98
Jaros∏av Grz´dowicz / Pán ledové zahrady 4
Chce‰ nûco dodat, medvídku?“ naklonil se k zajatci a zlehka zatlaãil na ãepel. „Udûlejte, co fiíká!“ „Spalle, provûfi, jestli nûco nechybí.“ Spalle sklonil meã a poklekl k hromadû vybavení. „Nejspí‰ je to v‰echno!“ „Jeden balík s obvazy a krátké vázací lano, bleskem! Sedlejte konû, sarkofág mezi dvû zvífiata. Natáhnout a nabít ku‰e. Hlohu, pomoz mu, N’Dele do ‰iku, uzavfiít trojúhelník, pokud tû mÛÏu poÏádat.“ „StÛj, kdo tam?!“ vykfiikl Hloh a pozvedl nataÏenou a ãerstvû nabitou ku‰i. „OheÀ a Strom, hlupáku!“ odpovûdûl Grunaldi v˘kfiikem a zase se schoval za dvefimi. „V‰ichni v pofiádku?! Máte vûznû?!“ kfiikl Drakkainen. „Svlaãec seknut˘ do nohy. MÛÏe chodit, ale kulhá. Vûznû máme.“ Vy‰li na nádvofií, Grunaldi v trochu zproh˘bané, zdeformované pfiilbû, která nebyla jeho, kráãel jako první, za ním vysok˘ vousat˘ zrzek v koÏené ãapce a na konci Svlaãec poskakující na jedné noze a s druhou ovázanou nasákl˘mi hadry natrhan˘mi z nûãí ko‰ile, ztûÏka se opírající o Pilífiovo rameno, oba s ukofiistûn˘mi meãi v rukou. „Dokonce ani hned nepochopil, Ïe jdeme za ním,“ vysvûtloval Grunaldi. „Na ty dva u prvních dvefií do sklepa staãilo houknout a poprosit je, aby nás vedli dál. Teprve dole jsme se setkali s nûjak˘mi nezdvofiáky, které jsme museli zabít. Kata bohuÏel taky.“ „Dobrá. Spalle, obvaÏ Svlaãce. Pylyr a Hloh, posbírejte poztrácené meãe, a do studny s nimi. Seberte vybavení, vypadneme.“ âtyfii zamraãení vojáci se objevili znovu i s dal‰ími osedlan˘mi koÀmi. „Dobrá, Grunaldi, prohlédni ty konû, jestli nám nedali nûjaké zchvácené. Pokud ano, vበstyrsman za to zaplatí uchem.“ „Docela to jde. Na trÏi‰ti bych je nekoupil, ale kus cesty zvládnou.“ „Co takhle skoãit do hostinského pokoje nad stájemi pro na‰e vaky?“ prohlásil muÏ z vûzení. „Mám tam svoje oblíbené kostûné párátko.“ „Je mi líto,“ odpovûdûl Drakkainen. „V Zahradû si koupí‰ jiné.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190105
Pohostinství Krkavãího domu
99
„Na‰e vûci jsou tady, za dvefimi.“ N’Dele ukázal na místnost, ze které vy‰el. „AlespoÀ to, co je nejdÛleÏitûj‰í.“ Drakkainen vecpal pfiedloktí hloubûji pod Kungsbjarnovu hlavu a pfiinutil ho, aby vstal ze Ïidle. „Tak jdeme, vstávej, medvídku. Ruce dopfiedu. Spalle, svaÏ ho. Na zápûstích a kotnících. Odcházíme. Zaji‰tûn˘ pû‰í útvar, konû vnû, ‰títy povûsit na boky. Sarkofág a já s rukojmím uprostfied. Pilífi, Hloh a Skalník, ku‰e. N’Dele a chlap s párátkem, zadní stráÏ. Spalle, ukaÏ jim, jak vypadá zaji‰tûn˘ útvar. UÏ máte svoje zavazadla? K bránû, povede‰ nás nejkrat‰í cestou, medvídku, a Ïádné Ïerty, jinak ti ufiíznu tvoji chloubu a pak tuhle latrínu vypálím. Jsem TvÛrce. Pûvec. A teì jsem nasran˘ Pûvec. Natluã si do té svojí kudrnaté hlavy, Ïe tû nejenom podfiíznu, ale nenechám tady ani dvû prkna na vyrobení kfiíÏe. Staãí, abys sebou ‰kubl.“ U brány bylo prázdno. Jen ãtvercové nádvofií mezi budovami z tesaného kamene, hofiící kotel na fietûzech, zamãená mfiíÏ a za ní zvednut˘ most bránící v cestû. A krákání krkavcÛ, trpících nespavostí a poletujících po zimní obloze. Drakkainen pfiitáhl Kungsbjarna k sobû a pod první rankou mu vyrobil dal‰í mûlk˘ ‰rám. Plaãící led krátce zasténal. Tfiásl se jako v zimnici. „UÏ zaãínám b˘t váÏnû nasran˘, medvídku,“ zavrãel prÛzkumník. „Otevfiít bránu. Hned.“ „Otevfiít bránu! Uvolnûte jim cestu!