8. den, pokračování T O H O V E Č ER A P RO Š L O S P O LE Č EN S K É P RO C ES Í
ze salónu do jí-
delny revolučními změnami. „Tak se na to podívejme,“ prohlásila tetinka Saffronie a už už si chtěla začít okusovat nehet, ale ovládla se. „Pane Nobley, budete té dobroty a chopíte se mého rámě? Pane plukovníku, povedete slečnu Charmingovou? A pane kapitáne (byla jsem tak šťastná, když jsem se doslechla o vašem povýšení, drahoušku! A rozhodně jste si jej zasloužil), vy doprovodíte slečnu Heartwrightovou, myslím, že se již znáte. Jane, drahoušku, jste si jistá, že vám nebude vadit, když půjdete samotinká? Pokud by vám to tak nevyhovovalo, mohu povečeřet ve svém budoáru. Ne? Sir John prosí, abyste jej omluvili, nevrátí se na Panství, poněvadž zamýšlí zůstat ve městě v dosahu apatykáře alespoň po následující dva týdny, chudáček, takže se obávám, že jej již před svým odjezdem nespatříte. Tak jsme to tedy vyřešili, dáme si večeři?“ Během všech chodů – polévky, divokých ptáků, ryb, ovoce a vlašských ořechů i později v salónu, Jane zuřivě flirtovala (zdrženlivým způsobem poplatným době) s plukovníkem Andrewsem, který byl její pozorností zcela unesen. Brzy bylo jasné, že slečna Heartwrightová neměla pražádný zájem o svou dávnou známost, takže Jane přidala kapitána Easta na seznam „mužů, na které může dělat oči“. Předpokládala, že na pana Nobleyho si myslet nesmí. Rozhodně to vypadalo, že se stal oblíbencem slečny Heartwrightové. Ale poté co slečna Charmingová navštívila paní Wattlesbrookovou a přednesla svou reklamaci, dostane zajisté právo první volby. Možná se o něj obě dámy poperou. Pembrookské panství prahlo po vášnivém zápasu dvou dam v bahně. Jane, kapitán a plukovník se omluvili z karetní hry, posadili se u okna a žertovali na účet pana Nobleyho. Mrkla do zahrady,
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189667
představovala si, že ji Martin právě pozoruje, a přišla si krásná a oblíbená – celá Emma Woodhousová od loken až po střevíčky. Rozhodně tomu napomohlo, že všichni pánové kolem byli tak úžasní. Až neskutečně dokonalí. Hned se v Austenlandu cítila útulněji. „Myslíte, že nás slyší?“ zeptala se Jane. „Vidíte, ani nezvedl oči od své knihy. Vypadá a tváří se až trochu příliš zaujatě, nemyslíte?“ „Máte pravdu, slečno Erstwhilová,“ odvětil plukovník Andrews. „Cuká mu obočí,“ konstatoval s vážným výrazem kapitán East. „Ale vskutku, kapitáne!“ řekl plukovník. „Dobré oko.“ „Ale na druhou stranu by to cukání mohlo být způsobeno vzpomínkou na jakési dávné provinění,“ řekla Jane. „Myslím, že máte opět pravdu, slečno Erstwhilová. Je možné, že nás vůbec neslyší.“ „Ale samozřejmě že vás slyším, plukovníku,“ řekl pan Nobley, oči stále zabořené do otevřené knihy. „To bych musel být hluchý, abych neslyšel všechny ty řeči, které o mně vedete.“ „Nebuďte na nás tak zlý, Nobley, jen se tu trochu bavíme a vy jste takový nudný patron. Nebudu nečinně přihlížet, když se můj přítel rozhodl stát se sucharem. Jediný člen naší společnosti, který by vás mohl odlákat od vašich knih, je naše slečna Heartwrightová, ale ta dnes večer vypadá taktéž velice zamyšleně, takže naše úsilí přichází vniveč.“ Pan Nobley vzhlédl právě v momentě, kdy se obličej slečny Heartwrightové stydlivě odvrátil. „Nemůžete v přítomnosti dam prokázat trochu taktu, plukovníku?“ „Ale nesmysl. Souhlasím se slečnou Erstwhilovou, že se chováte jako strašák do zelí. Nechápu, čím to je, Nobley, když u portského nebo na lovu jste celkem zábavný chlapík?“ „Opravdu? To je zajímavé,“ poznamenala Jane. „Proč jste, pane Nobley, ve své pozornosti tak štědrý k džentlmenům, a přitom tak nemluvný a odtažitý v přítomnosti něžného pohlaví?“
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189667
Oči pana Nobleyho se opět upíraly do knihy, ačkoli se nezdálo, že sledují řádky. „Možná mi není vlastní schopnost hovořit tak, abych zaujal dámu.“ „Říkáte ,možná‘, jako kdybyste tomu sám nevěřil. Jaký jiný důvod by vás mohl k takovému jednání vést, pane?“ Jane se zasmála. Škádlení pana Nobleyho jí přišlo jako velmi smysluplná večerní zábava. „Jiným důvodem by třeba mohlo být, že já sám nevnímám rozhovor s dámami jako kdovíjak podnětný.“ Jeho oči potemněly. „Ale? Jaký div, že jste stále svobodný, že?“ „To samé mohu říci já o vás.“ „Pane Nobley!“ okřikla ho tetinka Saffronie. „Ne, to je v pořádku, tetinko,“ uklidňovala situaci Jane. „Říkala jsem si o to. A dokonce mi ani nevadí odpovědět.“ Založila si ruku v bok a postavila se k němu čelem. „Jedním z důvodů, proč jsem neprovdaná, je nedostatečné množství mužů, kteří by dokázali překonat svůj klukovský strach, oddali se lásce a stáli si za tím.“ „Je možné, že muži si za tím nestojí, neboť k tomu mají důvod.“ „A jaký důvod by tak asi mohl být?“ „Tím důvodem jsou ženy.“ Zprudka knihu zaklapl. „Ženy umějí udělat ze života peklo, dokud se muž nevzbouří a neukončí to. Když vše překročí určité meze, není cesty zpět. S bláznem se nedomluvíte.“ Pan Nobley se trhaně nadechl a poté zrudl, když si uvědomil, co řekl a kde se právě nachází. Odložil knihu, našpulil rty a odkašlal si. Nikdo v pokoji mu nepohlédl do očí. „Ale ale, že by si nám tu někdo postěžoval?“ zatrylkovala slečna Charmingová tiše. „Velmi vás prosím, lady Templetonová,“ pronesl plukovník Andrews s takřka nenuceným úsměvem a vstal. „Zahrajte nám něco veselého na fortepiano. Slíbil jsem slečně Erstwhilové tanec. A nemohu přece porušit slib daný tak nádherné mladé bytosti, abych tím
104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189667