T o jménech „dobro“, „světlo“, „krása“, „láska“, „extáze“, „horlivost“…
Podílí se také na rození27 smyslových těl. Podněcuje je k životu. Živí je, pěstuje, zdokonaluje, očišťuje a obnovuje. Ale světlo je také míra28 a počet hodin, dní a celého našeho času. Vždyť právě tímto světlem,29 i když tehdy ještě beztvarým, byla podle slov božského Mojžíše vymezena první triáda našich dnů (srv. Gn 1,3-13). Podobně k Sobě také Dobrota všechno přitahuje jako Princip (Počátek) shromáždění všech roztroušených, jako počáteční (principiální)30 a jednotící Božskost, k níž všechno tíhne31 jako k Principu, Spojení a Završení. A jak říkají Výroky, právě z Dobra vše vzniklo a existuje, když bylo vyňato z dokonalé Příčiny. A právě v Něm
29 Všimni si, že slunce je světlo, že během tří dnů, předcházejících jeho stvoření, bylo ještě beztvaré a že až čtvrtého dne bylo původně stvořené světlo ztransformováno do slunce. Náš autor se o tom zmiňuje, podobně jako Basil Veliký v exegezi Šesti dnů stvoření světa o triádě dnů. Čti tuto pasáž pozorně, aby ses nezmýlil, že se snad jedná o slunce, neboť se jedná o prapůvodně stvořené světlo, které se až později zformovalo do slunce. 30
Tj. princip (počátek) a příčina sjednocení a připodobnění opravdového jsoucna.
31
Podívej se, jak odděluje celé jsoucno od Krále stojícího nade vším jsoucnem, k Němuž také celé jsoucno tíhne. Na prvním místě mluví o rozumném, pak o mluvícím. Rozumným je míněno to, co nedisponuje tělem, což jsou nadpozemské síly. Mluvící jsou pak lidské duše, jež jsou spojeny s tělem, neboť člověk je obdařen smysly. Jedná-li totiž jen vnitřní člověk (já), jak praví apoštol, tj. duše bez veškerého spojení s tělem, člověk se projevuje jako obdařený rozumem, ale ve spojitosti s tělem se člověk často projevuje jako každé zvíře, i když se skládá z těla a mluvící duše. Jak říká autor, rozumné a mluvící tíhne k Bohu vědomě, jako by tato vášeň byla vlastní jejich přirozenosti. Tj. chce poznávat Krále všech a účastnit se Jeho dobroty. Díky tomu se existence poznávající a mluvící duše výstižně nazývá nasměrovanost k Dobru. Němé tváře čili zvířata pak k Dobru směřují nejsmyslovější životní silou. Ale také nesmyslová a nepocitová stvoření, jako jsou rostliny a bezduché a neživé struktury, směřují k Dobru přirozeně. Ne však kvůli tomu, aby Je poznali, ale aby v Něm setrvávali, protože Dobro tento typ stvoření zachovává v jeho bytí jedině s pomocí přírodního a bezděčného tíhnutí.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189974
sv. dionýsios areopagita T o božských jménech
se vše vytvořilo, bylo zachováno a obsaženo jakoby ve všeobsažné hloubce a do Něj se vše navrací jako ke své mezi, určené každému. Tam také směřuje vše rozumné a mluvící. To vědomě. Pocitové pak pocitově. A co nedisponuje ani pocity, tíhne k tomu vrozeným instinktem sebezáchovy. A neživé pak, co jen vegetuje, jen nutností účastnit se jednotné reality. A podle téhož smyslu jasného obrazu světlo shromažďuje a obrací k sobě vše vidící, pohybující se, osvěcované a ohřívané. Vše, co se jen nachází pod jeho blahodárným zářením. Protože právě proto je slunce (ηλιος), že všechno hromadí do jednoho celku32 (αολλη ποιει) a shromažďuje roztroušené. A vše smyslové ho potřebuje, když se snaží buď vidět, nebo se pohybovat, anebo potřebuje být osvěcováno a ohříváno a celkově přebývat ve světle. Nesdílím však dávný názor,33 že slunce je bůh a stvořitel celého tohoto stvoření, jemuž patří řízení viditelného světa, ale říkám, že „neviditelné“ Boží „lze vidět od založení světa skrze přemýšlení nad stvořitelským dílem, nad Stvořitelovou věčnou mocí a božstvím“ (Ř 1,20).
