98 / James S. A. Corey „Muži přede dveřmi jsou tu kvůli vaší bezpečnosti, ale kdybyste dělali potíže, budou nepříjemní,“ prohlásil. „Rozuměli jste?“ „Jasně a zřetelně, poručíku,“ odpověděl Holden. „Nemějte obavy. Moji lidé budou ti nejklidnější hosté, jaké jste kdy měli.“ Kelly přikývl a Holdenovi připadalo, že s upřímnou vděčností. Byl profesionál, který vykonává nepříjemný úkol. Holden ho chápal. Také toho o mariňácích věděl dost, aby si dokázal představit, jak se zachovají v případě napadení. Gunderson se ozval: „Můžete vzít pana Holdena s sebou na jeho schůzku, poručíku? Rád bych to měl z krku.“ Kelly přikývl a vzal Holdena za loket. „Pojďte se mnou, pane,“ vybídl ho. „Kam jdeme, poručíku?“ „Poručík Lopez žádal o setkání s vámi, jakmile přistanete. Beru vás k němu.“ Shed nervózně těkal pohledem od mariňáka k Holdenovi a zase zpátky. Naomi přikývla. Jistě se znovu setkáme, říkal si Holden. Dokonce doufal, že by to mohla být pravda. Kelly ho vedl lodí rychlým krokem. Pušku už neměl v pohotovosti, nechal ji volně viset na rameni. Buďto usoudil, že Holden nebude dělat potíže, nebo si myslel, že ho dokáže snadno přemoci. „Smím se zeptat, kdo je poručík Lopez?“ „Ten člověk, který se s vámi chce setkat,“ opáčil Kelly. Zastavil se u obyčejných šedých dveří, zaklepal a vstoupil s Holdenem do malé kabiny se stolkem a dvěma židlemi, které vypadaly dost nepohodlně. Tmavovlasý muž tam připravoval nahrávací zařízení. Neurčitě pokynul rukou směrem k židli. Holden se posadil. Židle byla ještě nepohodlnější, než se zdála. „Můžete jít, pane Kelly,“ řekl muž, patrně poručík Lopez. Kelly opustil místnost a zavřel za sebou. Když Lopez dokončil přípravy, posadil se naproti Holdenovi a podal mu ruku. Holden mu jí potřásl. „Jsem poručík Lopez. To už vám asi Kelly řekl. Pracuju pro zpravodajskou službu, což vám skoro jistě neřekl. Není to tajné, ale mariňáky učí, aby měli pusu na zámek.“ Lopez sáhl do kapsy, vyndal malý balíček nějakých pastilek a strčil si jednu do úst. Holdenovi nenabídl. Jeho zorničky se při cucání pastilky stáhly na malé tečky. Droga pro soustředění. Během výslechu bude vnímat každé zachvění v Holdenově tváři. Těžko mu lhát.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190034
Leviatan se probouzí /99 „Nadporučík James R. Holden z Montany,“ začal Lopez. Nebyla to otázka. „Ano, pane,“ přisvědčil Holden. „Sedm let u námořnictva UN, poslední přidělení torpédoborec Čang Fej.“ „Souhlasí.“ „Podle záznamů vás vyrazili pro napadení nadřízeného důstojníka,“ pokračoval Lopez. „To je mi ale klišé. Praštil jste svého kapitána? Vážně?“ „Ne. Minul jsem. Zlomil jsem si ruku o přepážku.“ „Jak se to stalo?“ „Byl rychlejší, než jsem čekal,“ odpověděl Holden. „Proč jste se o to pokusil?“ „Nějak jsem přenesl znechucení sebou samým na něj. Řízením osudu to dopadlo tak, že jsem skutečně zranil tu správnou osobu,“ řekl Holden. „Zdá se, že jste o tom od té doby dost přemýšlel,“ usoudil Lopez. Nespouštěl zúžené zorničky z Holdenovy tváře. „Díky terapii?