MUDr. Drsný klečel na schodech, vedle sebe měl položený kyblík s vodou, v ruce držel mýdlo a přejížděl jím schody. Na první pohled se zdálo, že si lékař snad spletl zaměstnání a vyměnil si povolání s uklízečkou. U své zdánlivě bohulibé činnosti si mlel sám pro sebe: „Já ti dám obtěžovat mě schůzema, a ještě mě na nich budit. Slíbil jsem ti, že toho budeš litovat. Počkej, až se ke mně dostaneš na stůl. Ty budeš krásně řvát, jak tě to bude bolet. Doufám, že budeš mít kostičky blbě nalomený, abych tě mohl co nejvíc potrápit. Hu, hu, hu.“ A tupě se rozesmál. Dveře ředitelny se znenadání otevřely a ředitel kliniky spatřil MUDr. Drsného, jak drhne schody. Lékařovou aktivitou byl přímo dojat, protože se domníval, že mu MUDr. Drsný zametá před prahem a chce si udělat očko. Velice mile k podřízenému tedy pohovořil: „Kolego, to nemusíte mýt. Od toho jsou v nemocnici přece uklízečky. Měl jste mi oznámit, že jsou schody znečištěné, a já bych nařídil nápravu. Já vím, chcete si u mne udělat očko, ale je přece povinností uklízeček, aby vše zářilo čistotou. Kolego, pojďte ke mně na kávu, stejně jsem chtěl též jako vy zakopat válečnou sekeru. Přece na sebe nebudeme zlí, pojďte, budeme na sebe hodní.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189749
Překvapený MUDr. Drsný zmateně koukal na ředitele kliniky a velmi neochotně vstával ze svého pokleku. Nerozhodně a s velkou obavou udělal první krok, poté již z ulehčením další, avšak v ten moment mu uklouzli nohy a lékař se s hlasitým „uáááááááááááááááááááá“ kutálel ze schodů. Ředitel kliniky za ním překvapeně zvolal: „Ježiši, kolego, co to vyvádíte? No, co to děláte?!“ Do ordinace MUDr. Zkaženého vešla velmi nehezká, nevkusně oblečená a příliš nalíčená asi pětatřicetiletá žena. „Dobrý den, pane doktore,“ neadekvátně mile, až přímo podlézavě zdravila. „Dobrý den. Běžte se do kabinky odstrojit.“ Prohodil od karty lékař, aniž se zbytečně déle zastavoval pohledem na pacientce, koneckonců nebylo se na co hezkého ani dívat. Sestra Prolhaná připravovala nástroje a s obavou se zeptala lékaře: „Doktore, potřebovala bych si skočit do krámu?“ „Tak běžte, jestli mám připravené nástroje.“ Nezúčastněně odpověděl lékař a dále se prohraboval v pacientčině kartě. „Chcete tam něco?“ Zběžně se optala sestra Prolhaná. „Ani ne. No, možná... vemte mi dvacet deka vlašáku 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189749
a dvě housky.“ Odvětil stále ještě dokumentací zaměstnaný lékař. „Tak já teda du. Máte to všecko připravený.“ Oznámila sestra Prolhaná, přikryla nástroje sterilní rouškou a odcházela z ordinace. „Pojďte dál.“ Zvolal lékař na pacientku. Dveře kabinky se otevřely a žena zamířila ke stolu k lékaři, kde si bez vyzvání sedla na židli. „Co potřebujete?“ Zeptal se profesionálně MUDr. Zkažený. „Jdu na kontrolu doktore.“ Zasněně pravila pacientka a mrkala očima jako panenka. „Tak se běžte položit.“ Profesionálně prohodil MUDr. Zkažený. „Jééé, a kam se mám položit?“ Optala se rozzářeně pacientka. „No na kozu! Kam jinam.“ Podivil se pacientčině otázce lékař. Zklamaná pacientka odpověděla jen: „Hmmm.“ MUDr. Zkažený za plentou prohlížel pacientku a ptal se jí: „Máte nějaké problémy, že jste tu tak brzy? Byla jste tu před čtrnácti dny.“ „Mááám problémýýýý, doktore.“ Se zrychleným dechem zahýkla pacientka. „A co vás bolí?“ Netrpělivě se optal lékař. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189749