JÁMY
Jenže teď tady se Savannou a svými mlíkárnami kazí piknik. Limonáda je nalita a po ní i šampaňské. Sally si s Alexem přiťukne, Savanna jim při tom překáží. Sally polkne doušek vína a lituje, že si nemůže dopřát víc. Usměje se na Alexe, aby mu dala svůj pocit najevo a s ním snad i přání, jak by bylo hezké, kdyby tu byli sami. Alex vypije víno, a jako by ho její doušek a úsměv udobřily, začne vybalovat jídlo. Sally mu radí, které sendviče jsou s jeho oblíbenou hořčicí, ve kterých je hořčice, kterou má ráda ona a Peter, a které jsou pro Kenta, který je má rád bez hořčice. Během tohoto dohadování se Kentovi podaří proklouznout jí za záda a dopít její šampaňské. Peter ho musel vidět, ale z jakéhosi nejasného důvodu na něj nežaluje. Sally to zjistí až později a Alex se to nikdy nedozví, protože brzy zapomene, že jí ve skleničce něco zbylo, a zase ji i se svou pečlivě uklidí a přitom vysvětluje chlapcům, co je to dolomit. Poslouchají, možná, a přitom se cpou sendviči, odmítnou ďábelská vejce a krevetový salát a dožadují se dortíků. Dolomit, říká Alex. To je ta mocná vrstva, která je vidět na povrchu. Hned pod ní je jílová břidlice, což je jíl zpevněný v jemnozrnnou, lehce drobivou horninu. Voda proniká dolomitem, a když se dostane až k břidlici, zarazí se o ni, protože nemůže tak lehce prosáknout tenoučkými vrstvičkami tvořenými jemným zrnem. Eroze – která rozrušuje tu vrstvu dolomitu – postupně pokračuje, vyhlodává kanálky, a tak vytváří v dolomitu vertikální pukliny; víte, co je to vertikální? „Když to vede nahoru a dolů,“ prohlásí Kent blazeovaně. „Tenké vertikální puklinky, které se rozšiřují a postupně v dolomitu vytvářejí velké trhliny, až se po milionech let kus skály definitivně oddělí a sesune po svahu dolů.“ „Já musím,“ řekne Kent. „Co?“ „Čůrat.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190026
103 „Tak proboha běž.“ „Já taky,“ přidá se Peter. Sally spolkne automatickou připomínku, aby na sebe dávali pozor, a Alex ji odmění pochvalným pohledem. Nepatrně se na sebe usmějí. Savanna usnula a pusinkou nesvírá bradavku tak pevně. Bez chlapců poblíž je snazší jí prs odebrat. Sally nechá malou odříhnout a pak ji položí na deku, aniž by si dělala starosti s odhaleným prsem. Pokud to Alexovi připadá nechutné – a ona ví, že ano, Alex nesnáší spojení sexu s krmením a proměnu manželčiných ňader ve vemena –, může se dívat jinam, což také udělá. Když si zapíná podprsenku, dolehne k nim výkřik, nijak pronikavý, spíš tlumený a slábnoucí, a Alex vyskočí ještě dřív než ona a rozběhne se po cestě. Další, hlasitější výkřik, z větší blízkosti. To je Peter. „Kent tam spadnul. Kent spadnul do jámy!“ „Už běžím,“ křičí otec. Sally nikdy nepřestane věřit, že to věděla ještě dřív, než uslyšela Peterovo volání, že věděla, co se stalo. Jestli se něco stalo, pak ne tomu šestiletému, který je odvážný, ale není zvědavý a netouží se předvádět. Musí to být Kent. Dovede si to přesně představit. Nakukuje do jámy, stojí na samém kraji, pokouší Petera, pokouší sám sebe. Byl živý. Ležel na dně jámy na vrstvě kamení, ale hýbal pažemi a pokoušel se zvednout. Snažil se, ale moc mu to nešlo. Jednu nohu měl pod sebou, druhá byla ohnutá v podivném úhlu. „Uneseš sestřičku?“ obrátila se Sally k Peterovi. „Vrať se zpátky tam, co jsme seděli, posaď ji na deku a dávej na ni pozor. Jsi můj hodný chlapeček, viď? Můj hodný, statečný kluk.“ Alex se mezitím spouštěl do jámy, klouzal dolů a nabádal Kenta, aby klidně ležel a nehýbal se. Slézt dolů bez úhony se jakžtakž dalo. Problém bude dostat Kenta ven.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190026
JÁMY
Neměla by doběhnout k autu, jestli tam nemají lano? Mohla by ho uvázat kolem stromu. A pak Kentovi kolem těla a s jeho pomocí ho vytáhnout, když ho Alex bude zvedat. V autě lano nebude. Nač by tam bylo lano? Alex už byl dole u Kenta. Sehnul se a zvedl ho ze země. Kent hlasitě zasténal. Alex si ho naložil přes ramena: hlava mu visela na jednu stranu a bezvládné nohy – jedna pořád tak podivně ohnutá – na druhou. Vstal, udělal několik vratkých kroků a pak stále s Kentem na zádech klesl na kolena. Rozhodl se lézt po čtyřech a pomalu mířil – Sally pochopila, co má v úmyslu – k hromadě kamení, které částečně zaplňovalo vzdálenější konec jámy. S hlavou stále skloněnou cosi zakřičel, a i když mu nerozuměla ani slovo, pochopila. Vstala z kleku – proč vlastně klečela? – a prodrala se křovinami ke kraji jámy v místě, kde kamení sahalo necelý metr pod horní okraj. Alex se tam doplazil, Kenta nesl přehozeného kolem ramen jako zastřeleného jelena. „Jsem tady,“ zavolala na něj. „Tady jsem.“ Bylo třeba, aby otec syna zvedl a matka vytáhla na pevnou skalnatou plošinu. Chlapec byl docela drobný, období prudkého růstu měl ještě před sebou, jim ale připadal těžký jako pytel cementu. Napoprvé ho Sally neudržela. Musela změnit polohu a z lehu na břiše vstát, a teprve v podřepu, s vypětím všech sil v ramenou a pažích, se jí, zatímco Alex Kentovo tělo strkal zespodu, podařilo chlapce vytáhnout. Se synem v náruči se svalila na záda a na chvíli pohlédla do jeho otevřených očí, než je obrátil v sloup a znovu omdlel. Když se Alex vyškrábal ven, naložili děti a odjeli do nemocnice v Collingwoodu. Žádné vnitřní zranění se neprokázalo, ale měl zlomené obě nohy. Jedna zlomenina byla čistá, jak se vyjádřil doktor, druhá tříštivá. „Tam se děti musejí pořád hlídat,“ řekl lékař Sally, která doprovázela Kenta, zatímco Alex zůstal s malými. „Copak tam nejsou žádné výstražné tabule?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190026