100
Cherie Priestová
Dopadla na v‰echny ãtyfii. Pod rukama a nohama jí kfiupavû praskaly desítky drobn˘ch vûcí a kdyÏ trubka vydechla, do vlasÛ se jí vznesly lehké úlomky a prach. Byli to ptáci. Podle kfiehkosti zbytkÛ a pefií ve vzduchu odhadovala, Ïe nûktefií musejí b˘t mrtví uÏ velmi dlouho. Byla velice ráda, Ïe v té tmû nic nevidí. Briar pfiem˘‰lela, proã trouba ptáky nevyvrhne pfii kaÏdém v˘dechu, ale po krátkém prÛzkumu hmatem dospûla k závûru, Ïe se nahromadili jen v tomto jednom místû, kde tah vzduchu zjevnû nebyl tak siln˘. DÛvod odhalila, kdyÏ se pokusila vstát a narazila hlavou do fiímsy. Dopadla do kouta jakéhosi lapaãe, ve kterém se hromadily neãistoty. RozpaÏila, skrãila se a snaÏila se odhalit velikost prostoru. Prsty narazila na stûnu. KdyÏ trochu zatlaãila, ukázalo se, Ïe povrch je poddajn˘, nebyla tedy z kamene ani z cihel. Na omak byla pevnûj‰í neÏ plátno, snad kÛÏe, nebo byla z nûkolika vrstev. Opfiela se o ni a ‰mátrala nahoru a dolÛ, jestli nenajde nûjakou mezeru nebo závoru. Nic podobného nena‰la, ale kdyÏ pfiitiskla ke stûnû hlavu, byla si témûfi jista, Ïe sly‰í hlasy. Stûna byla buì pfiíli‰ silná nebo hlasy vzdálené, neÏ aby zachytila slova nebo rozeznala jazyk, ale nepochybnû to byly hlasy. ¤íkala si, Ïe je to dobré znamení, Ïe ve mûstû Ïijí lidé. Proã by tedy nemûl pfieÏít i Zeke? Zatím se neodvaÏovala zaklepat nebo zakfiiãet. ZÛstala tedy na místû, zasypaná zbytky ptaãích tûlíãek a nedoãkavá, co ji asi ãeká na druhé stranû. NemÛÏe ale v té ptaãí kobce zÛstat napofiád. NemÛÏe poãítat s tím, Ïe je zde v bezpeãí. Musí jednat. Pfiinejmen‰ím se musí dostat na svûtlo. Sevfiela ruce v pûst a zabu‰ila do pruÏné stûny. „Haló?“ vykfiikla. „Haló, sly‰í mû nûkdo? Je tam nûkdo? Haló? Jsem tady… tady v tom. Kudy se dostanu ven?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190259
Zemětřas
101
Zanedlouho vrzající soustrojí zpomalilo a zastavilo se a Briar usly‰ela hlasy naprosto zfietelnû. Nûkdo ji zaslechl a na druhé stranû stûny probíhal vzru‰en˘ hovor. Nedokázala ale rozeznat, jestli jsou ty hlasy vystra‰ené, radostné nebo zlostné. Znovu bu‰ila do stûny a kfiiãela, dokud se za jejími zády neobjevil pruh svûtla. Otoãila se, rozdrtila pod nohama nûkolik jemn˘ch kostfiiãek a zdvihla ruku k masce. PfiestoÏe pruh svûtla byl uzouãk˘, pfiipadalo jí, Ïe se dívá do slunce. Ve svûtle se r˘soval obrys témûfi holé hlavy. MuÏsk˘ hlas nûco rychle a nesrozumitelnû zadrmolil. Pokynul Briar, aby rychle, rychle vylezla ven. Ven z té komory mrtv˘ch ptákÛ. Vyklop˘tala ven a rozpfiáhla paÏe. „Pomozte mi. Dûkuji. Jen mû odsud dostaÀte.