“ „Na Canterbury jsem měl spoustu času na přemýšlení,“ odpověděl Holden. Lopez jeho zjevnou narážku ignoroval. „Na co všechno jste při tom svém přemýšlení přišel?“ „Koalice šlape na krk lidem tady venku už přes sto let. Nelíbilo se mi být tou botou.“ „Takže sympatizujete se Spolkem vnějších planet?“ Lopezův výraz se nezměnil. „Ne. Neměním strany. Přestal jsem se účastnit té hry. Nezřekl jsem se občanství. Montanu mám rád. Tady venku jsem proto, že se mi líbí létat, a na palubu mě vzala jenom rezavá kraksna z Pásu jménem Canterbury.“ Lopez se poprvé usmál. „Jste mimořádně čestný muž, pane Holdene.“ „Ano.“ „Proč jste prohlašoval, že váš tahač zničila marťanská válečná loď?“ „To jsem neudělal. Ve svém vysílání jsem to vysvětlil. Ti útočníci měli technologii vnitřních planet a já našel kus hardwaru Marťanské flotily v zařízení, které nás vlákalo do pasti.“ „Chtěli bychom to vidět.“ „Poslužte si.“ „Podle záznamů jste byl jediné dítě sdružené rodiny.“ Lopez se choval, jako by nikdy nepřestali probírat Holdenovu minulost. „Ano. Pět otců, tři matky.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190034
100 / James S. A. Corey „Tolik rodičů na jedno dítě.“ Lopez pomalu rozbalil další pastilku. Marťané měli dost místa na tradiční rodiny. „Daňové úlevy pro osm dospělých s jedním dítětem jim umožnily vlastnit dvaadvacet akrů slušně úrodné půdy. Na Zemi žije přes třicet miliard lidí. Dvaadvacet akrů, to je něco jako národní park,“ vysvětloval Holden. „Kromě toho se jednalo o poctivou, legální směs DNA. Nebyli rodiči jen podle jména.“ „Jak se rozhodli, kdo vás odnosí?“ „Máma Elise měla nejširší boky.“ Lopez si hodil do pusy druhou pastilku a chvilku ji cucal. Než mohl znovu promluvit, paluba se otřásla. Videorekordér sebou škubl. „Vypustili torpéda?“ zeptal se Holden. „Asi ty lodi z Pásu nezměnily kurz.“ „Jaký na to máte názor, pane Holdene?“ „Jen mi přijde, že jste celkem srozuměni s ničením lodí z Pásu.“ „Dostal jste nás do situace, kdy si nemůžeme dovolit slabost. Po vašem obvinění si o nás spousta lidí myslí leccos nepěkného.“ Holden pokrčil rameny. Jestli u něj ten člověk hledá nějaký pocit viny, výčitky svědomí, tak má smůlu. Ty lodi z Pásu věděly, do čeho jdou. Neotočily se. Ale něco mu přece leželo v hlavě. „Možná vás nenávidí až za hrob,“ řekl, „ovšem najít dost sebevrahů na šest lodí musí být obtížné. Třeba si mysleli, že utečou torpédům.“ Lopez se nepohnul, tělo měl nepřirozeně nehybné vlivem drogy, která mu kolovala v krvi. „My...,“ začal, a vtom se rozezněl alarm nejvyšší pohotovosti. V malé kovové kabině to byl ohlušující zvuk. „No tohle, že by snad odpověděli palbou?“ vyhrkl Holden. Lopez se otřepal jako člověk probuzený ze snění. Zvedl se a stiskl tlačítko na panelu vedle dveří. Vteřinu nato vstoupil voják. „Odveďte pana Holdena zpátky do jeho kajuty,“ přikázal mu Lopez a vyběhl ven. Mariňák hlavní pušky pokynul ven do chodby. Jeho výraz byl drsný. Je to ohromná legrace, dokud vám někdo střelbu neoplatí, pomyslel si Holden.
Naomi poklepala na prázné křeslo vedle sebe a usmála se. „Vráželi ti třísky pod nehty?“ zeptala se.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190034