by vyjadřovaly podporu či solidaritu západoberlínskému obyvatelstvu. Proto neslo západoberlínské obyvatelstvo kancléřovo jednání bezprostředně po začátku výstavby Berlínské zdi jen s obrovskou
Obrázek 8 Jednotky východoněmecké policie a armády obsadily v prvních hodinách 13. srpna 1961 hranici kolem Západního Berlína. Popisek na zadní straně fotografie: Vojáci východoněmecké pěchoty se rozmístili, aby neprodyšně uzavřeli klíčový hraniční přechod, Braniborskou bránu. Od 13. srpna 1961 patrolují východoněmečtí vojáci na hranicích, aby neprodyšně uzavřeli hlavní únikovou cestu užívanou tisícovkami uprchlíků z komunisty ovládané sovětské zóny. Zdroj: Records of the U. S. Information Agency, 1900–1992, 306-BN, in: NARA, Rg. 306.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190330
nelibostí a nepochopením. Adenauer nedokázal své jednání obyvatelům Západního Berlína ani zpětně vysvětlit a ospravedlnit ho – bylo spíše chápáno jako trest pro jím neoblíbeného vyzyvatele ve volbách do Spolkového sněmu, Willyho Brandta.38 Po prvotních protestech, které se odehrávaly především u vznikající zdi, se nespokojenost západoberlínského obyvatelstva a spontánní snaha nalézt viníka událostí zaměřila na západní politickou reprezentaci. Většina obyvatel Západního Berlína byla v prvních dnech po stavbě zdi přesvědčena, že bylo ještě možné pokračování stavby zabránit.
Obrázek 9 Východoněmecká vodní děla rozmístěna u sektorového přechodu u Braniborské brány dne 13. srpna 1961. Poznámka na druhé straně fotografie: Vodní děla připevněná na vojenské nákladní automobily jsou namířená na obyvatele Západního Berlína, kteří se dostali příliš blízko komunistickým pozicím u Braniborské brány. Západoberlínská policie se snaží udržet stoyardový pás „země nikoho“, aby zamezila případným střetům mezi západními civilisty a rudými vojenskými složkami. Poznámka: O napětí a intenzitě pohraničních střetů eskalujících u Braniborské brány vypovídala mimo jiné oznámení Ministerstva vnitra NDR, které se rozhodlo vzhledem k reakcím západoberlínského obyvatelstva uzavřít od 14 hodin 14. srpna 1961 hraniční přechod u Braniborské brány. Demonstrace a projevy nespokojenosti jsou ve zprávě ministerstva nazývána jako „Hetzdemo“, tedy štvavé demonstrace. Hraniční přechod u Braniborské brány nakonec nebyl až do pádu zdi v roce 1989 již nikdy otevřen.37 Zdroj: Records of the U. S. Information Agency, 1900–1992, 306-BN, in: NARA, Rg. 306.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190330
Zlost u nich vyvolávala vlažná reakce západních spojenců a spolkové vlády. Veškeré naděje obyvatel Západního Berlína se vzhledem k nijakému jednání spojenců, spolkového kancléře a spolkové vlády upnuly na berlínského úřadujícího starostu Willyho Brandta, který jako jediný z politiků reagoval v intencích představ obyvatel Západního Berlína.39 Brandtův spolupracovník Harold Hurwitz se věnoval od konce 40. let průzkumům veřejného mínění a sledování nálad západoberlínského obyvatelstva. Vzhledem k tomu, že tyto výsledky využíval Brandt a západoberlínská SPD při tvorbě politických programů a plánování dalších kroků, je velmi často akcentována právě politická osobnost Willyho Brandta. V uvedené době patřil jednoznačně k nejaktivnějším politickým představitelům a zastáncům existence svobodného Západního Berlína, a proto je možné tyto výsledky použít pro specifický pohled na situaci ve městě a zároveň je tak možné demonstrovat určitá názorová schémata obyvatel města. Obyvatelé Západního Berlína chovali k Willymu Brandtovi dlouhodobě velkou náklonnost. Od doby vyhlášení Chruščovova ultimáta představoval Brandt pro obyvatele města čitelného jasně jednajícího politika, který vystupoval ve jménu svobodné existence Západního Berlína. Tabulka 4 ukazuje vývoj spokojenosti obyvatel Západního Berlína s jeho politikou. Nejvyšší míry popularity dosáhl Brandt v období po vyhlášení Chruščovovy nóty, nízkou podporu měl naopak v období před stavbou Berlínské zdi. Willy Brandt si obyvatele „svého“ města „získal“ již na počátku působení ve funkci úřadujícího starosty. Krátce po jmenování totiž musel čelit sovětskému tlaku v podobě Chruščovovy nóty a právě energie a vnitřní síla, s jakou se s vleklou sovětskou hrozbou vypořádal, přesvědčila obyvatele města, že on je ten pravý reprezentant jejich zájmů – tedy myšlenky zachování svobodné existence Západního Berlína. Propad popularity na jaře 1961 vysvětluje Brandtova kandidatura na úřad spolkového kancléře a obecný nesouhlas obyvatel Západního Berlína (i mezi příznivci SPD) s tímto jeho krokem. Pro ně se stal Brandt symbolem Berlína a hlavním představitelem politiky zajišťující svobodnou a demokratickou existenci Západního Berlína a dokládá to jejich přesvědčení, že by nemohl být pro Západní Berlín platnější jako případný spolkový kancléř.40 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190330