“ zajeãel styrsman KrkavcÛ, aÏ se nádvofiím rozeznûla ozvûna a ptáci na okamÏik utichli. Nic se nestalo. Jen nûkde vzadu Vuko zaslechl tichounké zaskfiípání, jaké vydává mechanismus na pruÏinovém principu, kroucená vlákna a napnut˘ kus pruÏné oceli. „âítaã, ãas stop!“ Tentokrát snûhové vloãky ztuhly okamÏitû, nastalo ticho a krkavci znehybnûli jako ãerné kaÀky, tmav‰í neÏ noãní obloha. Drakkainen se protáhl ven z útvaru, opatrnû, aby se niãeho a nikoho nedotkl. „Vuko, takhle se zniãí‰,“ promluvila âítaã. „NepfiekáÏej, pimppi, teì pracuju.“ Ve‰el pod ochoz, míjeje nûkolik lidí s luky, pfiikrãen˘ch za ochranou dfievûn˘ch sloupÛ, a po schodech strm˘ch jako Ïebfiík vy‰el do patra. Vzadu, na ochozu naproti bránû, spatfiil dva stfielce s ku‰emi, mnohem primitivnûj‰ími neÏ jeho vlastní, natahovan˘mi s pomocí tfimenu nohou, nikoli integrovan˘m tfiícest-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190105
100
Jaros∏av Grz´dowicz / Pán ledové zahrady 4
n˘m skládacím heverem. Urãitû byly slab‰í, ale pofiád pekelnû nebezpeãné. Tûtivy – nejdfiíve jedna, potom druhá – povolily pod ãepelí meãe jako papírov˘ balicí provázek, nedokázaly se ale zdeformovat, zÛstaly na místû jako pfieru‰ené dráty. Pak Vuko po stejném ochozu pfiebûhl je‰tû k bránû a po dal‰ím Ïebfiíku vylezl nahoru, do místnosti, kde se nacházela zafiízení ovládající mfiíÏ a most. Nûkolik drahocenn˘ch vtefiin obdivoval mechanismus tvofien˘ dfievûn˘mi pfievodními koly, kamenn˘mi protizávaÏími na fietûzech a západkami, pokou‰eje se odhalit algoritmus jeho ãinnosti, ale potom ze zdi ve zbrojnici sundal náhradní sekeru – vytrhl pfii tom háky – pfiesekl dva fietûzy a urazil dvû západky. V‰echno, ãeho se dotkl, kov i dfievo, se chovalo, jako by bylo vyrobené z cukru. Atrapy z bezé a karamelu. Nakonec lokalizoval je‰tû jednoho chlápka s jak˘msi podezfiel˘m Ïelezn˘m kotlem a kopím, ãíhajícího nad otvorem ve stropû chodby bránové vûÏe. NapÛl mu odmotal ‰ál, jehoÏ konec se v nataÏeném ãase rozpadal v prstech jako pavuãinová pfiíze, a vpletl ho do zubÛ jednoho z kol. Pak se vrátil na nádvofií, u‰tûdfiil pfiikrãen˘m lidem nûkolik úderÛ otevfienou dlaní, zadrÏen˘ch tûsnû pfied jejich tûly. Pak se vrátil do útvaru a pozvedl ruce k ústÛm. „Poslouchejte mû, Krkavci! Jsem Ulf Nitj’sefni! Noãní poutník. TvÛrce. UÏ nikdy se mi nestavûjte do cesty, jinak vás vyhubím! Do posledního dítûte. Nikdo uÏ nikdy neusly‰í o Krkavãím lidu! Na jafie má pfiijít veliká válka s Hady a jejich ‰ílen˘m králem Aakenem, která mÛÏe zniãit svût. Mám v úmyslu ho zadrÏet, takÏe se mi nezkou‰ejte plést do cesty!“ Zhluboka se nadechl. „Dobrá, maliãká. âas, start!“ Sníh se pohnul, krkavci se rozkfiiãeli a na ochozu za nimi bfiinkly praskající tûtivy. Ku‰e stfielcÛm doslova explodovaly v rukou, jeden padl naznak s obliãejem rozseknut˘m prasklou tûtivou, druhého kus mechanismu spou‰tû, kter˘ vystfielil z lÛÏka, zasáhl pfiímo do úst, rozdrtil mu zuby a zabodl se hluboko do ãelisti. Nûkolik pfiikrãen˘ch lidí zároveÀ se pod neviditeln˘mi údery rozh˘baného a náhle jako Ïelezo ztvrdlého vzduchu, kter˘ jim probíjel u‰ní bubínky a vyráÏel oãi, bezvládnû svalilo na ochozy kolem celého nádvofií. Ulf, stojící obklopen˘ sv˘mi lidmi za hradbou koní, velitelsky pozvedl ruku. Uvnitfi bránové vûÏe se ozvalo fiinãení fietûzÛ, ka-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190105