Víš, kolik nateklo do afrických států peněz za pár posledních desetiletí? Vlády Spojených států a západní Evropy vám poslaly od sedmdesátých let přes sedm set miliard dolarů! A nepomohlo to vůbec ničemu, jenom korupci. Jestli chceš zase svádět všechno na ně, že svoji pomoc mohly realizovat chytřeji a neposílat nehlídané peníze, nebo že jim stejně šlo o to, aby skrze peníze na prospěšné projekty ovládly africké státy, tak ti znovu opakuju – možná to tak bylo, ale co jste udělali vy proto, aby se to nestalo? Nic, jenom fňukáte! Kdokoliv z vašich lidí se dostane k moci, okamžitě si ji urve celou pro sebe a krade jako straka, aby zajistil sebe, svojí rodinu a svůj kmen. Zbytek populace v zemi nechá v nejlepším případě vyhladovět, v horším povraždit. Za posledních padesát let se dobrovolně vzdali moci jenom tři afričtí prezidenti nebo vládci. Ostatní s sebou při násilných převratech stáhli ke dnu celou zemi. A nevykládej mi, že pro vás teď nic neděláme. MSF mají v Africe sedmdesát procent svých projektů. A nejsme tu jediní.“ Možná jsem se ho dotkl, ale bylo mi to jedno, protože jsem také vypil pár piv a byl jsem na něj naštvaný. Nejraději z celé mise v Kalonge vzpomínám na svou poslední ranní vizitu. Všechno napětí ze mě konečně spadlo, věděl jsem, že druhý den letím domů, a obvyklou ranní obchůzku pacientů jsem záměrně protahoval. Konečně jsem měl čas sednout si k někomu na postel a poklábosit si s ním přes překládajícího zdravotního bratra. Najednou se mi od nich nechtělo. Nejlepší to bylo na oddělení gynekologie, kde leželo asi osm žen po císařském řezu. Všem už bylo dobře, a když jsem si sedl na kraj postele jedné z nich, což jsem nikdy předtím neudělal, začaly se ostatní hlasitě řehtat a vykřikovat komentáře, které mi nikdo nepřeložil, protože Kaile byl také polomrtvý smíchy. Ale dovedl jsem si je snadno představit. Musely to být narážky na to, že ženě lezu do postele, a jestli si ji tedy vezmu za manželku. Nebo něco v tom duchu. Každopádně to byla jednoduše radost, smích, který se mi vléval do duše a připoutal mě k téhle srdečné zemi možná navždy. Lidé se
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190324
tady hlasitě smějí a radují jako málokde – a stejně tak se i spontánně nenávidí a zabíjejí. Je tu všude cítit pot vypracovaných těl a tlející zemina, která si z lidských řad neustále vybírá a pohlcuje další tváře a jména. Život je tu krutý a syrový, ve své bídě však podivně vznešený. Domů se mi chtělo i nechtělo zároveň. Poslední den jsem odpoledne na trhu koupil několik bas piv a limonád a dvě menší kozy. Jednu podřízl na trávníku před základnou náš vrátný, druhou já, pak jsme je spolu naporcovali na večerní grilování. Večírek na rozloučenou. Chtěl jsem pozvat každého. A povedlo se to. Grilovali jsme kozí maso na obrovském roštu, který jsem našel v autodílně a který jsem vydrhnul od šmíru a motorového oleje; Elsa udělala z vajec a brambor na pánvích, jež jsme si půjčili v okolí, řadu tortill – a přišlo šedesát lidí. Všichni tančili, skandovali nesmysly a na závěr mi několik zdravotních bratrů a sester přehrálo secvičené divadlo o tom, jak v noci na sále nadávám před operací, protože nic není na svém místě a nic se nedaří. Smál jsem se upřímně tomu, jak celou dobu dobře viděli pod mou masku klidného a vyrovnaného chirurga. Taky mi vyrobili z kusu překližky obrázek, jak operuji těhotnou ženu pod elektrickou lampou, kterou se nám nakonec podařilo sehnat, dopravit na místo a napojit na generátor. Pod tu operační lampu se pak chodili všichni fotit jako pod Eifelku, taková to byla sláva, že máme na sále světlo. Kolem dokola obrázku je nápis: Merci, docteur Jan, tu nous as sauvé la vie. Chifunzi, Chiaminunu, Fendula, Mule disons merci. Vesnice kolem Kalonge, ze kterých k nám přicházeli pacienti, mi v tom nápisu děkují za záchranu života. Nesmírně mě ten obrázek dojal. Byly v něm ukryté dva měsíce, které jsem často pociťoval spíš jako těžké dva roky. Mám ho dodnes pověšený na dveřích záchodu, abych nad ním rozjímal ve chvílích posvátného klidu. Druhý den jsem nastoupil s batohem do auta a vydal se bahnitou cestou zpátky na letadlo do Evropy. Au revoir, Kalonge et la prochaine!
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190324
Pravidelná humanitární linka ve východním Kongu. Petra, v pozadí operační sál a oddělení chirurgie v Pwetu.
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190324