tem ukázat. Krom jiného „...od malíře Štaubmanna krásný malovaný terč..., na němž láska k vlasti zosobněna, dubovým listím ověnčena a růžovým řetězem ovinuta byla.“ Než stránky Hruškovy kroniky opustíme, vyplatí se ještě zastavit u výsledku popsání lidu (konskripci), tj. u jakéhosi místního sčítání obyvatelstva Plzně, které se uskutečnilo právě v roce 1820. „Plzeň čítala tehdáž ... 524 domův, a sice město 322; Říšské předměstí 70; Saské předměstí 80, a Pražské předměstí 52, v nichž bydlelo 2001 strana (Partei). Obyvatelstva bylo: Osob do Plzně příslušných......................7304, cizích.......................................................266 úhrnem tedy.............................................7570.“
Emanuel David Zatímco kočáry Jejich Jasností už uhánějí ke Klatovům, Českým Budějovicím a císařské Vídni, zbývá čas zastavit se také u několikrát zmiňovaněného nového plzeňského purkmistra. To, co nejvíce překvapuje v souvislosti s jeho osobou, je skutečnost, že purkmistr, o němž se zhruba o sto let později bude hovořit jako o obrozenecké osobnosti Plzně, je dnes – tedy, za dalších zhruba sto let - naopak osobou téměř neznámou. Mlčí archivní fondy, stopy po jeho existenci se nevyskytují ani mezi do kamene zvěčněnými veličinami v parcích města. Stejně tak ani ústní podání z dob minulých, obvykle spontánně načrtnuté v domácích kalendářích nebo rodových kronikách, nemá nám o něm co říci. Přesto, že časem působení purkmistra Emanuela Davida v královské Plzni jsou léta 1809 až asi 1828. Co je to přitom proti staletím, jež uplynula od chvíle, kdy na brány tohoto města palcátem zabušil hejtman Žižka? Podobně jako u zakladatele Plzně, také u osvíceneckého purkmistra Davida - chceme-li se alespoň pokusit o stručnou charakteristiku této zajímavé a poněkud záhadné osobnosti - zůstávají našimi nejvěrnějšími spojenci představivost, odhad a to málo útržků z jeho skutečného života, které uchovala pozornost několika pozdějších badatelů, pátrajících v dokumentech a časopisech z 19. století. Z takto získaného souhrnu údajů se dá odvodit asi tolik: 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189874
- Rodilým plzeňským měšťanem Emanuel David nejspíše nebyl. Jeho rodové jméno se totiž nevyskytuje v žádném ze seznamů vlastníků předcházejících době jeho působení ve městě. - Vzhledem k tomu, že Emanuel David byl do funkce purkmistra úředně jmenován, musel splňovat základní podmínku pro její výkon, mít právnické vzdělání. Zda ale měl také nějakou předchozí praxi s vedením alespoň jiného města, nevíme. - Přihlédneme-li k oficiálnosti jeho postavení na čele města, můžeme předpokládat, že Plzeňané museli být značně překvapeni, když zjistili, že nový purkmistr má i další, ve vztahu k jeho úřadu až nečekané schopnosti. Poprvé je Emanuel David plzeňské veřejnosti předvedl o čtvrt roku dříve, než se uskutečnila výše zmíněná císařská návštěva Plzně. V Plzeňských listech z roku 1929 uvádí Josef Volf, že Schönfeldovy noviny „Kaiserlich-königlische privilegirte Prager-Zeitung“ z 20. února 1820, píšící o oslavě narozenin císaře Františka v Plzni dne 14. února, konstatovaly, že při večerním divadelním představení zpívaly herci německou hymnu „Hymne zur allerhőchsten Geburtfeyer Seiner kais. kőn. apostol. majestät Franz des Ersten. Pilsen am 10. Hornung 1820“, kterou složil (nejspíše ale jen text) purkmistr Emanuel David. „Báseň je melodická a skladba její ukazuje, že byl dobře obeznámen s klasickou poesií