nedaleké řeky. Na čtvrté straně chránily město spousty hadů, které sem přilákal různými kouzly. ( Nyní stál mouřenínský král se svým vojskem před městem a nemohl je dobýt. Pokusil se zaútočit na město přes vodní příkop a dal postavit plavidla, která by vodu přeplula. Sotva plavidla s bojovníky zamířila k hradbám, spustil kouzelník Bilám skryté mlýny, které vzdouvaly vodu. Obrovské vlny převrátily plavidla a mnoho bojovníků utonulo. ( Mojžíš došel až do tábora mouřenínského krále. Králi se zalíbila Mojžíšova síla a vyzval ho, aby pomáhal při obléhání. Mojžíš zůstal v mouřenínském táboře a král a bojovníci brzy poznali jeho odvahu i moudrost. ( Čas míjel a po devíti letech marného obléhání zemřel mouřenínský král a služebníci ho slavně pohřbili. Nad hrobem postavili vysoký náhrobek a na něm oslavili písaři v nápisech všechny královy statečné činy. ( Ale bylo třeba najít nového krále. ( Tu svlékli všichni mouřenínové svůj oděv a odhazovali jej na zem. Nakupili z oděvů velikou hromadu a na ni posadili Mojžíše jako na trůn. Vytrubovali na trubky a volali: ( „Ať žije král! Ať žije král!” ( Každý také nového krále obdaroval. Rozprostřeli před ním přikrývku a házeliv na ni, co kdo měl drahocenného. Někdo zlatý prsten, někdo stříbrný peníz, někdo drahokam. ( Po sedmi dnech se sešli vznešení mužové mouřenínů u nového krále a žádali ho: ( „Pane, poraď nám, jak dobýt města.” ( Mojžíš jim odpověděl: ( „Jestli mě poslechnete a uděláte, co vám nařídím, padne město do našich rukou. Dejte rozhlásit v celém táboře: Ať každý, kdo může, odejde do lesa a chytne tam čapí mládě. Malé čápy opatrujte a pečujte o ně, dokud nevyrostou, a vycvičte je v prudkém letu.” ( Mouřenínové poslechli rady svého krále, vyšplhali se do vrcholků cypřišů a snesli dolů čapí mládata. Opatrovali je a cvičili v prudkém letu. Když čápi odrostli, poručil Mojžíš, aby je nechali po tři dny hladovět. Potom vyzval bojovníky, aby se opásali meči, vsedli na koně a každý aby vzal s sebou čápa, kterého vychoval. ( Na Mojžíšovu radu zaútočilo vojsko ze strany, kde přístup do města hlídali hadi. Když se bojovníci přiblížili k území hadů, zvolal Mojžíš: ( „Vypusťte čápy!” ( Hejno vyhladovělých čápů se vrhlo na hady. Vkrátku spolykali čápi všechny hady. Cesta k městu byla volná. Mouřenínové vtrhli do města a dobyli je. Kouzelník Bilám, který všechno způsobil, prchl se svými syny a bratry a vrátil se k faraónovu dvoru. ( Mojžíš nastoupil na trůn mouřenínského krále a vládl národu mouřenínů spravedlivě. Vládl tak dlouho, dokud nedospěl syn mrtvého krále. Potom mu předal vládu a opustil zemi mouřenínů tak chudý, jak do ní přišel. ( Na své pouti došel do země midjánské. V midjánské zemi žil starý pohanský kněz Jitró. Měl sedm dcer. Dcery pásly otcovy ovce a každého dne přicházely ke studni, aby načerpaly vodu pro své stádo. Mojžíš odpočíval u studny a viděl, jak přicházejí pro vodu a jak jim v příchodu ke studni brání midjánští pastýři. Mojžíš nesnesl bezpráví.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189794
Zvedl se a pomohl dívkám. Zahnal pastýře a napojil ovce. Dívky pověděly otci, jak se jich Mojžíš zastal, a Jitró ho pozval do svého domu a dal mu najíst a napít. Mojžíš vyprávěl o svém útěku z Egypta a o tom, jak žil v zemi mouřenínů. Jitró si řekl: Tenhle člověk jistě utekl před mouřeníny a budou ho hledat. Uvězním ho a nakloním si mouřenínského krále. ( Uvrhl Mojžíše do vězení, ale jedna z Jitróových dcer se nad ním slitovala a nosila mu denně potají chléb a vodu. ( Po deseti letech řekla Jitróova dcera svému otci: ( „Po hebrejském muži, kterého jsi uvěznil, se nikdo neshání. Podívejme se, jestli je ještě naživu.” ( Jitró nevěděl, že jeho dcera nosila Mojžíšovi potravu, a proto odpověděl: ( „Ten člověk je už deset let ve vězení a nedostával jíst ani pít. Myslíš, že po tak dlouhé době může ještě žít?” ( Dcera nechtěla ustoupit: ( „Copak jsi neslyšel, jak mocný je izraelský Jahve a jaké zázraky dokáže?” ( Šli se spolu podívat do Mojžíšova vězení a opravdu, Mojžíš byl živ a zdráv a hlasitě chválil boha svých předků. Jitró žasl nad tím divem a poručil, aby Mojžíše vyvedli na svobodu, vykoupali a ostříhali ho, dali mu nové šaty, uvedli ke stolu a pohostili. Přijal Mojžíše do rodiny a choval se k němu jako přítel. ( U Jitróa zůstal Mojžíš mnoho let a pásl mu stáda. ( Jednou odběhlo ze