Harry Dresden / kniha ãtvrtá
97
smíchaly dohromady v nesouvislou zmûÈ. „Vím, Ïe také umíte naslouchat. Budu radûji, kdyÏ nás nikdo jin˘ neusly‰í.“ Jeho hlas byl zkreslen˘, nûkteré tóny byly zv˘‰ené, jiné sníÏené a mûl zvlá‰tní ozvûnu. Opatrnû jsem pfiik˘vl. „Jaká je to otázka?“ Zdvihl ruku ke kápi, ãerná kÛÏe na ãervánkovû rudé, a trochu si ji stáhl. Staãilo to, abych zahlédl lesk ãerného oka a bronzovou pokoÏku porostlou fiídk˘m ‰ed˘m vousem. Jeho tváfi v polostínu vypadala pokfiivenû a sam˘ záhyb. Napadlo mû, jestli není znetvofien˘, moÏná popálen˘. V dÛlku po chybûjícím oku se nûco stfiíbrnû zalesklo. Sklonil se a za‰eptal mi do ucha: „Zvolila si Mab vyslance?“ SnaÏil jsem se nedat najevo pfiekvapení, ale neumím dobfie skr˘vat pocity. V oku StráÏce brány jsem zahlédl záblesk pochopení. K ìasu. UÏ jsem chápal, proã si byla Mab tolik jistá. Celou tu dobu vûdûla, Ïe mû uvrtala do nûãeho, co nemohu odmítnout. Dokonce to udûlala tak, Ïe ani nemusela poru‰it na‰i dohodu. Mab chtûla, abych se ujal jejího pfiípadu, a zfiejmû se s nepokryt˘m potû‰ením zapletla do nadpfiirozené války, jen aby získala, co chce. V kanceláfii si se mnou jen hrála a já jí na to skoãil. Nejradûji bych si nakopal. Nûkde je urãitû vesnice, kde bych se uplatnil jako obecní blb. Na kaÏd˘ pád nemûlo smysl lhát tomuhle chlapíkovi, kter˘ mohl sv˘m hlasem rozhodnout o mém osudu. Pfiik˘vl jsem. „Ano.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189754
98
Jim Butcher / Letní rytífi
Potfiásl hlavou. „O‰emetná rovnováha. Rada si nemÛÏe dovolit podrÏet vás ani vás vylouãit.“ „Nerozumím.“ „Pochopíte.“ Stáhl si kápi zpátky a zamumlal: „Nemohu zabránit va‰emu osudu, ãarodûji. Pouze vám mohu dát ‰anci, abyste se mu vyhnul vlastními silami.“ „Co máte na mysli?“ „Nevidíte, co se dûje?“ Zamraãil jsem se. „Nebezpeãné rozkolísání sil. Bílá rada je ve mûstû. Mab se plete do na‰ich záleÏitostí.“ „Nebo my se pleteme do jejích. Proã si zvolila smrtelného vyslance, mlad˘ ãarodûji?“ „ProtoÏe nûkdo tam nahofie se ‰kodolibû baví tím, jak trpím?“ „Rovnováha,“ opravil mû StráÏce brány. „Jde jen o rovnováhu. Obnovte rovnováhu, mlad˘ ãarodûji. Vyfie‰te situaci. ProkaÏte, Ïe jste hoden nade v‰i pochybnost.“ „¤íkáte, abych pracoval pro Mab?“ MÛj hlas znûl plo‰e a slabû, jako kdybych byl zavfien˘ v plechovce od kávy. „Kolikátého je?“ zeptal se StráÏce brány. „Osmnáctého ãervna.“ „Ach. No jistû.“ StráÏce brány se odvrátil a v‰echny zvuky se vrátily do normálu. Pfiipojil se k ostatním ãlenÛm Star‰í rady a v‰ichni se vrátili ke sv˘m fieãnick˘m pultÛm. (Jak je to latinsky v mnoÏném ãísle? Podii? Podia? To je fuk. Zatracen˘ korespondenãní kurs.)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189754
Harry Dresden / kniha ãtvrtá
99
„Klid!“ zvolal opût Merlin a sál neochotnû utichl. „Jak hlasujete, StráÏce brány?“ zeptal se Merlin. Mlãenliv˘ StráÏce brány ti‰e zdvihl ruku. „Vkroãili jsme na temnou stezku,“ zamumlal. „Na cestu, která bude stále nebezpeãnûj‰í. Na‰e první kroky jsou rozhodující. Musíme je udûlat se v‰í opatrností.“ Kápû se otoãila k Ebenezarovi a StráÏce brány fiekl: „Máte toho mladíka rád, ãarodûji McCoyi. Bojoval byste za nûho. Va‰e oddanost na‰í vûci je nezanedbatelná. Respektuji vበnázor.“ Pak se otoãil k LaFortierovi. „ZpochybÀujete Dresdenovy schopnosti a vûrnost. Pfiedpokládáte, Ïe ze ‰patné pÛdy vzejde toliko ‰patná setba. Va‰e obavy jsou pochopitelné. Pokud jsou opodstatnûné, pak je Dresden pro Radu velikou hrozbou.“ Obrátil se k Ancient Maiové a sklonil kápi o nûkolik stupÀÛ. Ancient také odpovûdûla lehkou úklonou. „Ancient Maiová, vy zpochybÀujete jeho schopnost pouÏívat moudfie sílu. Rozhodnout mezi dobr˘m a ‰patn˘m. Obáváte se, Ïe ho DuMorneovo uãení mohlo pokfiivit zpÛsobem, jehoÏ si ani on sám není vûdom. Také va‰e obavy jsou oprávnûné.“ Pak se obrátil na Merlina. „Ctûn˘ Merline. Vy víte, Ïe Dresden pfiivolal na Radu smrt a nebezpeãí. Jste pfiesvûdãen, Ïe pokud se ho zbavíme, zbavíme se i nebezpeãí. Va‰e obavy jsou pochopitelné, av‰ak nerozumné. Bez ohledu na to, co se stalo Dresdenovi, u‰tûdfiil Rud˘ dvÛr Radû ránu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189754