německou,“, uvádí se doslova. Ale to není vše. Emanuel David je také autorem hry o čtyřech aktech s názvem „Cosroes“. Byla vytvořena někdy okolo roku 1820 na počest Karla hraběte Schwarzenberga. Stejně tak napsal hru „Osvobození Plzně od Táboritů r. 1434“, která se v roce 1818 stala druhým českým představením ve městě. - Podle dalšího článku Josefa Volfa, v listu Plzeňsko z roku 1928 měl být plzeňský purkmistr i dobrým českým vlastencem. Svědčit o tom má skutečnost, že David byl „velikým přítelem Národního muzea a že se Sedláčkem (všeobecně známým plzeňským buditelem) prohlížel plzeňské sbírky jako archiv a knihovny na děkanství a u Františkánů a vybíral z nich knihy pro muzeum. Měl ... (opět míněno David) patrně i vlastní sbírku pilsnensií, jak o tom svědčí jeho podpis na vzácné knize Knížky o čtyřech ctnostech stěžejních. (O spravedlnosti, moudrosti, skromnosti a síle) vydané v Plzni u J. Pekka 1529“.) O tomto svědectví nemusíme příliš pochybovat. Podává nám je totiž sám někdejší ředitel knihovny Národního muzea v Praze. Proč psal
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189874
do časopisu Plzeňsko? Pocházel totiž z okresu Plzeň - jih, kde se narodil 8. 2. 1878 v Příchovicích u Přeštic. Podle další k tématu se vážící knihy autora Hanuše, jejíž název je „Národní muzeum a naše národní obrození“, měl Josef Vojtěch Sedláček, za podpory „krajského hejtmana Breindla, purkmistra“ (velice praděpodobně je míněn E. David) a dalších osobností v Plzni sesbírat a následně knihovně Národního muzea v Praze darovat dokonce celé dvě bedny českých historických rukopisů a knih. Usilovné pátrání po vzácných rukopisech a knihách v Plzni povstalo z podnětu iniciátora vzniku Národního muzea, hraběte Kašpara Šternberka, který o to požádal krajského hejtmana Karla Breindla. Údajně horlivého vlastence. Škoda ovšem je, že zmíněná kniha o čtyřech ctnostech, v níž měly být podpisy Josefa Vojtěcha Sedláčka a Emanuela Davida, se už dnes ve fondech knihovny Národního muzea v Praze nenalézá. A tak se nenaplnilo původní přání autora této knihy o Otcích Plzně zařadit je mezi ilustrační zajímavosti jejího obsahu. Konec úřadu purkmistra Emanuela Davida v Plzni je také nejasný. Mohl nastat v posledním dnu prosince roku 1827 a nebo někdy v lednu roku 1828. Východiskem pro tuto úvahu je zmínka v Hruškově kronice, že „uvolněné místo po purkmistrovi Emanuelovi Davidovi udělila vláda dne 31. ledna 1828. loketskému purkmistru, Martinu Kopeckému.“ S jistou mírou fantazie se dá tvrdit, že první předpokládané datum (poslední den prosince roku 1827) by mohlo odpovídat odchodu plzeňského purkmistra do důchodu, lednové datum jeho náhlému úmrtí. Jistota pro prvé ani druhé tvrzení ale opět neexistuje. Pokud vše, co bylo dosud o purkmistru Emanuelu Davidovi řečeno, čtenáři nestačí, je tu ještě poslední autorův objev. Podčárník Jaroslava Halíka s názvem „Začátek kariery plzeňského purkmistra Davida.“ Objevil jsem jej nahlédnutím do Českého slova číslo 99 z roku 1943. Z něho teď vybraná část patří k našemu tématu. „Staré zlaté časy! Na silnicích vládl idylický klid a nikdo se nemusel bát, že se připlete nějaké Zetce (staršímu typu levného a oblíbeného motocyklu - pozn autora.) pod kola. Zato bylo postaráno o jiné vyražení. U silnic v houštinách číhali všelijací raubíři, kteří olupovali počestné pocestné a formanské vozy. ... Ani v okolí Plzně nebylo tomu jinak.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189874