“ Vzal ji za ruku a vtáhl do místnosti s nûkolika topeni‰ti. Záfii Ïhav˘ch uhlíkÛ tlumil opar páry ãi koufie. Otáãela hlavou sem a tam, protoÏe maska jí omezovala rozhled. Vlevo za ní byly obrovské mûchy, tvarem podobné tûm, jaké najdete u kaÏdého krbu. Mûchy pohánûlo sloÏité soustrojí, jehoÏ ozubená kola mûla zuby velikosti jablka. Kola pak pohánûla ojnice pfiipojená ze strany. Zdroje síly zfiejmû obstarával parní kotel na uhlí, kter˘ stál vedle. Otevfien˘mi dvífiky bylo vidût Ïhnoucí vnitfiek a vedle nich stál muÏ s lopatou. Z obrovsk˘ch mûchÛ vedly ãtyfii roury rÛzné velikosti a z rÛzn˘ch materiálÛ: Ïlutá, kterou sem sklouzla Briar, kovov˘ válec, napojen˘ na kotel, modrá plátûná trubice, která mizela ve vedlej‰í místnosti, a ‰edivá – kdysi snad bílá –, která procházela stropem. Kolem Briar znûly otázky v cizím jazyce a spousta rukou jí sahala na paÏe a záda. Mûla pocit, Ïe je tam snad tucet muÏÛ, pfiestoÏe byli jen tfii, nanejv˘‰ ãtyfii. Pfiedpokládala, Ïe jsou to âíÀané, protoÏe dva z nich mûli hlavy vyholené podobnû jako Fang a stejné copy. MuÏi byli
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190259
102
Cherie Priestová
zpocení a nohy a polonahá tûla jim chránily dlouhé koÏené zástûry. Oãi si chránili br˘lemi s tmav˘mi skly. Briar se jim vytrhla a couvala do nejbliωího rohu, ve kterém nebyl kotel ani otevfiené ohni‰tû. MuÏi ‰li za ní a stále mluvili tím jazykem, kterému nerozumûla. Vzpomnûla si, Ïe má pu‰ku. Vytrhla ji z pouzdra na zádech a namífiila na prvního muÏe, pak na dal‰ího, na tfietího – a znovu tam a zpût – a na dal‰í dva, ktefií ve‰li dovnitfi, aby zjistili, co je to za pozdviÏení. I pfies uhlov˘ filtr masky cítila saze. Dusily ji, pfiestoÏe by vlastnû nemûly. Slzely jí z nich oãi, pfiestoÏe by se k nim vÛbec nemûly dostat. Bylo toho pfiíli‰ najednou. Brebentící muÏi s lopatami, ohnû, stroje, ko‰e s uhlím. Stísnûnou místností tanãily stíny vrÏené Ïlut˘mi plameny a dobûla rozpálen˘mi uhlíky. Byly ostfie ohraniãené a pfiipadaly jí nepfiátelské. „Ustupte!“ vykfiikla. Ani ji nenapadlo, Ïe jí zfiejmû nerozumûjí a pfies masku moÏná ani nesly‰í. V˘hruÏnû zamávala pu‰kou. Zdvihli ruce a couvli, ale stále o pfiekot brebentili. Anglicky moÏná neumûli, ale pu‰ku poznali. „Jak se odsud dostanu?“ Doufala, Ïe jí snad alespoÀ nûkdo porozumí. „Ven! Jak se dostanu ven?“ Z rohu nûkdo vy‰tûkl jednoslabiãnou odpovûì, ale nesly‰ela dobfie. Rychle se otoãila za hlasem a uvidûla starého muÏe s dlouh˘mi bíl˘mi vlasy a fiídk˘m plnovousem. Oãi mûl potaÏené bílou mázdrou. I v oranÏovém polo‰eru Briar poznala, Ïe je slep˘. Zdvihl vyzáblou paÏi a ukázal do mezery velikosti dvoukoláku mezi kotlem a strojem. Pfiedtím si jí nev‰imla. Byla to jen tmavá mezera sotva na ‰ífiku skfiínû a zfiejmû jedin˘ vchod a v˘chod. „Omlouvám se,“ fiekla mu. „Omlouvám se,“ fiekla i ostatním, ale pu‰ku nesklonila. „Omlouvám se,“ fiekla je‰tû jednou a bokem se sunula k prÛchodu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190259