98 Masožravé rostliny
Zajímavá Utricularia reniformis patří mezi větší bublinatky. © Blanka Šponarová
různorodých květů tvarem i barvou, které vyrůstají na dlouhých květních stvolech, čímž jsou také atraktivní. Výskyt: Bublinatky vyhledávají stále nebo sezonně vlhká stanoviště s vysokou nebo proměnlivou vzdušnou vlhkostí. Rostou v čistém písku, písčité, rašelinné, slatinné až jílovité půdě, v mechatých vlhčinách a v mechu na kamenech a skalách, anebo v cisternách bromélií. Nalezneme je v prohlubních a sezonních mokřadech, kde je dostatek vody, na okrajích jezer, močálů a v rýžovištích, některé pak v mechovém porostu na kmenech stromů v chladnějších, stinných a velmi vlhkých podmínkách tropického deštného lesa. Některé druhy vyhledávají maximální expozice světla (mohou růst i částečně nebo úplně zaplaveny v mělké vodě), jiné naopak rostou v mokřinách a na vlhkých svazích zastíněné okolní vegetací. Největší výskyt těchto druhů je v subtropických a tropických oblastech světa, zejména v Austrálii a Jižní Americe. Pěstování: Je to různorodá skupina masožravých rostlin přitažlivá především díky svým květům. Mnoho druhů je snadno pěstovatelných za předpokladu vhodných tepelných a světelných podmínek. Bublinatky jsou ideálním doplňkem k ostatním
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190072
Návody k pěstování masožravých rostlin 99
druhům masožravých rostlin, mezi kterými si vždy najdou své místo. Vyskytují se mezi nimi i druhy s přísnými nároky na speciální kultivační podmínky či růstový cyklus. Vždy je proto vhodné konfrontovat pěstitelské nároky toho či onoho druhu podle místa výskytu a konkrétních ekologických podmínek na jeho lokalitě. Umístění: Polouzavřené okenní vitrínky na okenních parapetech (V, JV, Z, SZ expozice), některé druhy, např. U. alpina, se dají pěstovat i volně na okenním parapetu. Ideální jsou zimní zahrady, zasklené balkony a skleníky s dostatečnou vzdušnou vlhkostí. Osvětlení: Většina druhů ocení dostatek rozptýleného světla, nesnáší však dlouhodobý přímý sluneční úpal. Bublinatky nejsou na osvětlení náročné, mnohé jsou velmi tolerantní ke stinnějším podmínkám. Tyto rostliny jsou ideální pro celoroční pěstování pod umělým osvětlením a v polostínu! Substrát: Základní substrát pro většinu bublinatek tvoří mechová rašelina smíchaná s různozrnným křemičitým pískem (1–2 : 1–2). Jakmile rostliny porostou část povrchu substrátu, je vhodné dosypávat povrch slabou vrstvou písku, která brání růstu mechů, ale neškodí bublinatkám. Epifytické druhy lze pěstovat ve vzdušném substrátu složeném např. z vláknité mechové rašeliny, křemičitého písku, dřevěného uhlí, kokosových či rašelinných vláken, polystyrenu a kůry (1 : 1 : 1 : 1 : 1 : 0,5). Tyto bublinatky také dobře rostou v sekaném živém rašeliníku a v tenkých vrstvách mechů. Teplota: Většina doposud pěstovaných bublinatek roste dobře v teplotním rozmezí 18–25 °C a vyhovují jim spíše stálé pokojové teploty. Přesto je vhodné se při jejich pěstování řídit teplotními poměry, které panují v jejich domovině. Jihoamerické druhy z horských poloh vyžadují mnohem chladnější a vlhčí klima a při vysokých teplotách zastavují růst. Oproti tomu bublinatky z tropických oblastí vyžadují celoroční teploty vyšší! Nízké a trvalé teploty pod 10 °C jsou pro většinu bublinatek nevhodné. Zálivka: Pouze měkkou vodou. Pozemní druhy vyžadují dostatek zálivky po celý rok a jejich substrát nesmí nikdy úplně vyschnout. Květináče mohou stát trvale ve vodě. Mnoho druhů upřednostňuje během vegetace občasné zaplavení rostlin a substrátu až těsně nad jejich povrch. Voda se pak nechá postupně odpařovat, až její hladina klesne. Oproti tomu velké epifytické druhy