Blázen na hoře (Ukázka, strana 99)

97

zpomaloval proces hoĹ™enĂ­, a pÄ›chuji prvnĂ­ dĂĄvku. Havlovu ZahradnĂ­ slavnost, LandovskĂŠho SanitĂĄrnĂ­ noc, Bondyho InvalidnĂ­ sourozence, MnĂ­ĹĄka a TotĂĄlnĂ­ realismus. Ĺ krt! KoneÄ?nÄ› provĂĄdĂ­m v praxi ten staroříťskĂ˝, orianovskĂ˝ ortel: Do ohnÄ›! PlamenĹŻm! JakĂĄ Ăşleva z detoxikace. A pĹ™iklĂĄdĂĄm GruĹĄu, PiĹĄtoru, BoudnĂ­kovy dopisy, VondruĹĄku, Magorovy pohĂĄdky pro Lopatkovic holky, KníŞåkovy texty, Plastiky, UmÄ›lou hmotu, DĂŠgĂŠÄ?ka. TroĹĄku to Ä?adĂ­, musĂ­m otevřít okĂŠneÄ?ko, okĂŠnko. Ale oŞívĂĄm, stĂĄrnu a mlĂĄdnu tam v sobÄ›. Texty Hutky, Merty, Veita, Ginsberga, HrabÄ›te. Hutkovy i HrabÄ›tovy prĂłzy. TeplomÄ›r na kotli zaÄ?Ă­nĂĄ mĂ­Ĺ™it k nebesĹŻm. Ăšleva! PĹ™eklady textĹŻ Zappy (aĹž po GarĂĄĹž), Dylana, P. Smith, CrimsonĹŻ, VelvetĹŻ, ZeppelinĹŻ, Doors. TroĹĄku to proĹĄĹĽouchnu pohrabĂĄÄ?em. Zase nÄ›jakĂŠ mĂ­stní — uĹž hoří Vokolek, K. Hynek, prvnĂ­ tĹ™i Vokna, dalĹĄĂ­ Bondy, KarĂĄsek, Soukup, pĂĄlĂ­m StĹ™ednĂ­ Evropy, Akordy, Hutkovy fejetony. MusĂ­m jĂ­t na chvĂ­li na dvĹŻr. Jen tak, podĂ­vat se nad sebe. Kotel si trochu odpoÄ?inul, teÄ? dostane mastnĂ˝ chod — nÄ›kolik WeinfurterĹŻ a BruntonĹŻ, Ka ovy ZĂĄklady a ČlovÄ›ka zĂ­tĹ™ka, tĹ™i vÄ›ci od Kerninga, Ĺ ivanandovu KundalĂ­nĂ­, Moodyho, Grieseho Sefer Jeciru, tĹ™i sady tarotovĂ˝ch karet (ty jsem pĹ™efocoval a vyvolĂĄval, věřil by tomu nÄ›kdo?) a celĂ˝ konvolut studiĂ­ o nich, dalĹĄĂ­ konvolut zednĂĄĹ™skĂ˝ch pĂ­semnostĂ­ a aspoĹˆ dvÄ› kila pĹ™episĹŻ unitĂĄĹ™skĂŠ provenience. To nehoří vĹŻbec ĹĄpatnÄ›. TeÄ? pĹ™ijdou na Ĺ™adu vĹĄechny moje vÄ›ci, prvnĂ­, pĂĄtĂĄ, tĹ™etĂ­, tĂĄmhle letĂ­, celĂĄ KĂĄdoĹĄova

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS190010

nadace, všichni žďárští básníci, všichni básníci, které jsem potkal, Homolka i Vlach, a Hrabal, Hrabal, Hrabal. A moje diplomová práce, kde ty ses tady vzala, tebe jsem nepřepisoval, ale šup tam taky. Kotel zn. Dakon si spokojeně přede, a mne napadá, že práce kvapná málo platná. Venku už se rozednilo a já jsem se vrátil na půdu pro krabici, ve které jsem si schovával své školní slohy, texty pro skupinu Rozpaky a vlastní písničky („Žďár nad Sázavou, neprojdou, hola hou“). A oheň to všechno přijal. A teď samozřejmě Orwell a výbory z Rusů, J. Němec a další Bondy. Že bych nikdy nepřepisoval Vaculíka? Vaculík nikde, místo něj nahmatám Šimka a Grossmana, Vodňanského a Skoumala, a zase Magor. A najednou zjišťuju, že jsem možná spálil i další věci, co jsem nepřepisoval, toho Kunderu jsem od někoho dostal, stejně jak texty z hlubinné psychologie a Osud marxismu v Evropě od L. Kołakowského. Tenhle Bondy, to je favorit, vytahuju už nepočítaného ze dna pytle… Včera mi bylo čtyřicet a já tady sám sebe vyvádím z omylu, z literatury, z omylu literatury vypaluju meze a dobře vím, že nějaká ta žoužel to odnese na životě, ale… Ne však jako profesor Petr Kien, znáte ho, toho sinologa podle Canettiho, co se upálil ve své knihovně („Když ho plameny konečně zasáhnou, rozesměje se tak hlasitě, jak se za celý život ještě nikdy nesmál“), já tady vyvádím jako skoták, hlupec, hňup, falešná, planá gesta metám, ale co kdyby (mé znamení jsou přece ryby). Všechno to

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190010

99

bylo špatně. Falešná představa. Falešná potřeba. Nedošlo k naplnění. K ničemu nedošlo, jenom jsem si trochu zatopil v kamnech, a tak vyvádím… Když tak sleduju nakladatelskou produkci, říkám si, kdyby nebylo Hitlera, SS, Wehrmachtu — co by se vůbec vydávalo? Až budu mít nějaké drobné nazbyt, taky bych se dal na to vydávání knih. Povozil bych se na vlně pozitivity, která se rozlévá po knihkupectvích. Akorát bych to trošku znegoval. Prvním počinem by byla kuchařka na pokrmy ze zdraví ohrožujících potravin, po ní by následovaly temné meditace a negativní afirmace pro každý den. Nakladatelství by se nejspíše jmenovalo Z pekla štěstí. A jako maskota bych choval černého kozla nebo kohouta. Rozhodl jsem se onehdá, že projdu přes Karolinum do Celetné ulice. Nic netuše jsem zahnul kolem Stavovského divadla na Ovocný trh a tam — klame mě zrak? A že mě neklame, tak tam stál les soch Olbrama Zoubka. Pak jsem si vzpomněl, že jsem o tom četl a že nějaký pisec zpovídal sochaře a bylo tam zmíněno, že ty sochy takhle nakumulované mají v sobě úplně jiný náboj, energii a kdoví co ještě. Je to možné, dokonce to je určitě pravda. Ale všeho moc škodí. Jak jsem měl Zoubka rád a koupil jsem si kdysi za nemalý peníz jeden jeho „vytlačený“ biblický příběh, nicméně

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS190010