100
chlapecké pýchy, nehlídal se. Odebral Míšu mé ženě a začal s ní obcházet postávající hloučky. Pronikavým šeptem představoval sestru výtvarnice. „Vy se ještě neznáte, Michaela… Byla také v Německu a zase tam se mnou pojede… tedy já s ní… To už budeme svoji. Žena vede, umění následuje, haha.“ Všímal si zálibně, jak si jí ostatní všímají, motal se jako při děkovačce na scéně, vypínal se a pobrukoval si vítězný motiv ze Sedmi statečných. Poznám čerstvé milence, ze kterých sálá horko postele. Byli rozehřátí, lesklé oči. Očividně si nevzali k srdci mou chválu pomalosti. Vernisáž ovládli. Zářili, přitahovali pohledy, strhli na sebe pozornost. Úvodní proslov nikdo neposlouchal. „Tys mi poslala nějakou esemesku?“ zeptal jsem se Míši stranou, když k nám dvojice dotančila, Pavel se vzdálil pro víno. Věnovala mi slitovný pohled. „Esemes znamená sado-maso-sex,“ prozradila důvěrným kontraaltem. „Měla jsem pravdu. Rád řehtá, koníček. Rád ostruhy a bič v cílové rovince.“ Došlo mi, že se Míša v Helenenstraße naučila sedlat danajské koně, že u brémských
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189512
muzikantů pochytila leccos užitečného i pro svět vysokých financí. Už se nevzpíná pod nahodilými milenci, už bodá do slabin. Jisté rozpaky však ve mně přetrvávaly. Rodinný život jsou dostihy na dlouhé lokte. Slova se ujala sama umělkyně. Krátce přítomné uvítala a upozornila, že toto není prodejní výstava. Zároveň by chtěla oznámit zasnoubení své sestry Michaely (už celkem zbytečně); zdálo by se, že je to staromódní záležitost, lidé se pomalu ani nežení, natož zasnubují, ale není od věci vracet se k tradici, ostatně bere si člověka z branže, magistra Pavla Žižku, jistě ho znáte jako neumdlévajícího podporovatele a znalce umění, jenž pomáhá českému výtvarnictví na mezinárodní scéně... Přípitky, estetizovaná polosrdečnost, potlesk třemi prsty do bříšek dlaní. Tleskali i obávaní kritici Laudon a Himmel. Obě hrdličky se braly za ruce, dotýkaly se bezděčně jedna druhé v pase a na ramenou a častovaly se zamilovanými pohledy. Vděčný pohled zalétl i ke mně. Jedno oko nezůstalo suché. Hlavou mi probleskl obraz rudého budoáru se zpoceným
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189512
mužem na kolenou, spatřil jsem okšírovaného bankéře, an řehtá rozkoší. Dostal jsem svého Ruisdaela, přestože mou dávkovanou zásnubní recepturu zjevně odmítli. Pavel dostal Míšu a ona jeho. V poslední esemesce (zprávě na mobilním telefonu) sděluje, že jí muž pořídil vlastní výstavní galerii na Willy-Brand-Straße o rozloze čtyř set metrů čtverečních. Vlastenka tady zaměstnává dvě studentky z Uherského Hradiště, navštěvuje nehtové studio s manželkami českých hokejistů a je ve třetím měsíci těhotenství. Ještě pořád se vejde do černého korzetu a opájí se jízdou, v níž je slyšet kavalkády krojovaných předků.
102
Většina mužů sní o ženě, která hraje v sále dámu a v posteli děvku. Do ní klade svou pýchu. U Míši jsem si jistý, že nic nehraje. Míša je vpravdě obojí najednou tady i onde. Zkušenost s bankéřem, básnířkou a holandským krajinářem mě navnadila, přestože šití kostýmů zažívá konjunkturu. Mám zřejmě šťastnou ruku. Nebylo by lepší si otevřít seznamku pro boháče?
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189512