PASKUNDA: Má paní, to Mistr to tak zvoral. Měl udělat o číslo větší ten svůj tovar. Ten mužík o dobrou dlaň je kratší. KUNDOLIBKA: Tak honem Mistra obeslat, snad to stačí. FRNDA: Paní má, váš mužík s importem by neobstál. PASKUNDA: Opravdu za moc nestojí, co ale dál? MRNDA: Vždyť krátký mužík, rozkoše půl. Lepší je sehnat delší hůl. Stával jsem ve fotografově průjezdu a upíraje na promenádu žen oslněné pohledy, onanoval jsem pod pláštěnkou. Bylo to strašně smutné. Neonanoval jsem před těly, onanoval jsem před hlavami a cítil jsem při tom melancholii. Viděl jsem primitivní záchod na hnojišti u ševců. Na tomto záchodě jsem se zavíral jako dítě se staršími kamarády, kteří mne poučovali. Žandovi to už teklo. Seděl na díře, měl zamhouřené oči a onanoval. Pak mu vystřikl bělavý sopel. Bylo to podivuhodné. Když mi bylo dvacet let, vstoupila má boleslastná pobloudilost hluboko do pole groteskna, až k neuvěřitelnému postesknutí: „Naposledy jsem byl pohlazen zpě v dr uh ý 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189959
v květnu 1958!“ Ve stejné době jsem se stal několikrát (pětkrát, šestkrát?) odmítnutým nápadníkem, a v důsledku toho jsem začal pokládat masturbaci za trest, jímž mohu postihnout ty druhé. Pomsta pomocí masturbace. „Dobře vám tak. Já o nic nepřišel.“ Jako bych podepsal pakt sám se sebou. Má fyzická přitažlivost, o níž začínám mít jisté povědomí, se stávala pojistkou mé pomsty, a na mé hezké tvářičce mi věru záleželo – aby bylo čeho litovat. Výstavba stroje na pohlazení. Lékařství se až do konce 19. století usilovně snažilo dohlížet na sexuální devianty. Doktor Tissot v práci „Onanismus. Pojednání o nemocech vyvolaných masturbací“ (1765) přičítá masturbaci schopnost poškodit mozek. Studovali [Kinsey a spol.], jakou dobu – velmi krátkou – masturbace malé děti (šesti- až dvanáctiměsíční) potřebují k dosažení orgasmu. Je nám řečeno, že tato doba byla jednou měřena na hodinkách se sekundovou ručičkou a jindy na stopkách. Nesouměřitelnost pozorování a pozorovaného faktu, metody platné pro věci a tísnivé niternosti, zde dosáhla stupně, kdy už je těžké se smát. Proti pozorování dospělých se staví těžší překážky, avšak bezmocnost dítěte a bezmezná něha, která nás před ním odzbrojuje, zde činí mechanismus hodin trapným. 98
zp ě v dr uh ý
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189959
Při rozboru povídky Stefana Zweiga „Čtyřiadvacet hodin ze života jedné ženy“ Freud gamblerství (jak bychom dnes řekli) označil za specifickou dramatizaci nutkavého návratu k dětské masturbaci. Freud je v této argumentaci velmi důvěryhodný: „Neodolatelnost pokušení, posvátná a přece nikdy nedodržená předsevzetí to již nikdy nedělat, omamná slast a zlé svědomí, podle nějž se člověk řítí do zkázy, zůstaly u náhražky v nezměněné podobě zachovány.“ Abychom však pochopili smysl druhého řešení, musíme si představit další Fenichelův objev: že nuda je vždy spjatá s masturbací. V jistém smyslu (a když se nad tím zamyslíme, je to dosti logické) je nuda vždy nerealizovanou masturbací. Ta je odepřena, neboť nudící se jedinec ani neví, že jeho tenze má povahu pudovou, a masturbační praktiku tak nahrazuje právě monotónností, která svou rytmikou i účinkem (známým dobře od šamanů) onanii odpovídá. Základní podobu nám zachytili bratři Grimmové v klasické germánské pohádce o Trude. Zde dívka jménem Trude neodolá a vstoupí přes přísný zákaz rodičů do tajemného domu, aby si ho prohlédla. Za to je brutálně zlikvidována. Maturbační jádro takových pohádek přímo bije do očí. Někdy však v takové pohádce nacházíme jistý přesun. Přesněji jde o to, že se mění latentní vypravěč celé pohádky. Zatímco zpě v dr uh ý 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189959