mi než s přáteli. Tess zjevně spadala do úplně jiné kategorie – vlastně byla zcela nezařaditelná. „Veďte pohyb břitvou dolů, krátkými tahy, a neodřízněte mi hlavu.“ Zaklonil se, přivřel oči a vnímal, jak mu roztírá mýdlo po tvářích a po krku. Najednou se její prsty zastavily. „Dobrý bože,“ zašeptala a dotýkala se ho zlehka na hrdle. „Co se vám stalo?“ Zpropadeně! Na okamžik skutečně úplně zapomněl na své jizvy. „Jeden z thugů se mě pokusil uškrtit. Vykroutil jsem se mu, proto ten zásah puškou.“ „Jste raněn ještě někde jinde?“ Jen na místech, která nejsou vidět. „Mám v sobě pár děr a nějaký ten šrám,“ promluvil nahlas. „Všechno je zahojené.“ Bartholomew si odkašlal. „Nečekal jsem, že vás po včerejšku ještě uvidím,“ prohodil a snažil se najít nějaké jiné téma ke konverzaci. „Proč? Protože jsem nahlédla do vašeho nitra? Nebo kvůli tomu, že jste si údajně nechal znovu zlomit nohu, abyste se mnou mohl tančit?“ Tolly seděl vzpřímeně se zády rovnými jako prkno a nevnímal stálou bolest v koleni. „Cože?“ Ach, bože. Snad to nevyslovil nahlas…? Přikývla, jako by jeho tichou otázku slyšela. „Dáma nezapomíná, když jí muž řekne něco podobného.“ Klidně odložila kelímek s mýdlem a zkusmo otevřela břitvu. „Já… jestli… je dost možné, že jsem blouznil z bolesti a ztráty krve.“ „Takže jste to nemyslel vážně?“ břitva se zastavila. Znovu ucítil v útrobách velmi nepříjemné hlodání strachu. Rychle natáhl ruku, aby ji zarazil. „To stačí,“ zamumlal a zamračil se. „Postarám se o to sám.“ Zatraceně, denní nebo dvoudenní strniště přece ničemu nevadí. Vždyť nechce na nikoho dělat dojem. Její výraz vystřídaly obavy. „Omlouvám se, Tolly. Jen vás provokuju. Málem vás uškrtili a já tady blábolím hlouposti a navíc přitom držím břitvu. „Tak vy jste mě provokovala?“ opakoval a pozorně se díval do šedozelených očí. Vzhledem k tomu, že na ni včera dost 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189370
myslel ještě před jejím skutečným příchodem, je stejně dobře možné, že něco podobně idiotského vyslovil. „Ano, škádlila jsem vás. Můžeme pokračovat?“ V této chvíli by se raději oholil sám, bez ohledu na to, jak podmanivě na něj její přítomnost působila. Bohužel se mu v současné době třásly ruce tak, že jakékoli holení bylo mimo diskusi – zejména pokud se skutečně pokouší udělat na někoho dojem. Ať byly jeho důvody jakékoli, nechtěl, aby měla pocit, že mu snad chybí odvaha a důvěra v ni. „Dělejte tedy, jak nejhůře umíte.“ „Budu dělat, jak nejlépe umím, ale děkuji vám, že jste zmírnil svá očekávání.“ Když se nad něj naklonila, rty mu zvlnil překvapivý úsměv. „Nejdřív přiložte ručník.“ „Přestaňte mluvit. A žádné úsměvy.“ Vzápětí se vrátil Lackaby. Bez protestů jí podal ručník a odešel najít čistou noční košili. Aspoň že sluha nebyl nedůtklivý, pokud šlo o jeho povinnosti. Bartholomew nikdy tak úplně nepodléhal konvencím a v posledních měsících se už o něčem podobném nedalo hovořit vůbec. „Výborně.“ Znovu na ni upřel pohled, protože se naklonila. Čepel mu hladce klouzala po tváři k čelisti. Tess špulila rty, elegantní obočí se jí nakrčilo, jak se soustředila, otřela břitvu a pak pohyb opakovala. Zjevně neměla velké zkušenosti, ale mnohem víc by ho překvapilo, kdyby je měla. Po dlouhou dobu se v místnosti ozývalo jen tiché šustění a škrábání břitvy po tvářích. Tolly se postupně uvolňoval, a když si ji prohlížel, zapomínal na nebezpečné ostří. Po jeho posledním návratu do Londýna byla intimní ženská společnost poslední, o čem by přemýšlel. To se však již změnilo. S každým Tessiným pohybem se jeho duše zbavovala chmurných pocitů. Cítil, jak mu začíná bouřit krev v žilách, a nebýt ostré čepele na obličeji, zcela vážně by uvažoval o tom vzít pohlednou lazebnici do náruče a stisknout v objetí, dokud by se nevzpamatovala a neodstrčila ho. Když špulila pusu a ukazovala mu, co má dělat, něco mu v hrudi povolilo. „Udělejte tohle,“ vybídla ho a protáhla horní ret. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189370
„Myslím, že se vám v tomto umění nemohu rovnat, avšak rozhodně se pokusím.“ Štípla ho do nosu, zjevně odhodlaná ho ukroutit, aby jí nestál v cestě. „Teď mi povězte, kdo koho škádlí?“ brblala si pro sebe. „Dobrá, neodpovídejte.“ Z opačné strany pokoje se ozval jakýsi zvuk. To sluha vyjadřoval buď pobavení, nebo pobouření. Tolly si jen uvědomil Lackabyho přítomnost, ale jinak si ho nevšímal. K přemýšlení mu zbývaly jiné věci. Pokud neřekl nic o tom, že by chtěl s Theresou tančit, měla něco takového snad v hlavě ona? Její poznámky, ať už škádlivé či ne, z něčeho vycházely. A krom toho všeho pravdou zůstávalo, že jedna z nejobletovanějších krasavic této společenské sezóny by zkrátka neměla trávit svá dopoledne holením invalidy. Než mu stačila přiložit břitvu k hrdlu, zvedl ruku, aby ji zarazil. „Vzhledem k tomu, že oba víme, že jsem o tanci s vámi nic nepovídal, co tady děláte?“ podivil se. „Operovala jsem vám nohu,“ odpověděla. „Asistovala jste.“ „Byl jste polovinu času v bezvědomí, takže dost dobře nevíte, co jsem prováděla. Jste nyní můj pacient a já mám v úmyslu dohlížet na vaši rekonvalescenci.“ „Nemáte snad na práci nic lepšího?“ Odstrčila mu ruku. „Zjevně ne.“ Než se dostal do téhle šlamastyky, býval hazardním hráčem, lehkomyslníkem, ba dokonce prostopášníkem. Pár minut si chtěl připomínat, kým byl, a dovolit krásné dívce, aby mu přejížděla břitvou po krku. Odhodlaně nechal klesnout paži a zaryl prsty do prostěradla. Pak zvedl bradu a zavřel oči. Když už s něčím začal, musí pokračovat. Po včerejšku měl Tolly pro své poněkud nejisté vystupování jednoznačnou výmluvu. Pokud se Theresa vyhnula mdlobám a hysterii včera, měla by se pokusit o totéž i dnes. Zatím se jí to však příliš nedařilo a v této chvíli přitom potřebovala nesmírně klidné ruce. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189370