„Dobře otče,“ řekl Theobald a uklonil se. Mithrandir se uklonil také a jeho syn zmizel jako stín oknem ve velké místnosti. Ta byla jedinou místností na hradě, kde se otec a jeho podivný syn mohli stýkat bez dychtivých cizích očí. Jen tady se vídali a jen tady si Mithrandir připadal v bezpečí a otevřený k přemýšlení. „Tak 10 000,“ opakoval si pro sebe král Mithrandir a chystal se s pomocí Freomvelda dovymyslit strategii boje o trůn, korunu, zemi i jeho vlastní život. Protože strategie, ta byla nyní nejdůležitější.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189820
Svannova kronika- Bytosti Vejeneje Golem- obří příšera, míšenec zlobrů s obry, žijící pouze ve Vejeneji, kde byl již skoro vyhuben a přežívá jen v horách, kde sídlí trpaslicí. Tam žije v jeskyních a živí se pocestnými a rybáři. Sluneční svit ho dokáže oslepit, proto vylézá jen v noci.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189820
XII. Vejenej Po svém brzkém raním probuzení se Mercion vydal k malému horskému potůčku, kde se opláchl a smyl si z rukou krev, která ho tížila celou noc. Ve snách včerejší noci viděl rodiny pytláků, jak pláčí nad jejich mrtvými těly, viděl i děti objímající mrtvoly svých otců a volající jeho jméno. Nakonec už to Mercion nemohl snášet a probudil se s touhou smýt krev i vzpomínky z včerejšího večera. A když se myl, uvnitř nitra stále tušil, že tento zážitek si s sebou ponese do konce svých dní a už ho nikdy nechtěl zopakovat. „Vidím, že jste si přivstal, princi,“ zavolal od své chýše Irak a pomalu se šoural směrem k Mercionovi. Ten nasadil neutrální výraz a začal se starým mužem rozmlouvat. „Vytratil jste se včera nějak náhle. Nestalo se něco?“ vyzvídal Irak. „Ani ne, jen jsem byl unavený,“ odpověděl Mercion a unaveně se protáhl. „Aha, tak to je v pořádku. Vezměte v úvahu, že jsme urazili cestu dvakrát rychleji než kterýkoliv cestovatel a ještě beze spánku a s minimem jídla,“ odpověděl Irak a chystal se k odchodu. „Včera jsme o Vás mluvili,“ podotkl ještě a zamířil k velkému kamennému stavení s bohatě zdobenými krovy, kde bydlel trpasličí vladyka. „Co jste o mně říkali?“ zeptal se najednou Mercion. „Vlastně nic důležitého... jen, že je na Vás vidět, že život prostých lidí vidíte poprvé,“ řekl klidně Irak. Mercion na něj chtěl ještě něco zavolat, ale pak se raději šel obléci do cestovního. Myslel si totiž, že opět vyrazí na cestu za vzbouřenci. „Vy se někam chystáte, princi?“ ozvalo se opět za Mercionem. Ten již chtěl Iraka okřiknout, ať ho nechá o samotě. Po otočení ovšem spatřil velkého trpaslíka se stříbrným vousem až ke kolenům v bohatě zdobené a pozlacené kazajce a s rudým čepcem na hlavě. „Jsem vladyka Hrubého kamene, k Vašim službám,“ uklonil se stříbrovousý trpaslík a pokračoval v započaté otázce. „Vy se někam chystáte, princi?“ Mercion odpověděl o svojí myšlence na pokračování cesty za vzbouřenci. „To bych vám neradil. Cesty jsou zrádné.“ „Předtím jsme to po trpasličí stezce zvládli celkem bez újmy.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189820