„To je to úplnû nejmen‰í, co vám ukáÏu,“ odsekla, kdyÏ procházela pfiijímacím salónkem k v˘tahu. Sokol stál s oãima upfien˘ma na místo, kde je‰tû pfied okamÏikem byla, zapálil si nov˘ doutník, pfie‰el zpátky ke sv˘m zásobám alkoholu a nalil si dal‰í koÀak. „Sly‰els to v‰echno?“ zeptal se konverzaãním tónem. „Ano,“ odpovûdûl jak˘si nehmotn˘ hlas. „Nech ji sledovat.“ „Jenom sledovat?“ vyptával se hlas. „Dokud nezjistíme, kde má schovan˘ ten záznam, nebo dokud se nepfiesvûdãíme, Ïe blufovala. A nechci, aby opustila planetu dfiív, neÏ budeme urãitû vûdût, Ïe je to tak nebo tak. Mezitím chci její kompletní materiály. Ne ty kecy, co nám dneska ráno dali v agentufie, ale pravdu.“ Odmlãel se. „Mበna to ãtyfii hodiny.“ „MoÏná budu potfiebovat trochu víc.“ „âtyfii hodiny,“ opakoval Sokol. Ve skuteãnosti to trvalo jen tfii hodiny a deset minut; Sokol zatím poskytl dal‰í rozhovor, tentokrát jednomu z místních reportérÛ, a zaãal si pfiipravovat projev, kter˘ mûl pfiednést druh˘ den veãer na jistém politickém mítinku, jehoÏ úãelem bylo získání finanãní podpory. Koneãnû do místnosti ve‰el plavovlas˘ muÏ neurãitého vûku s mal˘m not˘skem v ruce. „Posaì se,“ vyzval ho Sokol. Neznûlo to jako zdvofiilost. „V‰echno uÏ jsem to napsal do poãítaãe,“ zaãal muÏ, „ale myslel jsem, Ïe si to budete chtít projít se mnou osobnû pro pfiípad, Ïe byste se chtûl na nûco zeptat.“ „Co jste o ní zjistili?“ „Jmenuje se buì Virtue Patience MacKenzieová, nebo Virtue Patia MacKenzieová,“ rozhovofiil se muÏ. „Záznamy jsou v tomhle ohledu trochu nejasné. Osobnû mám dojem, Ïe kdyÏ dosáhla plnoletosti, zmûnila si druhé jméno z Patience na Patii. Je jí tfiicet ‰est let. Narodila se na Beloru, vyrostla na Siriu Pût, vysoko‰kolsk˘ titul získala na Aristotelu…“ „To je ta univerzitní planeta, co vytvofiili pfied pár lety?“ skoãil mu do fieãi Sokol. „Pfiesnû tak. Mûla jen prÛmûrn˘ prospûch, ale Aristoteles je náramnû nóbl, takÏe si hned po promoci dokázala sehnat místo u zpravodajské agentury.“ „Jak dlouho uÏ má základnu na Deluru?“ zeptal se politik. „V Ïivotû na Deluru nebyla. Asi tak deset let pracovala za fixní plat, vût‰inou v sektoru Alphard, a potom zaãala dûlat na volné noze.“ – 105 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189943
„Co její profil osobnosti?“ „VÏdycky byla nesmírnû inteligentní, dokonce by se dalo fiíct, Ïe v mládí byla na svÛj vûk pfiedãasnû vyspûlá. Pije víc, neÏ je zdrávo, a nevyh˘bá se ani hazardním hrám – a mûl bych dodat, Ïe hraje mizernû. Vypadá to, Ïe má problémy s navazováním vztahÛ, kaÏdopádnû mûla ‰est váÏn˘ch známostí a Ïádná z nich nevydrÏela ani rok.“ „To mi sotva pfiipadá jako váÏné známosti,“ poznamenal Sokol. „VáÏnûji prostû nebere nic kromû své profesionální kariéry.“ „V tom pfiípadû bys mi mûl o té její kariéfie nûco povûdût.“ „Nerada se podfiizuje autoritû; dvakrát dokonce dostala vyhazov za nedisciplinovanost. Pracovní v˘sledky má pomûrnû dobré, rozhodnû silnû nadprÛmûrné, nikdy se ale je‰tû nedostala ani na doslech nûjaké senzaãní historky, kterou by se mohla proslavit. Náramnû jí záleÏí na tom, aby mûla úspûch, má strach, Ïe uÏ jí nezb˘vá mnoho ãasu, a zaãíná b˘t stra‰nû netrpûlivá. Asi tak pfied rokem se jí podafiilo pfiesvûdãit pár sponzorÛ, aby jí dali na projekt Santiago skoro dva milióny kreditÛ. Zatím je‰tû nevím, jak toho vlastnû dosáhla; je moÏné, Ïe se s nimi vyspala, ale spí‰ je pravdûpodobné, Ïe je nûãím vydírala. Pracuje na tom projektu uÏ jedenáct mûsícÛ a utratila dvû tfietiny penûz.