Opanovala se a zmlkla, jako když utne, uprostřed věty. Potom svěsila hlavu s purpurovým kloboukem a se vším všu dy a rozběhla se ke dveřím. Jak běžela kolem mě, napřáhla proti mně ruku, jako by si mě chtěla udržet od těla, ale ne byla dost blízko a já se ani nepohnul. Prudce otevřela dve ře dokořán, vyřítila se ven a po chodníčku na ulici. Dveře se pomalu zavřely a přes cvaknutí západky jsem slyšel její kvapné kroky. Přejel jsem si nehtem přes zuby, kotníkem prstu jsem se ťukl do brady a poslouchal jsem. Nikde se neozvalo nic, co by šlo poslouchat. Šestiranná automatická pistole, vystřílená do posledního náboje. „V téhle scéně,“ řekl jsem nahlas, „něco nehraje.“ Připadalo mi, že v domě zavládlo nepřirozené ticho. Vykro čil jsem po meruňkovém koberci klenutým obloukem k ústí schodiště. Tam jsem se zase na okamžik zastavil a znovu jsem naslouchal. Pokrčil jsem rameny a pustil jsem se tiše po schodech dolů.
Kapitola 16 »»Hala v přízemí měla na každém konci jedny dveře a upro
střed ještě dvoje, těsně vedle sebe. Z nich jedny vedly do kumbálu na ložní prádlo a druhé byly zamčené. Došel jsem až na konec haly a nahlédl jsem do ložnice pro hosty, kde byly stažené žaluzie a ani stopy po tom, že by tu někdo spal. Vrátil jsem se na druhý konec haly a vstoupil jsem do dal ší ložnice s širokou postelí, kávově hnědým kobercem, hra natým nábytkem ze světlého dřeva, zrcadlem nad toaletním stolkem a s podlouhlou zářivkou nad zrcadlem. V rohu stál na stolku s vrchní deskou ze zrcadlového skla skleněný chrt a vedle něj skříňka rovněž z křišťálového skla, plná cigaret.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190025
Všude po toaletním stolku byl rozsypaný pudr. Na ručníku, pověšeném nad košem na papíry, se černala šmouha od tmavé rtěnky. Na posteli ležely vedle sebe dva polštáře a v nich vytla čené důlky, které tam možná udělaly něčí hlavy. Zpod jednoho polštáře vykukoval dámský kapesníček. V nohách postele bylo uhlově černé pyžamo. Ve vzduchu tkvěla poněkud příliš nápad ná vůně chyprového parfému. Copak tomu všemu asi říkala paní Fallbrooková, pomyslel jsem si. Otočil jsem se a pohlédl jsem na svůj obraz ve vysokém zr cadle na dveřích kumbálku. Dveře byly bíle natřené a jako kliku měly kouli z křišťálového skla. Otočil jsem koulí rukou v kapes níku a nakoukl jsem dovnitř. Kumbál vykládaný cedrovým dře vem byl skoro přecpaný pánskými obleky. Příjemně, přátelsky zavoněl tvídem. Ale nebyly tam výhradně jenom pánské obleky. Visel tam také černobílý dámský kostým šitý na míru, z větší části bílý, pod ním stály černobílé střevíčky, na poličce nahoře ležel panamáček s černobílou stužkou. Dámských šatů tam bylo víc, ale ty jsem si neprohlížel. Zavřel jsem dveře kumbálu a odešel jsem z ložnice s ka pesníkem v ruce pro případ, že bych musel sahat ještě na ně jaké kliky. Dveře vedle přístěnku na ložní prádlo, ty zamčené, ved ly zřejmě do koupelny. Zacloumal jsem s nimi, ale zůstaly za mčené. Shýbl jsem se a zjistil jsem, že ve středu koule je krátký úzký otvor. To znamenalo, že dveře se zajišťují zevnitř stisknu tím knoflíku v držadle kliky a že do toho úzkého otvoru se strká klíč bez zářezů, kterým jde uvolnit západka, kdyby se stalo, že by v koupelně někdo omdlel, nebo kdyby se tam zamkly děti a z uličnictví nechtěly ven. Klíč pro tenhle účel by měl být na horní poličce v kumbále na ložní prádlo, ale nebyl tam. Zkusil jsem to s čepelí kapesního nože, ale byla moc tenká. Vrátil jsem se do ložnice a z toaletní ho stolku jsem si přinesl plochý pilníček na nehty. Ten zabral. Otevřel jsem dveře do koupelny.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190025
Přes nalakovaný koš viselo odhozené pískově žluté pán ské pyžamo. Na podlaze ležely zelené trepky bez pat. Na kraji umývadla byl holicí strojek a tuba od holicího krému s od šroubovaným kloboučkem. Okno koupelny bylo zavřené a ve vzduchu tkvěl pronikavý zápach, který byl docela jiný než jiné zápachy. Na světle zelených dlaždicích podlahy měděně zářily tři prázdné nábojnice a v mléčném okenním skle byla hezounká dírka. Vlevo od okna a kousek nad ním něco na dvou místech poškodilo omítku tak, že pod malbou prosvítala běloba; cosi, například střela, tam proniklo do zdi. Závěs, který zakrýval sprchu, byl ze zeleného a bílého viskozového hedvábí, visel na lesklých chromovaných krouž cích a byl zatažený přes sprchový výklenek. Odhrnul jsem ho, kroužky kovově zachřestily a mně z nějakého důvodu připa dalo, že neslušně nahlas. Když jsem se shýbl, zaslechl jsem, jak mi trochu zalupalo v kříži. Ano, samozřejmě, byl tam – nikde jinde být nemohl. Ležel zkroucený v rohu pod dvěma nablýskanými kohoutky a z chromované sprchy mu pomalu odkapávala voda na prsa. Kolena měl přitažená k tělu, ale bezvládná. Obě dírky v nahé hrudi byly tmavě modré a obě byly natolik blízko u srdce, že ho musely zabít. Krev zřejmě smyla voda. Oči hleděly prapodivně jasně a plné očekávání, jako kdy by ucítil vůni ranní kávy a zrovna se chystal jít na snídani. Čistá a dobře odvedená práce. Právě jste se oholil a svlé kl, abyste vlezl pod sprchu, opíral jste se o závěs a reguloval teplotu vody. Za vámi se otevřou dveře a někdo vejde dovnitř. Ten někdo je, jak se ukáže, žena. Má pistoli. Vy se podíváte na pistoli a ona z ní vystřelí. Třikrát netrefí. Na tak krátkou vzdálenost se to zdá nemož né, ale je to tak. Snad je to docela běžná věc. Já skoro nevy táhnu paty z domu, a tak nemám žádné zkušenosti. Není kam utéct. Mohl byste se na ni vrhnout a risknout to, kdybyste byl chlap toho zrna a kdybyste na to byl připraven.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190025