DIALO GY O PŘIROZENÉM NÁBOŽENSTVÍ 97
7
8
možnými, ba dokonce se skutečnými systémy – obsahuje nějaké závažné chyby, nebo zda si zasluhuje nemalou chválu. Mohl by snad prostý venkovan, jemuž bychom předčítali Aeneidu, prohlásit tu báseň za naprosto bezchybnou nebo i jen určit jí náležité místo mezi výtvory lidského ducha, když nikdy žádný jiný výtvor toho druhu neviděl? Ale i kdyby byl tento svět sebedokonalejším výtvorem, přesto musí zůstat nejisté, zda lze všechny přednosti díla oprávněně připsat jeho zhotoviteli. Když si prohlížíme loď, nutně si utváříme povznášející ideu šikovnosti tesaře, který sestavil zařízení tak složité, užitečné a krásné. Jak velké je pak naše překvapení, když zjistíme, že je to bezduchý montér, který napodobil jiné a okopíroval umění, jež bylo postupně po mnoho a mnoho let krok za krokem vylepšováno opakovanými pokusy, omyly, opravami, rozvahami a spory! Kolik tu po celou věčnost mohlo být zhudlařených, zpackaných světů, než byla vykřesána tato soustava. Co práce asi přišlo vniveč, na kolik marných pokusů došlo, jak zdlouhavě, leč bez ustání se během nekonečných epoch umění světatvorby zdokonalovalo. Mnoho hypotéz lze předložit a ještě víc si jich představit – kdo může uprostřed nich stanovit, kde v takových otázkách leží pravda nebo i jen odhadnout míru pravděpodobnosti? A jaký náznak argumentu,“ pokračoval Filón, „můžeš na základě své hypotézy uvést, abys prokázal
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189957
98
DAVID HUME
jedinost božstva? Na stavbě domu nebo lodi, výstavbě města či založení státu se podílí značný počet lidí. Proč by se tedy na navržení a zbudování světa nemohlo podílet vícero božstev? Podobnost s lidskými záležitostmi by se tím přece ještě zvětšila. Rozložením práce mezi několik [božstev] můžeme výrazně omezit atributy každého z nich a obejít se tak bez oné vesmírné síly a vědění, které je nutno předpokládat u božstva jediného a která podle tebe může důkaz jeho existence leda oslabit. A pokud se při navrhování a uskutečňování jediného plánu mohou často dát dohromady tvorové tak pošetilí a zkažení jako lidé, oč snáze to půjde božstvům či démonům, o nichž můžeme předpokládat, že jsou o několik stupňů dokonalejší? Zmnožovat příčiny, aniž je to nutné, se pravé filozofii skutečně protiví.65 Tento princip se však na náš případ nevztahuje. Kdyby tvá teorie předem prokázala jedno božstvo, které oplývá všemi atributy, jichž je zapotřebí k vytvoření vesmíru, bylo by, připouštím, zbytečné (byť ne absurdní) předpokládat existenci jakéhokoli jiného božstva. Otázka, zda jsou všechny tyto atributy sjednoceny v jednom subjektu, nebo jestli jsou rozděleny mezi několik nezávislých bytostí, je však zatím stále otevřená. S odkazem na jaké pří-
[168]
9
65 Srv. Isaac Newton, Philosophiae naturalis principia mathematica, kn. II, Hypoth. 1; v prvním londýnském vydání z roku 1687 na s. 402.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189957
DIALO GY O PŘIROZENÉM NÁBOŽENSTVÍ 99
10
rodní jevy pak můžeme ten spor chtít rozhodnout? Vidíme-li, jak nějaké těleso stoupá na misce vah vzhůru, máme jistotu, že na protilehlé misce leží něco stejně těžkého, co to těleso vyvažuje, třebaže je to našemu zraku skryto. Je však přesto možné pochybovat o tom, zda je to několik odlišných těles spolu, nebo jedna jediná jednotná hmota. A pokud potřebná váha značně přesahuje cokoli, co jsme kdy viděli soustředěno v jediném tělese, stává se ta první možnost ještě pravděpodobnější a přirozenější. Inteligentní bytost s tak ohromnou silou a schopnostmi, aby mohla vytvořit vesmír (nebo, řečí starověké filozofie: tak úžasný živočich66), přesahuje jakoukoli analogii a dokonce i veškeré chápání. Ale pokračujme, Kleanthe: lidé jsou smrtelní a obnovují svůj druh plozením, což je společné všem živým bytostem. Dvě velká pohlaví, mužské a ženské, jak říká Milton, oživují svět.67 Proč bychom tak univerzální, podstatnou okolnost měli u oněch četných 66 Hume pravděpodobně naráží na závěr Platónova dialogu Timaios: „Nuže, tedy nyní již budiž konec našeho výkladu o všehomíru. Když nabyl živoků smrtelných i nesmrtelných a byl takto vyplněn tento svět, živok viditelný viditelné živoky obsahující, bůh smysly vnímatelný a obraz boha pomyslného, stal se tento jediný a jednorozený vesmír největším a nejlepším i nejkrásnějším a nejdokonalejším“ (Timaios 92c, citováno v českém překladu Františka Novotného, Praha, OIKOYMENH 1996, s. 95). 67 John Milton, Paradise Lost, ve vydání z r. 1667 kn. VII, verš 788, ve vydání z r. 1674 kn. VIII, verš 151.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189957