32
Hromadné je shromážděné. Všimni si, že slunce je takto nazýváno kvůli tomu, že „shromažďuje rozptýlené do jednoho celku“. Rovněž si všimni, že popírá názor, podle něhož je slunce bůh, i když, jak jsme řekli, ti, kdo kvůli své lehkomyslnosti upadli do omylu, tvrdí opak a uvádějí přitom řadu argumentů. 33
Autor uvádí slova „dávný názor“ buď proto, že oni dva, tj. božský Dionýsios a božský Timotheus byli Heléni, jak to jasně vyplývá ze Skutků svatých apoštolů. Anebo tato slova uvádí proto, aby odhalil nerozumnost tohoto dávného helénského názoru. Heléni totiž, jak dokazuje jedna komedie, slunce nazývali starodávné a prapočáteční. 34 Je přece řečeno: „Kdo na Něho budou hledět, rozzáří se, rdít se nemusejí“ (Ž 34,6). 35 Tomu, kdo mnoho miluje, je také mnoho dáno, zatímco tomu, kdo miluje méně, je dáno analogicky k jeho lásce. Jak totiž autor říká předtím, Bůh je Řád a Míra věcí.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189974
T o jménech „dobro“, „světlo“, „krása“, „láska“, „extáze“, „horlivost“…
5 O tom už ale byla řeč v „Symbolické teologii“. Teď bychom měli opěvovat a vyjmenovat spekulativní světelné názvy Dobra, neboť Dobrý se nazývá rozumné (inteligibilní) Světlo. To proto, že každý nadnebeský rozum je naplněn rozumným Světlem, ale zároveň Dobrý ze všech duší, jež proniká, vyhání veškerou nevědomost a klam. Všem předává posvátné světlo a očišťuje34 jejich inteligibilní zraky od obklopující je mlhy nevědomosti. Oživuje a otevírá jejich vnitřní oči, zúžené velikou tíhou tmy. Nejprve jim umožňuje vidět jen nejasné paprsky. Ale těm, kdo již poznali světlo a směřují k jeho větším projevům, poté Sebe ukazuje stále víc. Začíná pro ně zářit hojně „díky tomu, že mnoho milují“35 (srv. L 7,47). A nepřetržitě je k Sobě povznáší analogicky k jejich schopnosti hledět vzhůru. 6 Takže rozumným Světlem se nazývá Dobro, převyšující každé světlo jako vylučující světlonosné záření a blyštící světelným vyzařováním. Tato vyzařování svou plností posvěcují všechny nadpozemské36 a kolem světa se pohybující rozumy. Všechny jejich myslící síly se obnovují.
36
„Nadpozemský“ je rozum ze soustavy určitých nad všemi světy přebývajících nejvyšších svatých rozumů, čili andělských řádů. Některé z nich existují poblíž světa. Slouží tedy světu a jsou s ním spojeni. Řídí je a jsou k tomu vybaveni příslušnými vlastnostmi. Někdy je nazývají vůdce světa. Některé rozumy se však nacházejí přímo ve světě, mezi lidmi a anděly. Ty vedou národy a spravují města. Přebývají při chrámech a dlí se světci. Svědčí o tom také božský Jan ve své Apokalypse. Nebo se tito andělé podílejí na činnosti jiných pozemských zřízení. Žalmista přece říká: „Hospodinův anděl se položí táborem“ (Ž 34,8). Nadpozemský rozum je duchovní. Ten, co pobývá poblíž světa, je duševní. A ten, co je uvnitř světa, je tělesný. A ještě jinak: nadpozemský rozum je ten, který ovládá teologii. Poblíž světa ten, který ovládá znalosti přírodovědy. A uvnitř světa je ten, který získal praktické ctnosti.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189974