moc plénum x x kolegium x Senát soudců x x x x senáty s přísedícím x samosoudci 144
Okresní x x x x x
x x
Článek 10, Ústava z roku 1992.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190332
/99/
ve velmi znetvořené podobě. Při vyjednáváních kolem Košického vládního programu a kolem třech tzv. pražských dohod145 vznikl nesouměrný model orgánů státní moci. V něm silně omezenou zákonodárnou a výkonnou moc na Slovensku vykonávala Slovenská národní rada a Sbor pověřenců. Po válce vyjednaná a uplatňovaná nesouměrnost se stala základem ústavy z roku 1948, která měla zvláštní kapitolu věnovanou „Slovenským národním orgánům“.146 Zákonodárnou moc Slovenské národní rady omezovalo následující neurčité kritérium: pokud nejde o věci, u kterých je třeba jednotné úpravy zákonem. Sboru pověřenců příslušela v zásadě veškerá moc vládní a výkonná na Slovensku (odstavec 2) s výjimkou věcí národní obrany, zahraniční politiky a zahraničního obchodu. Tento sbor jako ústavní orgán z druhé socialistické ústavy roku 1960 vypadl. Zůstali v ní jen pověřenci, předsedající jednotlivým komisím Slovenské národní rady. Československá nesouměrnost měla svou oporu ve stranických orgánech a to byl rozhodující státotvorný moment. V roce 1968 si Slovensko vybojovalo v osobě Alexandra Dubčeka nejen nejvyšší pozici v KSČ, ale také důsledně symetrickou a papírově poměrně demokratickou federaci. Tato federace jako souhrn ústředních institucí byla ovšem dále vedena asymetricky Komunistickou stranou Československa,147 v níž ovšem znovu čelné místo zaujal Slovák – Gustáv Husák. Česko-slovenské neshody ovládly politickou scénu krátce po listopadové revoluci. Federace musela ze dne na den zajišťovat výkon státní moci prostřednictvím revolučního vedení společnosti dvěma národními subjekty: Občanským fórem a Veřejností proti násilí. Rozkol národních vizí nejprve ukázala tzv. pomlčková válka (č. 101/1990 Sb.) a posléze dramatické vyjednávání kolem přijímání kompetenčního zákona (č. 556/1990 Sb.). Na Slovensku se začala formovat ve vleklém a strastiplném dohadování s českou Např. poslední, třetí, Pražská dohoda stanovila, že: Nařízení SNR budou posuzovat ústřední orgány, zda nejsou v rozporu se zákony a vládním programem. Ministři československé vlády mají právo zasazovat do slovenských záležitostí přímo a musí jen uvědomit pověřence. Vláda může zastavit výkon usnesení Sboru pověřenců, jestliže překročilo způsobilost anebo odporuje státním zájmům. Určena byla hlavně k tomu, aby zabránila Demokratické straně využívat na Slovensku svého volebního vítězství. Demokratickou stranou byla přijata jen pod výhružkou vyloučení z vlády a z Národní fronty. Jičín, Kaplan a Šilar: Pražské dohody 1945–1947: Sborník dokumentů. 1992. 146 Nahradil ji v podstatě ústavní zákon č. 33/1956 Sb. o slovenských národních orgánech, v němž zejména ústřední vláda formálně ztratila rozsáhlé pravomoci vůči slovenským orgánům. 147 V jejím rámci působila Komunistická strana Slovenska se svým vlastním ústředním výborem. Výbor pro stranickou práci v ČSR v čele s Karlem Urbánkem zahájil činnost až 31. října 1988. Nebyl ovšem brán opravdu vážně. 145
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190332
Proměny herního rámování socialistického a kapitalistického přerodu
/100/
stranou politická vůle k osamostatnění. Profederální síly prakticky nebyly zastoupeny ve Slovenské národní radě vzešlé z voleb 1992. Tato rada proto vcelku logicky přijala hned v červnu Deklaraci o svrchovanosti Slovenské republiky a za měsíc i novou slovenskou ústavu.148 Tím byla odstartována bez referenda realizace secesionistického scénáře vrcholící vyhlášením České republiky k 1. 1. 1993. 2.4 Přerodová zákonodárná a nařizovací činnost
Vládní a ministerská nařízení či vyhlášky jsou v ústavním zřízení odvozené ze zákonných pověření parlamentu. Ten také zároveň vykonává kontrolní funkci vůči vládě a ministerstvům. Nařízení a vyhlášky výkonné moci zpravidla početně přečíslují přijímané zákony, které ostatně vláda také zpravidla připravuje. Vzniká proto vždy pokušení vládnout bez zákonů mimo kontrolu parlamentu přímo pomocí vyhlášek a nařízení. Když za mimořádných okolností zákonodárnou moc získá prezident, a vláda naopak vykonává svou moc v exilu bez svých ministerstev, lze se nadít obráceného vychýlení proporcí: dekrety prezidenta převáží nad vládními nařízeními. Tyto obecné úvahy mě vedly k tomu, abych popsal, jak se vyvíjela zákonodárná a nařizovací činnost v socialistickém a kapitalistickém přerodu. Léta 1945–1954 Přehled přijímaných dekretů, zákonů, nařízení a vyhlášek Roky 1945 1946 1947 1948 1949 1950 1951 1952 1953 1954 Prezident 100 Národní shromáždění 10 122 95 156 93 69 22 39 14 13 Vláda 55 130 132 153 225 126 101 69 98 46 MF 1 1 7 MZ 1 4 15 MSP 6 MV 14 1 Ostatní ministerstva 1 3 28 1 1 3 148
stavní zákony rušící federaci jsem již popsal v oddílu Cesta k ústavě z roku 1992, 2.3. Rozdělení Ú federace líčí celá řada prací: např. Gál: Dnešní krize česko-slovenských vztahů. 1992; Stein: Czecho/Slovakia: Ethnic Conflict, Constitutional Fissure, Negotiated Break Up. 1997; The End of Czechoslovakia. 1995.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190332