7 První, co ho zarazilo, byl chlad. Ve frontě na pasovou kontrolu nepociťoval žádný rozdíl oproti tomu, když před chvílí vystoupil z letadla a kráčel k příletové hale. Dorazil do země, kde je stejně chladno venku i uvnitř. A zalitoval, že si s sebou nevzal podvlékačky. Zástup schoulených cestujících se pomalu posouval vpřed pochmurnou halou. Dva Dánové se ve vrzajícím tichu vyznamenali hlasitými stížnostmi na to, co mají od návštěvy Lotyšska očekávat. Starší z mužů už v Rize zjevně byl. Nyní mladšího kolegu poučoval o beznadějné situaci plné netečnosti a nejistoty, která podle něj v zemi panuje. Wallandera ti hluční Dánové rozčilovali. Jako by si přál, aby projevili úctu jednomu krátkozrakému lotyšskému majorovi, který byl před několika dny zavražděn. Přemýšlel, co vlastně o té zemi, do níž právě dorazil, ví. Ještě před několika týdny by ani nedokázal všechny tři pobaltské státy seřadit správně na mapě. Tallinn mohl být hlavním městem Lotyšska a Riga důležitým přístavem v Estonsku. Z dávných školních let si pamatoval jen nejasné, neúplné střípky z evropského zeměpisného přehledu. Než nyní odcestoval, snažil se během několika dní načíst veškerou literaturu, kterou o Lotyšsku sehnal. Tak si udělal jakousi představu malé země, která s každým historickým zvratem padla za oběť vzájemným bojům různých velmocí. Dokonce i Švédsko tento kraj několikrát krvavě zpustošilo. Ale zároveň chápal, že současná situace osudově započala na jaře 1945, kdy byl německý válečný oř poražen a sovětská moc mohla Lotyšsko nerušeně obsadit a připojit. Pokus o ustavení nezávislé lotyšské vlády byl brutálně potlačen a armáda osvoboditelů z Východu se v souladu se zálibou dějin v cynických zvratech změnila ve svůj opak. V režim, který bezohledně a tvrdě zadusil celý lotyšský národ.
98
henning mankell
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190281
Ale stejně si pořád myslel, že neví nic. Jeho vědomosti sestávaly povětšinou z mezer. Dva halasní Dánové, kteří do Rigy přijeli obchodovat se zemědělskými stroji, postoupili k pasové kontrole. Právě když Wallander vytahoval svůj cestovní doklad z náprsní kapsy, ucítil, že se někdo dotkl jeho ramene. Trhl sebou, jako by potlačoval obavy, že ho zatknou jako zločince. Když se otočil, stál před ním muž v šedomodré uniformě. „Kurt Wallander?“ zeptal se. „Jmenuji se Jazeps Putnis. Omlouvám se, že jdu tak pozdě. Ale letadlo přistálo dřív, než bylo plánováno. Vás samozřejmě nebudeme obtěžovat formalitami. Půjdeme tudy.“ Jazeps Putnis mluvil výborně anglicky. Wallander si vzpomněl na zápolení majora Liepy s hledáním správných slov a s výslovností. Následoval Putnise ke dveřím, u nichž stál na stráži voják. Vešli do další haly, stejně pochmurné a omšelé, kde se z vozíku vyskládávala zavazadla. „Musíme doufat, že to nebude dlouho trvat,“ řekl Putnis. „Dovolte mi, abych vás přivítal v Lotyšsku a v Rize. Už jste naši zemi někdy navštívil?“ „Ne,“ odpověděl Wallander. „Ještě jsem neměl to štěstí.“ „Já bych si samozřejmě přál, aby to bylo za jiných okolností,“ navázal Putnis. „Smrt majora Liepy je velmi nešťastná událost.“ Wallander čekal nějaké pokračování, ale marně. Jazeps Putnis, jenž měl podle faxu zaslaného švédské policii hodnost plukovníka, mlčel. Místo aby pokračoval ve vyprávění o mrtvém majorovi, vyrazil rázným krokem k muži ve vybledlých montérkách a kožešinové čepici, který se opíral o stěnu. Když ho Putnis stroze oslovil, muž se narovnal. Potom rychle proklouzl jedněmi ze dveří vedoucích na letištní plochu. „Jde to neuvěřitelně pomalu,“ pronesl Putnis a usmál se. „Máte ve Švédsku stejný problém?“
99
psi z rigy
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190281
„Někdy,“ řekl Wallander. „Stane se, že musíte čekat.“ Plukovník Putnis byl pravým opakem majora Liepy. Byl velmi vysoký, pohyboval se cílevědomě a energicky. Měl pronikavý pohled a ostře řezané rysy. Šedé oči jako by fixovaly všechno, co se kolem něj děje. Wallanderovi plukovník Putnis připomínal nějaké zvíře. Možná rysa nebo leoparda, v šedomodré uniformě. Snažil se uhodnout, kolik mu asi je. Možná čtyřicet. Ale mohl být také podstatně mladší. Vozík se zavazadly rachotil za přijíždějícím traktorem v mraku kouře z výfuku. Wallander svou tašku zahlédl okamžitě, ale nemohl zabránit tomu, aby mu ji plukovník Putnis vzal. Stranou od řady taxíků čekal černý policejní vůz značky Volha. Šofér jim podržel dveře a zasalutoval. Wallandera to překvapilo, ale nakonec se mu podařilo salutování váhavě opětovat. Tohle by měl vidět Björk, blesklo mu hlavou. A co si asi mys lel major Liepa o všech těch vyšetřovatelích v džínách, které potkal v malém bezvýznamném švédském městečku Ystad? Ti nikdy nesalutovali. „Zarezervovali jsme vám pokoj v hotelu Litva,“ oznámil plukovník Putnis cestou z letiště. „Je to nejlepší zařízení ve městě. Má více než pětadvacet pater.“ „Určitě je vynikající,“ odtušil Wallander. „Rád bych vyřídil pozdrav a upřímnou soustrast od kolegů z Ystadu. Ačkoliv jsme majora Liepu znali jen pár dní, velmi jsme si ho oblíbili.“ „Děkuji,“ odpověděl Putnis. „Majorův odchod pro nás všechny představuje velkou ztrátu.“ Wallander opět marně čekal na nějaké pokračování. Proč nic neříká? pomyslel si. Proč mi nepoví, co se stalo? Z jakého důvodu majora zavraždili? A kdo? Jak? Proč mě poprosili, abych přijel? Mají nějaké podezření, že existuje souvislost s majorovou návštěvou ve Švédsku?
100
henning mankell
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190281