Harry Dresden / kniha pátá
97
Pfiekvapenû jsem se na nûho podíval. „Ty nechce‰ moji pomoc?“ „Chci, abys byl v bezpeãí. Vystavuje‰ se obrovskému riziku.“ „Dûlበsi ze mû srandu, Michaele. Já vím, jak se o sebe postarat. To sis uÏ mohl v‰imnout.“ „Postarበse o sebe,“ opáãil Michael. „Jako dneska? Harry, kdybychom tam nebyli…“ „Tak co? Bylo by po mnû. Dfiív nebo pozdûji se to stejnû stane. Jde po mnû tolik padouchÛ, Ïe nûkter˘ nakonec bude mít ‰tûstí. TakÏe nic nového pod sluncem.“ „Ty to nechápe‰,“ fiekl Michael. „Rozumím tomu aÏ moc dobfie. Pokusila se mû zabít potvora z béãkového hororu. Nebylo to zfiejmû poprvé ani naposled.“ „Ursiel vás nepfii‰el zabít, pane Dresdene,“ fiekl Shiro, aniÏ by vzhlédl od svého meãe. Mlãky jsem o tom pfiem˘‰lel. Lampy ti‰e syãely. Mûkk˘ hadfiík lehce svi‰tûl po ãepeli meãe. Podíval jsem se na Michaela. „Co tam tedy dûlal? Byl bych se vsadil, Ïe je to démon, ale jednalo se jenom o zástûrku. Uvnitfi vûzel smrtelník. Kdo to byl?“ MichaelÛv pohled nezakolísal. „Jmenoval se Rasmussen. Ursiel ho uchvátil, kdyÏ byl na cestû do Kalifornie.“ „Vidûl jsem ho, Michaele. Podíval jsem se mu do oãí.“ Michael se u‰klíbl. „To jsem nevûdûl.“ „Byl uvûznûn˘ ve své vlastní du‰i, Michaele.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190033
98
Jim Butcher / Masky smrti
Nûco ho drÏelo. Nûco obrovského. Ursiel, fiekl bych. Je jedním z Padl˘ch, viì?“ Michael pfiik˘vl. „Jak se to k ãertu mohlo stát? Myslel jsem, Ïe Padlí nesmûjí odejmout svobodnou vÛli.“ „To nesmûjí,“ souhlasil Michael. „Ale smûjí pokou‰et, svádût. A denariáni nabízejí mnohem víc neÏ ostatní.“ „Denariáni?“ „¤ád ãerného denáru,“ opáãil Michael. „Vidí tady svoji pfiíleÏitost. ·anci zpÛsobit obrovské ‰kody.“ Zhluboka jsem se nadechl. „Stfiíbrné mince. Jako ta, kterou jsi zabalil do poÏehnaného plátna. Tfiicet stfiíbrn˘ch, co?“ Pfiik˘vl. „Kdokoli se mince dotkne, je nakaÏen Padl˘m v ní. Je lákán. Obdafien silou. Padlí si podmaÀují smrtelníky stále víc a víc. Nikdy je nenutí. Jen nabízejí. AÏ se ãlovûk natolik vzdá svého já…“ „Îe ho ta vûc ovládne,“ dokonãil jsem. Michael pfiik˘vl. „Jako Rasmussena. SnaÏíme se jim pomáhat. Nûkdy si ãlovûk uvûdomí, co se s ním dûje. Chce se zbavit jejich vlivu. KdyÏ se jim postavíme, snaÏíme se démona unavit. Dát ãlovûku moÏnost, aby unikl.“ „Proto jste na nûho stále mluvili. Dokud se jeho hlas nezmûnil. Ale Rasmussen se nechtûl osvobodit, je to tak?“ Michael zavrtûl hlavou. „Vûfi mi, nebo ne, Michaele, párkrát jsem uÏ poku‰ení odolal. Zvládnu to.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190033
Harry Dresden / kniha pátá
99
„Ne,“ opáãil Michael. „Nezvládne‰. DenariánÛm odolá jen málo smrtelníkÛ. Padlí znají na‰e slabiny. Umûjí podr˘vat. PfiestoÏe o nich víme a dáváme si pozor, niãí muÏe a Ïeny uÏ po tisíce let.“ „¤íkám, Ïe budu v pohodû,“ zavrãel jsem. „P˘cha pfiedchází pád,“ zabruãel Shiro. Kysele jsem si ho zmûfiil. Michael se trochu naklonil. „Harry, prosím. Já vím, Ïe nemበsnadn˘ Ïivot. Jsi dobr˘ ãlovûk. Ale jsi zraniteln˘ jako kdokoli jin˘. Tihle nepfiátelé tû nechtûjí zabít.“ Sklopil pohled na své ruce. „Chtûjí tû Ïivého.“ To mû vydûsilo. Opravdu vydûsilo. MoÏná proto, Ïe to tolik zneklidÀovalo Michaela. A ten se málokdy nechá vyvést z rovnováhy. Nebo proto, Ïe jsem vidûl Rasmussena. Stále ho budu vidût, jak se lapen˘ divoce chechtá. A tfieba jsem byl trochu zvûdav˘, zda by bylo moÏné najít zpÛsob, jak vyuÏít moc, kterou mince bezpochyby nabízela. KdyÏ zvládla nûjakého troubu, kter˘ jel r˘Ïovat zlato, promûnit ve vraÏedn˘ stroj, s nímÏ si dokázali poradit aÏ tfii rytífii kfiíÏe, co by s ní dokázal nûkdo jako já? Vypráskal bych koÏich vévodovi Paolovi Ortegovi. To je bez debaty. Zamrkal jsem a zaostfiil. Michael mû pozoroval s bolestiv˘m v˘razem a já vûdûl, Ïe uhodl, na co myslím. Zavfiel jsem oãi. Hroznû jsem se stydûl. „Jsi v nebezpeãí, Harry. PusÈ ten pfiípad k vodû.“ „KdyÏ jsem v takovém nebezpeãí, proã si mû otec Vincent najímal?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190033