DRUHÁ KAPITOLA ❚ O PŘIROZENOSTI A PŮVODU MYSLI
se vytvářejí na pozadí našeho oka nebo — chcete-li — uvnitř našeho mozku. Rozumím jimi pojmy našeho myšlení. T VRZENÍ
49.
O POPÍRÁNÍ KROMĚ TOHO , JEŽ V SOBĚ ZAHRNUJE IDEA , POKUD JE IDEJÍ .
Důkaz. V mysli (podle předchozího tvrzení) neexistuje žádná absolutní schopnost chtění nebo nechtění, ale pouze jednotlivá chtění, tj. jednotlivá přitakání nebo popření. Mysleme tedy nějaké jednotlivé chtění, například modus myšlení, jímž mysl tvrdí, že součet vnitřních úhlů v trojúhelníku je roven 180°. Toto tvrzení zahrnuje určitý pojem neboli ideu trojúhelníka, tzn. že bez ideje trojúhelníka nemůže být pochopeno. Je to totéž, jako bych řekl, že A musí zahrnout B a že A nemůže být chápáno bez B. Potom ani toto tvrzení nemůže (podle axiómu 3 tohoto oddílu) bez ideje trojúhelníka být. Toto tvrzení tedy nemůže bez ideje trojúhelníka ani být, ani být chápáno. Opačně: idea trojúhelníka nutně zahrnuje vyslovené tvrzení, tj. že součet jeho úhlů se rovná 180°. A proto ani idea trojúhelníka nemůže ani být, ani být chápána bez tohoto tvrzení, a tedy podle definice 2 tohoto oddílu toto tvrzení náleží k esenci trojúhelníka a není ničím jiným mimo ni. To, co jsme řekli o tomto chtění (které jsme vybrali zcela namátkou), platí rovněž o libovolném jiném chtění, totiž že není ničím jiným než idejí. Q.e.d. DŮSLEDEK.
Vůle a rozum jsou totožné.
Důkaz. Vůle a rozum nejsou nic jiného než jednotlivá chtění a jednotlivé ideje (podle tvrzení 48 tohoto oddílu a poznámky k němu). Avšak jednotlivé chtění a idea jsou (podle předchozího tvrzení) totožné. Tedy vůle a rozum jsou jedno a totéž. Q.e.d. Poznámka. Těmito tvrzeními jsme odstranili to, co se obyčejně uvádí jako příčina omylu. V předchozím výkladu jsme pak ukázali, že nepravdivost spočívá jedině v nedostatečnosti, kterou zahrnují porušené a zmatené ideje. Proto 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189962
benedictus de spinoza ❚ etika
nepravdivá idea, pokud je nepravdivá, nezahrnuje v sobě jistotu. Jestliže tedy říkáme, že nějaký člověk setrvává v nepravdách a nepochybuje o nich, neříkáme tím, že si je jist, ale říkáme jenom, že nepochybuje nebo že setrvává v nepravdách, protože neexistují příčiny, které by způsobily, aby jeho představy kolísaly (viz o tom v poznámce k tvrzení 44 tohoto oddílu). Ať tedy sebevíc předpokládáme, že nějaký člověk lpí na nepravdách, nikdy o něm neřekneme, že si je jist. Jistotou rozumíme něco pozitivního (viz důsledek 43 tohoto oddílu) a nikoli nedostatek pochyb. Nedostatek jistoty však chápeme jako nepravdivost. K podrobnějšímu objasnění předcházejícího tvrzení zbývá ještě připomenout několik věcí, dále musím zodpovědět námitky ze strany našich odpůrců, a konečně považoval jsem za dobré naznačit některé výhody této teorie, abych odstranil všechny pochybnosti. Říkám „některé výhody“, protože z toho, co uvedu v pátém oddíle, to bude lépe pochopitelné. Začínám tedy prvním bodem a upozorňuji čtenáře, aby přesně rozlišoval ideu neboli v mysli obsažený pojem a představy věcí, které si vytváříme. Dále je nutné, aby rozlišoval ideje a slova, jimiž jsou věci označovány. Směšování nebo ne dost přesné rozlišování těchto tří věcí, tj. představ, slov a idejí, vedlo k