Seved přikývl a sklopil oči. „A co ten skřítek, myslíš, že nám pomůže?“ Börje pokrčil rameny. „Možná, na chvíli. Ale jako dlouhodobější řešení sotva.“ „Pořád to nechápu. Proč to udělali? A zrovna jí?“ „To se stává,“ vysvětlil mu Börje. „Když nedostanou, co chtějí. Když jim nedáme, co potřebujou.“ Poté blýskl unavenýma zarudlýma očima po Sevedovi. „Je to naše vina.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190029
Na druhé straně náměstí se ve tmě vznášela neonová písmena. BIO IVADLO KULTURNÍ DŮM Za výlohou spatřila matku. Stála za pultem, kolem krku několikrát obtočenou pestrobarevnou šálu. Ale nebyla sama, protože pohybovala ústy. Vzápětí se za regálem objevila brusinkově červená bunda. Roland. V kšiltovce a s tím svým věčným úšklebkem. Proč jí s tou policí nepomůže on? Jednoduše proto, že si přicházel a odcházel, jak se mu zamanulo. Zničehonic se vynořil a stejně rychle zmizel. Vzal si, co se mu hodilo, jako nějakej zatracenej pták v automatu na semena. Přesto byly s Cecílií rády, že si máma někoho našla — přes internet. Bylo by příšerné, kdyby zůstala sama. Jen se psem. Susso vešla do krámu. Roland s úsměvem čile uskočil a roztržitě hledal skleničky s moruškovým džemem. Gudrun si povzdechla, lhostejně pokrčila rameny, promnula si bolavé rameno a postěžovala si, že je to horší, snad má dokonce i zvýšenou teplotu. Susso rázně obešla pult, stáhla si rukavici a přiložila jí dlaň na čelo. „Ne,“ prohlásila. „Myslím, že nemáš.“ Roland kousíček popošel a ohmatával křesadla naaranžovaná do otvorů v březovém polenu. Vytahoval vyřezávané rukojeti jednu po druhé, jako by se chtěl ujistit, že je na každém ocílka. „Tvoje máma simuluje, nezdá se ti?“ zavtipkoval. Susso měla sto chutí se Rolanda zeptat, proč mámě nepomůže s policí, ale nebyla zvědavá na jeho ublížené výmluvy. Raději ho bude ignorovat; to se obvykle neminulo účinkem. „Šli kluci z Peabu domů, nebo na ně budeme čekat?“ zeptala se tiše matky.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190029
„Už jsem se jich ptala, jestli je všechno v pořádku,“ odpověděla Gudrun. „Prý ano.“ „To je otrava. Myslela jsem, že se tu zastaví nějakej fešnej chlap.“ „A co podle tebe znamená fešnej?“ Rolandovi se posměvačně a dychtivě zaleskly oči. Zpod černé kšiltovky naražené hluboko do čela vykukoval pramen zpocené ofiny. Susso připadal jako buran. Nad brýlemi pravoúhlé obočí. Tváře a krk zarostlé šedavým strništěm. Až teď si všimla, že má knírek. „Ten tvůj knír,“ ucedila a vzala si ze skleněné mísy na pultě perníček, „ten je fešnej.“ Gudrun se zahihňala a Roland na ně nechápavě civěl. Po chvíli se nafoukaně zeptal: „Můj knír ti připadá fešnej?“ Susso zavrtěla hlavou. Sáhla po dalším perníčku a celý ho strčila do úst. S plnou pusou odpověděla: „Já říkala směšnej. Nesedíš si na uších, Rolande?“ Gudrun hlasitě zafuněla a položila ruku Susso na rameno. Znamenalo to: Ale Susso! Jak se dalo očekávat, Roland měl najednou hrozně naspěch. Takže s policí si budou muset poradit samy. Matka s dcerou se do sebe zavěsily a zamířily domů. Roland stál s rukama v kapsách v osvětleném vchodu do hotelu a nejistě se uculoval. Společně vynesly polici na chodbu, ale musely ji postavit na zem, protože za nimi vyběhl Basker. Když ho chytily a zavřely v bytě, vyvlekly polici po schodech dolů a pak před dům. S úlevou ji hodily do kontejneru a utíkaly zpátky. Susso v rozbředlém sněhu podklouzla noha a vykvikla. K večeři si daly tagliatelle s rybími prsty, jedly je z hlubokých talířů. Obě měly rýmou otupělé chuťové buňky, proto se rozhodly pro laciné víno. Susso vylezla na kuchyňskou linku a vyndala z horní police nejpěknější skleničky, kvůli iluzi. Přitom si všimla, že se někdo přehrabává v kontejneru před domem. Jakmile to zaslechla Gudrun, hned byla u okna a natahovala krk. „Jsou jako krysy,“ zasyčela.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190029