98
Malá skvělá válka
se Španělskem, o němž Longův náměstek příliš nepochyboval. Podtrhoval přitom, že dobrá informovanost je nutná zejména v případě hrozby střetnutí se dvěma protivníky, přičemž mínil tichomořské bojiště a japonské loďstvo. Roosevelt se přirozeně nescházel s prezidentem za zády svého ministra, pro kterého pak připravoval o setkáních krátké zprávy. V informaci o schůzce z konce září zdůraznil nutnost americké iniciativy v případě konfliktu s Madridem i Tokiem. Považoval za optimální, aby atlantická flotila očekávala konflikt v Key Westu, se začátkem války by pak měly čtyři rychlé křižníky ohrožovat v co nejkratší době přístavy na španělském pobřeží. Jestliže se pak podaří zorganizovat rychle výsadek na Kubě, měla by válka skončit do šesti týdnů, uzavřel Roosevelt optimisticky. Tichomořskému válčišti věnoval minimální pozornost. Pacifické flotile přisoudil víceméně pasivní roli. Měla by blokovat Manilu, v krajním případě pak město donutit ke kapitulaci. Iniciativa přitom byla podle jeho názoru nezbytným předpokladem úspěchu v bojích amerického námořnictva na obou oceánech i v konfliktu jako celku. Několik dní potom, co si Long přečetl zprávu svého náměstka, zaslal 8. října 1897 rozkaz kapitánovi Sigsbee. Maine měla opustit severoatlantickou flotilu kotvící v zátoce Chesapeake a zamířit k jihu. V jihokarolínském přístavu Port Royal pak měla vyčkat dalších pokynů. 12. října dospěl obrněnec na určenou pozici a zakotvil na vyhraženém místě. V dokumentu z 21. října pak vysvětloval kontradmirál Arent S. Crowninshield, ředitel jedné ze sekcí na ministerstvu, důvody manévru. Port Royal se nacházel blíž Kubě než Chesapeake, ne však zase tak blízko, aby zde Maine budil podezření Španělů. V závěru depeše kontradmirál upozorňoval na nutnost naplnit všechny uhelné bunkry Maine kvůli možnosti dalšího přesunu. Ministerstvo však nesledovalo jen vývoj na Kubě, na Filipínách a ve Španělsku. Námořní atašé na americkém vyslanectví v Londýně John C. Colwell posílal pravidelně zprávy o postupu prací na několika válečných lodích stavěných v britských loděnicích pro zahraniční zákazníky. Jedním z nich bylo i španělské království s požadavkem šesti plavidel. Britové pracovali na zakázce, třebaže nepřestávaly kolovat zvěsti o insolvenci španělské státní pokladny a objevily se zprávy o španělských plánech postoupit objednané lodi třetí straně. Na druhé straně však získal Colwell i úplně jiné informace. Španělští emisaři prý sondovali možnosti rozšíření zakázky. A jednali s Brazilci,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189907
Maine
99
za jakých podmínek by byli ochotni přenechat Madridu křižníky stavěné pro ně v britských loděnicích. Atašé v této souvisosti ovšem upozorňoval na možnost manipulace ze strany Rio de Janeira. Některé jeho zdroje totiž tvrdily, že brazilská státní pokladna byla stejně prázdná jako pokladna v Madridu a na zaplacení zakázky neměla prostředky. Pokud by tedy Brazilci přesvědčili Washington o reálnosti hrozby posílení španělské flotily brazilským kontingentem, mohli by ho možná donutit brazilskou zakázku odkoupit. Už jen proto, aby se „nedostala do rukou Španělů“. Zatímco na ministerstvu vyhodnocovali Colwellovy depeše, připravovali další pokyny pro Maine. 15. listopadu vyplul obrněnec do loděnic v Norfolku, aby tu prošel revizí a rychlou opravou všech zjištěných nedostatků, o týden později začal doplňovat v Newport News zásoby uhlí. Plnění bunkrů trvalo dva dny a probíhalo současně s odstraňováním zjištěných závad. 3. prosince obdrželi šéfové nejdůležitějších odborů na ministerstvu – zejména Odělení pro parní pohon, konstrukci a údržbu – interní Rooseveltovo sdělení. Všechny opravy na Maine měly být dokončeny během týdne a 11. prosince měl obrněnec opustit doky. Stejné datum, tedy 3. prosince, nesl také dokument podepsaný ministrem Longem. Depeše s označením „tajné“ mířila ke dvěma adresátům, kapitánům Maine a křižníku Detroit. Ač se to zdá málo uvěřitelné, historici necitují z originálů, ty se totiž nenašly, stejně jako se nepodařilo najít koncept textu. Protože však obsah zmiňují jiné prameny, bylo možné smysl Longových příkazů celkem přesně rekonstruovat. Long vycházel z předpokladu, že obě lodě budou zanedlouho kotvit v Key Westu. Pakliže tam obdrží kódovanou depeši od amerického konzula v Havaně F. Lea obsahující písmeno „A“ vyrazí neprodleně ke kubánským břehům. Cílem křižníku bude Matanzas, zatímco větší loď zamíří do Havany. 6. prosince zahájila loděnice poslední fázi práce na revizi Maine. V suchém doku zkontrolovali inženýři stav trupu pod čárou ponoru. Podle očekávání shledali menší škody na nátěru, ale také četné usazeniny snižující rychlost plavby. Pracovní čety pak dodržely termín, k němuž měl být obrněnec připraven k vyplutí. 10. prosince dok opět zaplavili a Maine mohla vyrazit na moře. Obrněnec skutečně z doku vyplul a v polovině měsíce zakotvil v Key Westu. Pokud by nenastala žádná výjimečná událost, měl zde očekávat další plavidla severoatlantické flotily, vyjíždějící zpravidla v lednu či
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189907
10 0
Malá skvělá válka
únoru do Karibského moře k velkým manévrům. Na počátku ledna 1898 tak dostal velitel uskupení Sicard depeši od Roosevelta. Longův náměstek žádal plán cvičení a zároveň sděloval, že kontradmirál může počítat s osmi plavidly – mezi nimi uváděl i Maine – až do konce března. Key West, malý přístav na nejjižnějším výběžku Floridy, měl z hlediska eventuální války proti španělským silám na Kubě skutečně strategický význam s jednou podstatnou nevýhodou. Korálové útesy v těsné blízkosti pobřeží představovaly velké nebezpečí pro lodi s větším ponorem a atlantická flotila, která u jižních břehů Floridy často cvičila, kotvívala u Dry Tortuga, skupiny ostrůvků asi sto kilometrů západně od Key Westu, jehož velká výhoda spočívala v přímém telegrafním spojení s Washingtonem na straně jedné a Havanou na straně druhé. V Key Westu totiž končil podmořský kabel spojující španělskou kolonii se Spojenými
Americký konzul v Havaně Fitzhugh Lee
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189907