tomu, že lidé nechali zcela bez povšimnutí tuto nauku o vůli, jejíž znalost je tolik nezbytná jak pro spekulativní úvahy, tak pro moudré uspořádání praktického života. Nuže ti, kdo se domnívají, že ideje mají svůj základ v představách, které se v nás tvoří při setkání s vnějšími tělesy, jsou přesvědčeni, že tyto ideje věcí, o nichž si nedovedeme vytvořit žádný podobný obraz, nejsou ideje, nýbrž pouhé výmysly, které si vytváříme zcela libovolně na základě svobodné vůle. Pojímají tedy ideje jako němé obrazy vyryté na desce a v zajetí tohoto předsudku nevidí, že idea, pokud je idejí, musí zahrnovat přitakání nebo popírání. Ti, kteří směšují slova s idejemi nebo přímo s přitakáním, jež v sobě idea zahrnuje, se domnívají, že mohou chtít opak toho, co pociťují, když pouhými slovy něco tvrdí nebo popírají. Těchto předsudků se může snadno zbavit každý, kdo si dobře uvědomí přirozenost myšlení, které v sobě 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189962
DRUHÁ KAPITOLA ❚ O PŘIROZENOSTI A PŮVODU MYSLI
nezahrnuje pojem rozlehlosti. Snadno tedy pochopí, že idea (alespoň pokud je modem myšlení) nemá svůj základ ani v představě nějaké věci, ani ve slovech. Esence slov a představ spočívá pouze v pohybech těles, které nikterak nezahrnují pojem myšlení. Těchto několik upozornění by mělo stačit, a proto přejdu k uvedeným námitkám. Obsahem první námitky je domněnka, že vůle sahá dál než rozum, a proto se od něho liší. Důvod, proč se domnívají, že vůle sahá dále než rozum, je tento: jejich zkušenost podle jejich tvrzení ukazuje, že nepotřebujeme větší schopnost k souhlasu či přitakání a k popírání nekonečného počtu jiných věcí, které nevnímáme, než tu, kterou již máme, ale že potřebujeme zvýšenou schopnost chápání. Dělají tedy rozdíl mezi vůlí a rozumem v tom smyslu, že vůle je nekonečná a rozum konečný. Za druhé mohou naši protivníci namítnout, že naše zkušenost nás — jak se zdá — nepoučuje o ničem jasněji než o tom, že se můžeme zdržet úsudku a tím nevyjádřit vnitřní souhlas s věcmi, které vnímáme. Že je tomu tak, potvrzuje prý i to, že o nikom neříkáme, že se mýlí, pokud něco vnímá, ale jen pokud k tomu dává svůj vnitřní souhlas nebo to vnitřně odmítá. Například vytvoří-li si někdo fikci okřídleného koně, nebude to pro něho důvodem k předpokladu, že skutečně existuje, tzn. nemýlí se, pokud existenci okřídleného koně současně nepřipustí. Zkušenost nás tedy prý nepoučuje o ničem tak jasně jako o tom, že vůle neboli schopnost vnitřního souhlasu je svobodná a liší se od schopnosti chápání. Za třetí může být vznesena námitka, že jedno tvrzení neobsahuje — jak se zdá — více reality než jiné tvrzení, tzn. že k tvrzení, že to, co je pravdivé, je pravdivé, nepotřebujeme větší vnitřní sílu než k tvrzení, že to, co je nepravdivé, je pravdivé. My však si uvědomujeme, že jedna idea obsahuje více reality neboli dokonalosti než jiná idea. Čím je jeden předmět přednější než druhý, tím je také jeho idea dokonalejší než ideje jiných předmětů. I v tom tkví rozdíl mezi vůlí a rozumem. Za čtvrté může být vznesena tato námitka. Jestliže člověk nejedná ze svobodné vůle, co se stane, je-li na rozpacích jako Buridanův osel? Zda nezahyne žízní 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189962