102
PHILIP K. DICK
Zpátky ve vlastním domě, pomyslel si. V domě Boba Arctora. Na jednom konci ulice jsem Arctor, podezřelý narkoman s holočidly v domě, ale jednou za pár dní si vymyslím nějakou výmluvu a v panelákovém bytě si jako Fred přehraju míle pásků o tom, co jsem dělal, a to mě pěkně deprimuje. Ale získám cenné informace, které mě ochrání. Ať už po mně jde kdokoli, nejspíš se chytí na čidlo hned první týden. Už teď se cítil lépe. „Prima,“ řekl Hankovi. „Podívejte se ještě jednou, kde jsou čidla rozmístěna. Když budou potřebovat opravit, asi to bude na vás, když budete zrovna v Arctorově domě sám. Docházíte k němu běžně, ne?“ Do prdele, pomyslel si Fred. Když to udělám, octnu se na pásku. A když pak dám záznamy Hankovi, budu tam vidět a končím. Dosud Hankovi nikdy nedal najevo, odkud ví to, co donáší na Arctorovu skupinu, protože jako štěnice Fred byl jediným zdrojem. Ale holografický odposlech v hlášeních automaticky nevynechá kompromitující fakta, která Fred vynechával. Na záznamu bude holočidla spravovat Robert Arctor s obličejem přes celou obrazovku. Na druhou stranu zas uvidí ty pásky jako první, může je tedy prostříhat. Bude to ale chtít čas a trpělivost. Ale co vlastně vystříhá? Všechny záběry s Arctorem? Arctor byl hlavní podezřelý. Jen záběry, kde se Arctor vrtá v čidlech. „Vystřihnu se z pásku,“ řekl Hankovi, „abych tam nebyl vidět. Běžná ochrana utajení.“ „Jistě. Vy jste to ještě nedělal?“ Hank se natáhl a podal mu pár obrázků. „S pomocí tohoto mazacího zařízení vystřihnete všechny záběry, na nichž se objevíte coby informátor. To se týká holočidel, u zvukového odposlechu žádný systém nemáme, neměl by vám dělat problémy. Je nám jasné, že jste jedním z Arc-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190261
TEMNÝ OBRAZ
103
torových blízkých přátel – Jim Barris, Ernie Luckman, Charles Freck, Donna Hawthornová…“ „Donna?“ rozesmál se. Přesněji, oblek se rozesmál. Svým způsobem. „Nebo Bob Arctor,“ pokračoval Hank, pohled upřený do seznamu podezřelých. „V jednom kuse na sebe donáším,“ řekl Fred. „Takže se budete muset na těch páscích občas nechat, protože kdybyste se systematicky vystřihoval, dojde nám, kdo jste, ať chceme nebo ne. Musíte tedy filmy mazat nějakým – jak se tomu říká – vynalézavým, uměleckým… ano, tvůrčím způsobem, například pasáže, kdy jste sám v domě a po něčem pátráte, prohlédáváte cizí papíry a šuplata, spravujete čidlo nebo…“ „Můžete prostě jednou za měsíc do domu poslat někoho v uniformě, ať řekne: ‚Dobrý den! Přišel jsem prohlédnout odposlouchávací zařízení v domě, v telefonu a v autě.‘ Arctor to třeba zaplatí.“ „Arctor by ho nejspíš odstranil a pak zmizel.“ Rušicí oblek jménem Fred doplnil: „Pokud má co skrývat. To se ještě nepotvrdilo.“ „Arctor má hodně co skrývat. Shromáždili jsme o něm nové informace. Nelze o tom pochybovat, je jasný případ, třídolarová bankovka. Něco tají. Sledujte ho, dokud se nějak neprozradí, dokud toho nebudeme mít dost na žalobu.“ „Podstrčíme mu do domu drogy?“ „O tom si promluvíme později.“ „Myslíte, že má nějaké postavení v organizaci L. S.?“ „Co si myslíme, vám k ničemu není,“ odsekl Hank. „My vyhodnocujeme, vy nám dodáváte informace a částečné závěry. Nechceme vás odstrkovat, ale spousta informací, s nimiž pracujeme, není určena pro vás. Celý záběr. Počítačová analýza.“ „Pokud Arctor v něčem jede, má to spočítané. A z toho, co říkáte, mám pocit, že právem.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190261
104
PHILIP K. DICK
„Jestli to takhle půjde dál, brzy skončí před soudem,“ řekl Hank. „Až jeho případ uzavřou, všichni si oddechneme.“ Fred se nevzrušeně naučil adresu konspiračního bytu a náhle si vzpomněl, že u téhož domu vídal dvojici feťáků, kteří nedávno zmizeli. Zavřeli je a byt zabavili na odposlech. Líbili se mu. Holka měla dlouhé světlé vlasy a nenosila podprsenku. Jednou jel kolem ní autem, když vlekla tašky z konzumu, a nabídl jí svezení. Byla takový ten přírodní typ, cpala se megavitamíny, mořskými řasami, opálená, milá, nesmělá, ale nabídku odmítla. Už chápal proč. Evidentně u sebe něco schovávali, nejspíš dokonce na prodej. Ale jestli policie ten byt opravdu potřebovala, stačilo jim mít pár gramů čehokoli. K čemu by úřady využily zasviněný, ale prostorný dům Boba Arctora, pomyslel si, kdyby Arctora zatkli? Nejspíš na ještě větší odposlouchávací základnu. „Arctorův dům by se vám hodil,“ řekl nahlas. „Je omšelý a zaneřáděný, jak to feťáci mívají, ale veliký. Pěkný dvorek, samý keř.“ „To už nahlásili hoši od odposlechu. Pár skvělých možností.“ „Cože?! Nahlásili, že má pár ‚skvělých možností?‘“ Rušicí oblek ze sebe sypal klidná monotónní slova, což ho ještě víc rozpalovalo. „Jako co třeba?“ „Jedna se sama nabízí: z obývacího pokoje je výhled na křižovatku, mohli bychom z něj sledovat projíždějící vozidla a zapisovat poznávací značky…“ Hank zahrabal v hoře papírů. „Ale Burt bez tváře, co vedl akci, měl dojem, že dům je na jakékoli využití příliš zpustlý. Špatná investice.“ „Jak to? V čem je zpustlý?“ „Střecha.“ „Střecha je v pořádku.“ „Vnitřní i vnější nátěry. Podlahy. Kuchyňská linka…“ „Kecy,“ řekl Fred, nebo to alespoň zadunělo z rušičky. „Arctor možná nemyje nádobí, neuklízí a nevynáší smetí, ale co se
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190261