“ Odmlãel se. „Mám takov˘ pocit, Ïe je to pro ni hop nebo trop. Pokud skonãí s prázdn˘ma rukama, je odepsaná.“ „Proã ty prachy prostû neshrábla a nezmizela?“ „Asi by radûji byla bohatá a slavná neÏ jenom bohatá.“ „Ten pocit znám,“ zamumlal Sokol ironicky. Pohlédl na plavovlasého muÏe. „Je‰tû nûco?“ „Ano. Asi pfied tfiemi t˘dny na‰la Whittakera Druma a moÏná ho i zabila.“ „Co je tohle za pitomost?“ rozãilil se Sokol. „Buì ho zabila, nebo ne.“ „Ono to není tak jednoduché. KdyÏ byla na Declanu âtyfii, dala se dohromady s jist˘m lovcem skalpÛ jménem Cain, kter˘ po Santiagovi jde kvÛli odmûnû. Podle toho, co jsem sly‰el, se ve své práci zatracenû vyzná. Oba byli spoleãnû v Drumovû apartmá; mÛÏeme jen hádat, kdo z nich ho vlastnû zabil.“ Pohlédl do not˘sku. „Je do toho zapletená je‰tû tfietí osoba: hazardní hráã jménem Terwilliger. Cain ho vzal na palubu v Port Étrange a od té doby cestují spoleãnû. Nevím, jestli je spoleãníkem v jejich dohodû, nebo ne. Osobnû si myslím, Ïe dal Cainovi spojení na Druma nebo na nûkoho, kdo mohl Druma identifikovat; za nûjakou sluÏbu na oplátku.“ „Za jakou sluÏbu?“ – 106 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189943
„To nevím – ale hazardní hráãi mívají vût‰inou dost nepfiátel. Mít po ruce lovce skalpÛ je náramnû uÏiteãná vûc, zvlá‰È na Hranici.“ „Tak dobfie,“ pfiik˘vl Sokol, zapálil si doutník a chvíli pozoroval jeho Ïhnoucí konec. „Pojìme zpátky k té MacKenzieové. Jak mû vy‰Èourala? Drum ani nevûdûl, Ïe existuju.“ Plavovlas˘ muÏ pokrãil rameny. „To nevím.“ „Tak já ti povím, jak to bylo,“ pokraãoval zamy‰lenû Sokol. „Nûkdo ji za mnou poslal – buì Acosta, nebo nûkdo jin˘. S k˘m se setkala od té doby, co pfiiletûla na Pégasos?“ „Jen s Leanderem Smythem.“ Sokol se usmál. „Tím se to vysvûtluje. Ten hajzl do ní osobnû nahustil ty kraviny, co se mi uÏ celá léta snaÏí pfii‰ít.“ „MoÏná,“ souhlasil plavovlas˘ muÏ. „Myslím si ale, Ïe neÏ nûco podnikneme, mûli bychom si b˘t jistí.“ „To by nemûl b˘t zvlá‰tní problém. Co byl vlastnû zaã ten Acosta?“ „Pa‰erák. âas od ãasu nejspí‰ doopravdy obstarával nûjaké Santiagovo zboÏí.“ „Mûli jsme s ním nûkdy nûco spoleãného?“ „Pfiímo ne.“ „Mohl znát moje jméno?“ „MoÏné je v‰echno.“ „Pojìme na to z jiné strany,“ pokraãoval Sokol. „Kdy ho zabili?“ „Pfied pár t˘dny.“ „Je‰tû pfiedtím, neÏ Virtue MacKenzieová pfiiletûla na Pégasos?“ „Pfiesnû tak.“ „V tom pfiípadû se s ním vÛbec nesetkala,“ usmál se Sokol. „Tím si nemÛÏete b˘t jist˘. Nemusela se s ním pfiece setkat na Pégasu.“ „Ale samozfiejmû, Ïe musela,“ namítl Sokol. „Jakmile by s ním natoãila takov˘ rozhovor, letûla by pfiece pfiímo za mnou. Celou tu dobu jen blufovala.“ „MÛÏete si to dovolit riskovat?“ „Spí‰ ne.“ Zamraãil se. „NemÛÏe mi nijak váÏnû u‰kodit, ale mohla by mû pfiipravit o tu velvyslaneckou funkci na Lodinu Jedenáct.“ Odmlãel se a zamy‰lenû si pohrával mezi prsty s doutníkem. „Zjistûte, kde v‰ude Acosta za poslední roky byl, a podívejte se, jestli se ti dva mohli setkat nûkde jinde neÏ na Pégasu.“ Plavovlas˘ muÏ byl za hodinu zpátky. „Tak co?“ vyzvídal Sokol. „Mûl jste pravdu: Acosta a MacKenzieová se k sobû nedostali ani na padesát svûteln˘ch let.“ – 107 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189943