stáda kůzlátko. Mojžíš se za ním rozběhl a našel je u potoka. Dychtivě pilo. Mojžíš mu řekl s úsměvem: ( „Nevěděl jsem, že jsi mělo žízeň, a že jsi proto odběhlo.” A počkal, až se kůzle napojí. Pak vzal kůzlátko na ramena a odnesl je zpátky ke stádu. To spatřil Jahve a pravil Mojžíšovi: ( „Víš, co je soucit a milosrdenství. Do tvých rukou vložím osud svého izraelského stáda.” ( A zde, v pustině pod horou Oreb, neboli hebrejsky Chóreb, uviděl Mojžíš jednoho dne hořící keř. Keř hořel, ale neshořel a zdálo se, že pluje po vodě, ale voda plamenům neubližovala. Mojžíš si chtěl zvláštní, jasně planoucí keř prohlédnout. Sotva vykročil, ozval se z keře Jahvův hlas: ( „Stůj, Mojžíši, stůj tam, kde jsi, a nepřibližuj se. Zuj své střevíce, stojíš na posvátném místě. Mojžíši,” zazníval Jahvův hlas, „viděl jsem, jak trpí izraelský lid v Egyptě. Vyvolil jsem tě, abys vyvedl izraelský národ z Egypta.” ( Mojžíš se bránil: ( „Pane světa, nemám tolik síly, abych mohl vyvést Izraelce z Egypta. Nejsem ani dost výřečný, hovořím ztěžka. A mám v Egyptě plno nepřátel, před kterými jsem uprchl.” ( Jahve v hořícím keři odpověděl: ( „Neboj se nepřátel, všichni jsou mrtvi. Vyhledáš faraóna a nemusíš mít strach.” ( Mojžíš se bránil znovu: ( „Nikdo mi neuvěří, že jsem s tebou hovořil, a nikdo mě neposlechne.” ( Jahve v hořícím keři řekl: ( „Hoď na zem svou hůl.” ( Mojžíš hodil svou hůl na zem a hůl se proměnila v ohnivého hada. Mojžíš se ulekl a ustoupil před ním. ( „Chyť hada za ocas!” přikázal Jahve.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189794
( Mojžíš chytil hada za ocas a had se opět proměnil v hůl. ( „Polož svou ruku na hruď,” řekl Jahve. ( Mojžíš vsunul ruku pod oděv na hruď, a když ji vytáhl, byla bílá jako sníh, malomocná. Když ji vložil znovu na hruď, uzdravila se a byla jako dříve. ( „A kdyby ti ještě nevěřili, naber z řeky vody a vylij ji na zem. Voda se promění na zemi v krev.” ( Mojžíš se už nebránil a přestal pochybovat, zda mu Izraelci uvěří, že plní Jahvův příkaz. Nebyl snad hořící keř obrazem izraelského lidu? Keř hořel, ale plameny jej nezničily. Také izraelský lid je sužován Egypťany, ale ani Egypťanům se nepodaří jej vyhladit. ( Jahve propustil Mojžíše a poslal mu vstříc Áróna, aby mu v jeho těžkém úkolu pomáhal. ( Mojžíš a jeho bratr Árón přišli do Egypta k Izraelským a zvěstovali jim Jahvovo poselství. Izraelští uvěřili a zaradovali se, že nastal konec strádání a útrap. Druhého dne šel Mojžíš s Árónem navštívit faraóna. Byl to jiný faraón, než kterého poznal Mojžíš jako dítě. ( Před bránami faraónova paláce byli uvázáni na řetězech mladí lvi. Hlídali palácový vchod, aby se k faraónovi nemohl přiblížit žádný smrtelník. Kdykoliv se faraón rozhodl někoho ve svém paláci přijmout, posílal ke vchodu kouzelníky, aby svými kouzly šelmy uklidnili. ( Ale Mojžíš nepotřeboval pomoc egyptských kouzelníků. Vztáhl nad lvy svou hůl a odvázal je z řetězu. Lvi ho následovali a vesele poskakovali jako psi, když se jim vrátí pán. Tak přišel před faraóna. Faraón se s údivem zvedl z trůnu. ( „Kdo vás sem posílá?” zeptal se Áróna a Mojžíše. ( Odpověděli: ( „Posílá nás Jahve, izraelský bůh. Propusť izraelský lid, který v tvé zemi trpí.” ( Faraón řekl: ( „Neznám vašeho boha. A Izraelce nepropustím.” ( Mojžíš hodil svou hůl na zem a hůl se proměnila v hada. ( Faraón se dal do smíchu: ( „Tohle je znamení, které dovede tvůj bůh? Zapomněl jsi snad, že v Egyptě žijí nejznamenitější kouzelníci?” ( A zavolal chlapce a malé děti, které nebyly starší než čtyři nebo pět let. Děti hodily na zem hůlky a hůlky se proměnily v hady. Ale Mojžíšova hůl proměněná v hada pohltila všechny egyptské hady, a když se opět stala holí, nebyla o nic silnější než dříve. Faraón se divil, ale neučinil, oč Mojžíš žádal. ( Tu řekl Jahve Mojžíšovi: ( „Proměň všechnu egyptskou vodu v krev.” ( Mojžíš se bránil: ( „Nikdo nehází kámen do studny, z které se napil. Byl jsem vhozen do Nilu a vlny Nilu mě nepohřbily. Mám je za to potrestat?” ( „Ať to tedy učiní Árón,” řekl Jahve. ( Árón udeřil holí do vody a místo vody tekla korytem Nilu krev. A všechny potoky a jezera a prameny se proměnily v krev a také ve džbánech a v hrncích se ukázala krev místo vody. To byl první trest, který seslal Jahve na Egypt. Ale faraón Izraelce nepropustil.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189794