„Dobře. Jak myslíš. Hlavně, že jsi v pořádku.“ Chtěla mu říct, co jí provedla ta mrcha Madelaine, ale jeho reakce ji přesvědčily, že teď není vhodná chvíle. „Lásko moje, jsem unavená, zavolám ti ráno, ano?“ „Dobrou noc a posílám pusu. Doufám, že si necháš zdát něco pěkného o mně.“ „O tobě se mi zdá každou noc, Roberte. Ani si to nemusím přát. Je to prostě ve mně.“ „Miluji tě.“ „Já tebe. Tak ráno. Pa.“ Když položila telefon, Irča šla do koupelny. Mezi nepořádkem, který neminul ani tuto místnost, vyhrabala mýdlo a šampón a vlezla do sprchy. Bože, to bylo tak uvolňující, když zavřela oči a proud horké vody začal masírovat její tělo. Irča pustila všechny myšlenky k vodě a strávila ve sprše pěkně dlouhou chvíli. Pak se zabalila do měkoučkého froté županu, v kuchyni našla hrnek na čaj, konvici a také čaj. Uvařila si ho a vzpomněla si, že v předsíni nechala tašku s nákupem. Zašla pro ni, vybalila rohlíky, šunku a sýr, našla někde talíř, umyla ho, sedla si na židli ke stolu v kuchyni a snědla jeden rohlík se šunkou a sýrem. Vypila čaj a na víc chuť neměla. V obýváku rozložila sedačku, ustlala si a lehla. Pustila si televizi, a jakmile se přikryla a bylo jí příjemné teplo, víčka se jí začala klížit. Vypnula televizi, oči zavřela a tvrdě usnula. Opravdu tvrdě, protože se jí v noci nic nezdálo, aspoň si nic nepamatovala – a to se opravdu často nestávalo – a vzbudila se až ráno. Asi to vážně potřebovala. Vzbudila se celkem svěží. Když ale otevřela oči a uvědomila si realitu, proběhla jí vlna nechuti. Vstala, oblékla se a uvařila si kávu. K ní zakousla něco malého k snídani a za chvíli už zvonila u dveří Darina, přesně jak včera slíbila. „Dari, tys vážně přišla. Jsi moc hodná, pojď dál.“ „Co sis myslela, že tě nechám ve štychu?“ „Jsi nejlepší kamarádka, kterou mám.“ „Nepřeháněj, ty bys bez váhání pro mě udělala to samé. Tak – jdem na to? Odkud začnem?“ „Napřed ti uvařím kafe, ano?“ „Ne ne, díky, já snídala doma. Tak – ty obývák, já kuchyň, nebo obě společně všechno?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190244
„Nevím,“ povzdychla si Irča, „všechno je tak strašně zpřeházené, že věci z obýváku jsou i v koupelně, z kuchyně v obýváku a tak. Prostě všechno všude.“ „Fajn. Musíme najít systém. Hele, dones prádelní koš. Do něj budeme dávat věci z obýváku, které najdeme jinde než v obýváku a tak, až všechny věci budou tam, kde mají být, souhlasíš?“ „Dobrý nápad.“ Holky se pustily do práce. Když vyhrabala Darina odněkud ovládačku od věže, pustila cédéčko, které v ní bylo založeno. Jak jinak, co jiného mohlo zaznít než: „Past five in the morning, feeling worse for the weather it seems, but what a feeling, what an endless night this has been…“ Nechala ho zapnuté, aby se jim lépe pracovalo. Když přišel čas oběda, to obě bezpečně poznaly, protože dostaly hlad. Irča pozvala Darinu do restaurace na oběd a pak se zase pustily do uklízení. Do večera byl byt znova jako klícka. Dosedly na pohovku a se zadostiučiněním se rozhlížely po pokoji. Nádhera. „Děkuju ti, Dari. Strašně moc ti děkuju. Můžu tě pozvat ještě na večeři?“ „Jsi hodná, Irčo, ale nedělej si starosti. Já budu muset jít, Tomáš slíbil, že dneska přijede, víš.“ „Tak to se máš. Ale máš to u mě schované, snad ti to budu moct brzo oplatit.“ „Hele, buď v klidu, to neřeš. Jak jsem řekla, ty bys udělala to samé. Tak se tu měj, ahoj.“ „Čau Dari a ještě jednou velké díky!“ rozloučila se s kamarádkou Irča.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190244
8. DROGY Po sprše se Irča uvelebila na pohovce. Únava na ni už zase dopadala. Něco málo snědla a vypila dva hrnky mléka. Do přehrávače založila cédéčko s klavírními koncerty. Dala si na uši sluchátka a natáhla se. Zavřela oči a zaposlouchala se do tklivých tónů. Byla to krásná hudba. Vnímala každý tón a nechala jimi rozehrát každou buňku svého mozku. Tak se naprosto uvolnila. Přikryla se fleecovou měkkou dekou a za chvilku spala jako dřevo i se sluchátky na uších. Asi za hodinku se probudila, ospalá jako kotě, tak aniž by otevřela pořádně oči, sundala sluchátka z uší, položila je na zem vedle pohovky, dálkovým ovládáním vypnula věž a přitáhla si deku blíž k bradě, přestože v bytě bylo příjemné teplo. V minutě opět usnula. Přibližně po hodince tvrdého spánku se jí zdálo, že jí zvoní telefon. Slyšela, jak vibruje a slyšela dokonce i Andyho hlas: „I´am crazy flowing over with ideas, a thousand ways to woo a lover so sincere…“. Pomalu rozlepila unavené oči a zjistila, že to není sen, že telefon skutečně tancuje po konferenčním stolku vedle pohovky. Podívala se na hodiny. Půl desáté. Kdo může v tuto hodinu tak naléhavě vyzvánět? Pozdní či noční hovory neměla ráda, to vždycky někdo volal jen, když se něco stalo. Posadila se na pohovce. Na oči skoro neviděla, jak byly ještě unavené a rozespalé. Promnula si je a protáhla se. Chňapla po telefonu, ale v momentě, kdy jej vzala do ruky, vyzvánění přestalo. Koukla na displej a najela do zmeškaných hovorů. Vláďa? – podivila se Irča. Teď? Co může teď chtít? A ještě tak akutně? Zmáčkla přímo tlačítko volání, aby mu zavolala zpět. „Ahoj Irčo, to jsem rád, že voláš. Já už myslel, že jsi někde ztratila telefon. Psal jsem ti smsky, ale ani jsi neodpověděla. Teď jsi mi to nezvedala, tak jsem myslel…“ „Vláďo, děje se něco?“ přerušila ho Irča. „Víš, byli jsme pařit, tady v klubu. Já, Jana, Honza se Simonou a potkali jsme tam i Michaela, tak se k nám přidal s Alenou. Bylo to fajn, až do doby…“ „Co… co se stalo, Vláďo, mluv!“ „Honza… on…“ „Vláďo!“ Irči poskočilo srdce a snad se i zastavilo. Honza! Sakra! Blesklo jí hlavou Madelainino: „…a tví přátelé to odnesou…“ Co se mu stalo?
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190244