98
Jessica Sorensen
Začnu uklízet kuchyň a snažím se nemyslet na bratrova slova. Vždycky do mě rád rýpal, na to jsem si zvykla, ale na pohřbu překročil všechny meze a to mu neodpustím. Zadní dveře se otevřou, udělá se průvan a s ním do kuchyně vklopýtá otec. Má rozvázané tkaničky, džíny má potrhané a černou košili flekatou od hlíny a oleje. Ruku má zavázanou ve starém hadru nasáklém krví. Pustím smeták na zem a spěchám k němu. „Panebože, jsi v pořádku?“ Odtáhne se ode mě a přikývne, pak zamíří ke dřezu. „Jen jsem se pořezal v práci. O nic nejde.“ Vypnu hudbu. „Tati, ty jsi v práci pil?“ Otočí kohoutkem a svěsí hlavu. „Dali jsme si s klukama o polední pauze pár panáků, ale nejsem opilý.“ Sundá hadr a strčí ruku pod vodu, pak úlevně vzdychne, když se voda smíchá s jeho krví. „Tvůj bratr je doma? Viděl jsem před domem jeho auto.“ Popadnu papírové utěrky a setřu krev, která skapala na linku a na podlahu. „Je nahoře a balí si věci či co.“ Otře si ruku o papírovou utěrku a trhne sebou přitom. „No, to je asi dobře.“ Skloním se, abych se mu podívala na tu ruku. „Mám tě zavézt k doktorovi? Vypadá to, že by to chtělo pár stehů.“ „Budu v pohodě.“ Popadne láhev vodky, pořádně si lokne a pak si vodkou polije ruku. „Tati, co to děláš?“ Rychle se skloním pod dřez pro lékárničku. „Dej si na to alkohol z lékárničky.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189775
Tajemství Elly a Michaela
99
Zatíná zuby a ruku si obaluje papírovou utěrkou. „Vidíš, jako nová.“ „Stejně můžeš dostat infekci.“ Vytáhnu lékárničku a postavím ji na linku. „Vážně bys mě měl nechat, ať tě zavezu k doktorovi.“ Chvíli na mě hledí očima plnýma agónie. „Bože, vypadáš úplně jako ona, to je šílený…“ Vykročí ke dveřím obýváku. Pak slyším, jak zapnul televizi, a ve vzduchu ucítím kouř. Všechny potlačené vzpomínky se derou na povrch. Strčím lékárničku zpátky pod dřez. Zapnu hudbu. Zaměstnávám se mytím nádobí a přitom se zalykám bolestí. V kapse mi za vibruje telefon. Osuším si ruce utěrkou a pak zkontroluju zprávy. Pořád tam mám hlasovku od Michaela, kterou mi nechal včera a kterou jsem si pořád ještě neposlechla, a novou textovku od něj. Ta se mi zdá z těch dvou možností jako méně nebezpečná. Ruce se mi třesou, když si ji pročítám stále znovu a znovu, pak konečně odpovím. Odhodím mobil na linku a soustředím se na úklid, protože je to tak jednodušší. A jednoduchost je právě teď to, co nejvíc potřebuju.
Michael Vběhnu do Ellina domu. Něco se určitě stalo, nejspíš kvůli tomu jejímu pitomýmu bráchovi. Ella právě s energií bubeníka drhne skříňky. Vlasy má v culíku, ale několik pramínků
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189775
100
Jessica Sorensen
jí visí podél tváře. Pouští si hudbu, nejspíš proto mě neslyšela přicházet. Jdu za ní a chci se jí dotknout, ale místo toho hudbu vypnu. Upustí papírovou utěrku, kterou drží, a rychle se otočí. „Bože, tys mě vyděsil.“ Přitiskne si ruku na prsa. „Neslyšela jsem tě přicházet.“ „To je docela zřejmý.“ Zadívám se jí do zelených očích, ve kterých má utrpení. Vezme navršené talíře a odnese je do kredence, pak se vrátí k dřezu. Je raněná a má v sobě příliš energie. Její máma bývala přesně taková. Ale Ella není její matka, ať už si to uvědomuje, nebo ne. Vezmu jí špinavé nádobí z rukou a postavím ho do dřezu. „Nechceš mi říct, co se stalo?“ Bubnuje si prsty do stehen a zavrtí hlavou. „Neměla jsem ti to psát. Nevím, proč jsem to udělala.“ Začíná se ode mě odvracet, ale já ji chytnu za lem trička. „Ello May, přestaň se mnou jednat, jako bychom byli obchodní partneři. Znám tě líp než kdokoli jiný a poznám, když tě něco rozhodí.“ „Řekla jsem, že jsem v pohodě.“ Hlas má napjatý, jako by bojovala se slzami. Holka, která si nikdy nedovolí brečet, dokonce ani když jí zemřela máma. „Ne, to nejsi.“ Vezmu ji za rameno a otočím ji k sobě. „Musíš to ze sebe dostat.“ Zírá na podlahu. „Nemůžu.“ Dám jí ukazovák pod bradu, zvednu jí hlavu a zadívám se jí do očí. „Ale jo, můžeš. Ubíjí tě to.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189775