„Právě jsem dal odnést poslední strany Stéphanovi. Pár hodin nad nimi stráví. Zítra ráno se vrací do Paříže, kde nechá rukopis přepsat na stejném modelu psacího stroje, jako měl Chemineau. Pak zamíří do Ville-d’Avray, kde nechá text a filmové svitky.“ „Stéphane…“ zamumlal jsem ještě v polospánku. „Musím mu poděkovat. Ke konci jsem k němu byl trochu tvrdý.“ „Nedělejte si s ním starosti, už zažil horší věci. Poslyšte, Slive, možná by vás zajímalo, než si půjdete lehnout, co říkám vašemu spisu?“ Necítil jsem se schopen diskutovat o nedostatcích svého textu dřív, než se aspoň osmnáct hodin vyspím. „Neměl jsem na to moc času, Gunnare, to musíte uznat. Příště to bude lepší…“ „To doufám. Ale přece jenom vám chci říct, že je to nejlepší první spis, který jsem kdy četl. Trochu slabší, co se týče zdrojů, ale celek je znamenitý, hlavně vzhledem k času, který jste měl.“ Promnul jsem si oči a tváře, abych se ujistil, že už nesním. „Vážně nejlepší? Lepší než Leny Thorsenové?“ „To je těžké říct, oba máte svůj styl. Nicméně když je tak srovnám, potom ano, považuju ten váš za kvalitnější. Ale ještě budeme mít čas si o tom promluvit, teď běžte domů.“ Než mě přemohl spánek, stačil jsem si pomyslet, jaký perverzní důvod mě asi vedl k tomu, že jsem se srovnával s dánskou agentkou, již jsem znal pouze jako jméno.
11 Netrvalo dlouho a já pochopil, že jsem trefil jackpot. Reakce Gunnara Erikssona se mi zdála slibná, ale Per Baldur mě překvapil ještě víc. Potkal jsem ho jednoho 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189378
rána na chodbě kanceláře a pozdravil ho obvyklým způsobem, jenž si nežádal zvláštní odpovědi: „Dobrý den, pane“. Tak snadno se to tentokrát neodbylo. Staroch byl v dobrém rozmaru, nikdy jsem ho takového neviděl. „Cha cha, náš tajnůstkář Liv!“ (Chudák si nikdy nedokázal zapamatovat, jak se jmenuju. Gunnar mi později prozradil, že ke konci mu úplně přeskočilo.) „Takže pracujeme ve svém volném čase bokem?“ Zakoktal jsem pár slov, ale Baldur mě se smíchem přerušil: „Rada křováckých kmenů v botswanské poušti, to je zpráva roku! Ti mexičtí mamlasové nestihnou mrkat, kamaráde.“ Načež mi vrazil ránu do zad a odešel, promlouvaje sám k sobě: „Úplně vidím Lévi-Straussův výraz, když otevřel obálku, cha cha cha!“ Za jeho výbuchy smíchu rozléhající se chodbou se otočilo několik hlav. Za dva dny se ta novina u Baldura, Furuseta & Thorberga obrovskou rychlostí rozšířila. Zatím jsem se v kanceláři s nikým nebratříčkoval, podle pomrkávání ve výtahu jsem však usoudil, že někteří by si dali říct. Všichni se na mě usmívali od ucha k uchu. Události se začaly vyvíjet vcelku příznivě. Gunnar mi druhý den potvrdil, co jsem tušil. Křováci si získali všeobecnou podporu. Nebylo pochyb o tom, že mezinárodní společenství soucítí s bolestným osudem národa zároveň tak hrdého a křehkého, a chamtivost botswanské vlády si u něj vyslouží jen pohrdání. Jistě, můj spis nebyl dokonalý. Gunnar mi už nemusel skrývat, že většina mých zdrojů svědčila o jisté naivitě. Balík falzifikací, jež jsem navrhoval, mu připadal povšechný a neúplný. Neměl jsem se ale čeho bát. V tomto ohledu se moje práce nevymykala z ostatních prvních spisů. Gunnar nicméně litoval, že jsem ve druhé části nenaplnil všechna očekávání, jež jsem vzbudil v první. Nepřekvapí, že mě tyto poznámky zasáhly tím spíš, že jsem si uvědomoval jejich opodstatněnost. Jak jsme předpokládali, Chemineauova uklízečka našla text 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189378
i fotky a předala je nakladateli. Ten vydal komuniké, ve kterém ohlašoval bezprostřední posmrtné vydání příběhu a liboval si, že je rukopis skoro hotový a nevyžaduje hlubší revizi. Stéphane odhadoval, že nakladatel bude chtít využít mediální pozornosti, kterou tradičně přitahuje Pařížský knižní veletrh. Zbývalo nám tedy asi čtrnáct dní, abychom provedli vhodné úpravy a vyladili poslední detaily. Samozřejmě nepřicházelo v úvahu měnit Chemineauovo vyprávění, jež představovalo referenční zdroj par excellence, ale mohl jsem ještě zapracovat na řadě zdrojů vedlejších. Prošel jsem proto svůj spis, přidal několik nových hledisek, zaměřil se na detaily, jež jsem nejprve ponechal stranou, ale které byly, jak jsem nyní pochopil, zcela nezbytné. Když jsem si znova četl projekt Leny Thorsenové a několik dalších, svěřených mi Bimardem, uvědomil jsem si propast oddělující mé vypravěčské nadání od toho falzifikátorského. Hladce jsem improvizoval na téma perzekucí, jichž byli už dlouhá léta Křováci obětmi, ale jakmile jsem měl vytvořit seznam položek, podporujících toto stanovisko, nezmohl jsem na nic jiného než na obvyklé doktorandské disertace. Na stejné téma by Lena Thorsenová přišla s dlouhou řadou nápadů: s deníky cestovatelů uchovanými v muzeu jejich rodiště, s britskou neziskovkou, jež založila mezinárodní petici za vytvoření právního statutu domorodého národa, s veršovaným eposem bantuského básníka provolávajícím hanbu utlačovateli, s jeskynními malbami rozesetými po celé jižní Africe, jasně vymezujícími trasu křováckého exilu atd. Když jsem si naposledy pročítal stránky, jednu po druhé vyjíždějící z tiskárny, zmocnilo se mě tušení – a mělo se později potvrdit –, že v oblasti falzifikace zůstanu vždy jen námezdním dělníkem. Zaznamenal jsem Gunnarovu nelibost, s níž mi schválil požadovaný týden navíc. Oficiálně nechtěl, abych 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189378