vyžadují jen jemně vlhký substrát a trvale nepřelité podzemní prýty. V převlhčených substrátech mohou tyto rostliny snadno vyhnít, např. během vysokých teplot v létě. Speciální zálivku v cyklech pak vyžadují zatahující druhy, jako např. hlíznatá U. menziesii nebo sezonně rostoucí U. mannii. Vlhkost vzduchu a větrání: Bublinatky vyžadují vyšší vzdušnou vlhkost a souběžně i pohyb vzduchu. Vitríny s těmito rostlinami necháváme odkryté jen zčásti a udržujeme vyšší hladinu vody na dně. Epifytní bublinatky nenecháváme stát přímo ve vodě, ale můžeme je občas rosit.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190072
100 Masožravé rostliny Přesazování a nádoby: Pozemní bublinatky přesazujeme podle potřeby do nového substrátu v trsech. Plastové nádoby volíme nižší s větší plochou substrátu, osvědčily se nám např. plytké misky o výšce 12 cm. Substrát v nich lze vytvarovat do svahu a zvýšením hladiny vody ho částečně zaplavovat. Toto ocení mnoho pozemních druhů, které si tak snáze najdou svoje vhodné místo pro spokojený růst. Pro epifytní druhy rostoucí na vzdušném substrátu se osvědčily perforované kontejnery nebo košíky pro vodní rostliny. Bublinatky, které pomalu rostou, přesazujeme jednou za 2–4 roky. U. nelumbifolia může růst i v růžicích pozemních bromélií (Tillandsia, Vrisea...) a v pastech heliamfor! Množení: Semena bublinatek se vysévají na povrch běžného vlhkého výsevního substrátu (rašelina : písek 2 : 1) a nezasypávají se. Vyhovuje jim pokojová teplota (18–28 °C) a vyšší vzdušná vlhkost. Výsevům pomáhá zaplavení vodou, někdy mohou semena vyklíčit i v čisté vodě. Semena začínají klíčit během několika dnů až týdnů. Rostlinky se rychle rozrostou a poté se v malých trsech přesazují. Vegetativně množíme bublinatky dělením rozrostlých trsů, což je velmi snadné, neboť mnohé pozemní druhy rostou tak rychle, že nám brzo zarostou dostupnou plochu substrátu v květináčích. Větší epifytní druhy množíme navíc z odnoží dceřiných rostlinek (hlíz), které se u dospělých rostlin samovolně vytvářejí. Bublinatky se dají také s úspěchem množit listovými řízky, které obrazí, pokud jsou položeny na vlhký substrát. Krmení a hnojení: Pozemní druhy bublinatek nekrmíme ani nehnojíme. Lze opatrně přihnojovat jen velké druhy do substrátu nebo na listy. Choroby a škůdci: Na bublinatkách se vyskytují běžní škůdci jako u jiných pokojových rostlin. Bývají napadány zejména mšicemi, puklicemi, roztoči anebo červci. Larvy smutnic občas vyžírají podzemní prýty rostlin. Mnoho druhů s měkkými a tenkými listy pěstovaných ve vyšší vzdušné vlhkosti je velmi citlivých na postřiky, proto je nutné jejich použití předem odzkoušet na malém vzorku rostlin. Větší druhy s tuhými a velkými listy zvládají postřiky pesticidů bez problému. Houbové choroby často napadají nahloučené a přerostlé trsy bublinatek, pokud jsou umístěny v nevhodných podmínkách. K tomu dochází zejména během zimy při nižší teplotě, vysoké vzdušné vlhkosti anebo při nízkých dávkách světla. Takto napadené trsy rychle na povrchu vyhnijí, ale mnohdy v předjaří znovu obnoví svůj růst z podzemních orgánů. Horské druhy z mlžných lesů zastavují při vysokých teplotách růst a v tomto stavu jsou velmi citlivé na převlhčení substrátu. V mokru jim mohou uhnít podzemní prýty a hlízy. Padlí napadá většinou květní stvoly a starší listy bublinatek a dá se zničit postřikem vhodným fungicidem. Největším nepřítelem drobných pozemních bublinatek jsou porosty mechů a řas, které tyto rostliny omezují v růstu a mnohdy je doslova přerostou. Navíc takováto kultura nevypadá příliš esteticky. Jediná účinná pomoc je bublinatku přesadit
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190072