pod jemným sametem nebo hrubší či lesklou látkou, která nám bez otěží a bez sedla kluše na ňadrech a na hrudi, jak bychom mohli pokračovat v té frašce, protože stejně jako jiné večírky i tento je pouhá fraška, je méně skutečný i ve srovnání s představením s názvem Vysokoškolské koleje našeho mládí, i když nyní hrajeme odlišnou roli a s mnohem men ším přesvědčením, než když jsme se tvářili, že jsme mladí bezstarostní studenti, kteří se ulili z hodiny a vydávají se na procházku k moři, snad protože nadšení z nás s roky opadlo nebo snad protože nám teď chybí odpovídající pub likum – kam zmizeli ti starci, kteří si na lavičkách čítali noviny, ty tlusté ženy obklopené dětmi a s nákupem v koší kách, ti příkří knihovníci –, zde jsme jak naše vlastní obe censtvo, tak sama podívaná, protože sluhové jsou pouhými stíny, nejsou ničím víc než pouhými přízračnými nosiči stří brných podnosů, které se zdají samotné klouzat zahradou, a není tady žádné jiné obecenstvo než Clara, která nám od hrazení bazénu výsměšně připíjí na naši počest a ví, že hra jeme špatně, že jsme jen druhořadí herci, a má podezření, že snad jsem ji sem přivedla jen proto, aby naše žalostné před stavení mělo alespoň jednoho skutečného diváka, protože bez diváka, i kdyby byl jen jeden, divadlo neexistuje – budu jí muset později vysvětlit, že tomu tak není, že jsem ji sem ve skutečnosti přivedla proto, abych ji vyzkoušela a zjistila, jestli objeví ukrytý hrášek a zda je skutečně tou nejprincez novatější princeznou ze všech –, a musela jsem uznat, že také mně se líbí hrát, líbí se mi přestrojovat se a nořit se do tohoto nekonečného sledu frašek, který má svůj počátek v době dospívání: do té doby neexistovaly žádné frašky, jen hry, a ty byly a vždy jsou posvátné – rodíme se a vyrůstáme v posvátném světě her, kde vše je skutečné, abychom nako nec dorostli do této maškarády dospělých.
∙ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190013
Dům je prázdný a v přítmí vypadá krásný – před chvílí vypnuli křišťálové lustry a zbývají jen některá menší světla –, vypadá jako prázdné jeviště bez lidí. A stejně jako když jsem byla malá a vklouzla do koupelny své matky, i zde se bavím před toaletním stolkem z růžového mramoru, před velkým zrcadlem, které pokrývá téměř celou zeď: napudruji si nos hedvábným pudrem krémové barvy, pročísnu si vlasy stříbr ným opracovaným hřebenem, z křišťálového rozprašovače si na krk a líce stříknu miniaturní kapky studené kolínské. Nechávám se zaplavovat silnou a neznámou vůní a zavírám oči, mám je zavřené dostatečně dlouho na to, abych si ne všimla, že za mými zády někdo vklouzl dovnitř, a ač nejdříve myslím, že je to Clara, ihned si uvědomím, že tomu tak ne může být a že to není ani Maite, která nás celou noc pozo ruje se vzrůstající zvědavostí a která mě následovala až sem, že tyto ruce, které mi lehce spočívají na ramenou, nejsou Clařiny, že jí nepatří ani toto mírné oddechování, trochu rychlejší a obtížnější než normálně, které se mi dotýká ucha a poté šíje, a že Claře nepatří ani tato druhá, také neznámá, ale daleko agresivnější a silnější vůně, která se mísí s tou, kte rou jsem na sebe stříkla z rozprašovače. Její ruce mě mile, té měř pantomimickým pohybem začínají váhavě hladit na ra menou, jako by mě spíše vykreslovaly ve vzduchu, než se mě dotýkaly; klouzají po mých bocích, dotýkají se mého pasu, kde chvilku prodlévají, pak vystoupají k mým ňadrům, aby se zde s nepatrným chvěním zastavily, zřejmě je dosažen je jich cíl. Poté mi v náhlém popudu znovu vystoupají k rame nům a přimějí mě otočit se. A já čelím živým zelenavým očím – které jistojistě nepatří ani Claře ani Maite –, dvěma blíženeckým kamínkům, tomu nejkrásnějšímu nefritu leží címu v hloubi propasti, nad kterou poplašeně poletují dlou hatánské zlaté řasy, setkávám se se světlerůžovými ústy, je to
98 ∙
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190013
vonná a orosená růže rozkvétající matnou růžovou, o odstín světlejší, než je její pleť, okolo zelených kamenů a pozlace ných řas se růžová barva rozplývá a procezuje v téměř doko nalé nápodobě pleti a skutečné a imaginární se setkávají a vybraně spojují v této křehké salonní panence (protože je to sama paní domu, kdo mě následoval k toaletnímu stolku) a matná růžová tváří se ještě zeslabuje na krku, kde zvyšuje průhlednost lehce namodralých žil, aby se při dosažení ra men a hrudi znovu obohatila o teplejší odstíny, až k nafialo vělým hrotům ňader podobným poupatům hyacintů, v opa kování, v jemném souzvuku s růžovou rtů a lehce teplejší růžovou nehtů. Mám před sebou velmi vzácný, drahý a vy braný předmět přivezený ze vzdálených zemí pro rozptýlení nejmocnějšího člena klanu, nejvydařenější kus ze široké sbírky slonovinových a nefritových sošek, gotických rytin a renesančních zbraní, nejdrahocennější ze všech pokladů zaplňujících tento falešný palác, ve kterém je vše drahé a autentické, ale přitom nic skutečné, nádherný kus zna lecky cizelované zlatnické práce, je to krásný zlatý slavík ozdobený smaragdy a dovezený z velké dálky pro potěchu a ozdobu falešného císaře, i když tentokrát neslouží jako útě cha ze ztráty, neboť pán domu nemá žádný důvod být smutný. Je to cenná hračka ozdobená drahokamy, která zpívá snad stejně tak dobře jako opravdový pták, protože má ve své duté hrudi skrytý hlas, je to konejšivě zlatý a laskající růžový, matný a melodický hlas, který jemně ladí se smarag dem jejích očí a s matnou růžovou mramorové pokožky, hlas naprogramovaný k tomu, aby mohl vystoupat až k dráždivě intenzivní karmínové růžové a poté ochabnout do nádherné perleťově růžové, hlas, kterému je dovoleno znát jen jednu píseň, dobře vštípenou do paměti a zapamatovanou na desce o jedné jediné straně, kterou císař může pohodlně
∙ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190013