začal vypočítávat na prstech, „toho kluka jsem neznal, nikdy jsem ho neviděl, nikdy jsem o něm neslyšel.“ „Fajn, tak se uklidněte, Lenny.“ „Já jsem klidný.“ Rychlý pohled do kamery. „Takže jste toho rána nikoho neviděl?“ „Ne.“ „A nikdo neviděl vás, jak odcházíte z bytu nebo jak se vracíte?“ „Jak to mám vědět?“ „V lesoparku jste neviděl nikoho, kdo vypadal podezřele, nikoho, kdo tam nikdy předtím nebyl a o kom bysme měli vědět?“ „Ne.“ „Dobře, víte co, dáme si krátkou pauzu, jo? Počkejte tady. My se za chvíli vrátíme. Položíme vám ještě pár otázek a pak vás necháme jít.“ „A co můj obhájce?“ „Ještě se nám neozval.“ „A až přijde, tak mě pustíte?“ „Spolehněte se, Lenny.“ Oba vyšetřovatelé vstali a chystali se k odchodu. „Já nikdy nikomu neublížil,“ ozval se Patz. „A vy to víte. Nikomu jsem nikdy nic neudělal. Nikdy.“ „Fajn,“ ujistil ho Paul, „já vám věřím.“ Těla obou vyšetřovatelů na chvíli zastínila záběr kamery a vzápětí oba vstoupili dveřmi spojujícími kancelář s výslechovou místností a zhmotnili se tak tam, kde dosud byli přítomni jen jako matné obrazy na monitoru. „Nic na něj nemám,“ zavrtěl Paul hlavou. „Ten má s policajtama svý zkušenosti. Nemám nic, co bych na něj mohl vytáhnout. Rád bych ho tam nechal chvíli sedět, aby vyměkl, ale obávám se, že na to nebude čas. Jeho právník už je na cestě. Tak co chceš dělat, Andy?“ „Jak dlouho jste ho takhle grilovali?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189379
„Asi dvě hodiny.“ „A pořád ta samá písnička? Nic neviděl, nic neslyšel, nic neví?“ „Jo. Je to k ničemu.“ „Zkuste to znova.“ „Znova? Děláš si legraci? Jak dlouho ses tady na to díval?“ „Zrovna jsem přišel, Paule. Ale co jinýho můžeme dělat? Je to náš jedinej podezřelej. Máme mrtvýho kluka, tenhle chlápek je na chlapečky. Sám ti řekl, že to ráno v tom lesoparku byl. Zná to tam. Je tam denně, takže má představu, jak to tam chodí, ví, že přes park procházejí každý ráno děti. A je dost silnej na to, aby oběť přemohl. Takže má motiv, schopnosti i příležitost k tomu, aby to udělal. Jen na něj zatlačte.“ Paul střelil očima po ostatních policistech v místnosti a pak se znovu podíval na mě. „Jeho právník to stejně zarazí, Andy.“ „Takže nemáme času nazbyt. Běžte zpátky. Vymáčkněte z něj doznání a já ho ještě dneska odpoledne postavím před velkou porotu.“ „Doznání, jo? A nic víc?“ „Jasně, za to přece dostáváte ty královský platy, ne?“ „A co ty děcka ve škole? Já myslel, že to budeme směřovat spíš tam?“ „Jasně, to taky nepustíme ze zřetele, ale co tam zatím máme? Jen bandu vyděšených puberťáků, který si vylejvají srdce na Facebooku. No a co? Podívej se na tohodle chlapa. Jen se na něj podívej. Ukaž mi lepšího podezřelýho. Nikoho takovýho nemáme.“ „Fakt tomu věříš, Andy? Myslíš, že tohle je náš člověk?“ „Jo. Možná. Možná. Jen potřebujeme mít něco v ruce, abysme to prokázali. Potřebujeme přiznání. Potřebujeme ten nůž. Prostě něco.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189379
„Tak jo.“ Paul vrhl rozhodný pohled na newtonského vyšetřovatele, který mu dělal parťáka. „Slyšel jsi to. Jdeme na to.“ Nils váhal. Je to jen ztráta času, říkal výraz v jeho tváři. „Jdeme na to,“ zopakoval Paul. „Dáme to ještě jednou dokola.“ N. Logiudice: K tomu ale nedostali příležitost, že? Ti vyšetřovatelé už se toho dne do výslechové místnosti k Leonardu Patzovi nevrátili, je to tak? Svědek: Ne, nevrátili. Ani toho dne, ani nikdy jindy. N. Logiudice: Jak jste to tehdy hodnotil? Svědek: Považoval jsem to za chybu. S ohledem na to, jaké informace jsme v té době měli k dispozici, bylo chybou vyloučit Patze jakožto podezřelého už v počáteční fázi vyšetřování. Lepšího podezřelého jsme v tu chvíli neměli. N. Logiudice: A jak to hodnotíte dnes? Pořád věříte, že jste měli pokračovat ve výslechu pana Patze? Svědek: Bez nejmenších pochyb. N. Logiudice: Proč? Svědek: Stopy ukazovaly na něj. N. Logiudice: Všechny stopy ne. Svědek: Všechny? No tak všechny stopy nikdy nevedou jedním směrem, rozhodně ne u složitého případu, jako byl tenhle. V tom to právě vězí. Nemáte dost fakt, informace jsou kusé. Takže vyšetřovatelé dělají jen to, co dělají všichni lidi: vytvoří si teorii, sestaví si takový mentální model, a pak hledají fakta a důkazy, které ten jejich model podporují, zapadají do něj. Určí si pode100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189379