„Sáro?“ Uvědomila si, že přeslechla otázku. „Ano?“ „Ptala jsem se, jestli by ses na něj mohla jít podívat. Vím, že to nebude lehké, když tam sedí Lena, ale možná bys mohla zjistit, jestli před námi doktoři něco netají.“ Sára neviděla důvod, proč by to neudělala. Proto přece přijela – aby pomohla Nell a Jaredovi a byla tu místo svého manžela, když jeho syn leží v nemocniční posteli. Dokonce i náčelník Lonnie Gray předpokládal, že to udělá. A tak se do toho dala. Vstala z pohovky a vyšla z maličké čekárny. Pořád na sobě měla doktorský úbor. Zdravotní sestry si ji prohlížely, když otevřela dveře jednotky intenzivní péče a prošla chodbou. Na tabuli na sesterně bylo napsané číslo Jaredova pokoje, ale Sára poznala, kde leží, podle policisty stojícího před dveřmi. Muž postával několik metrů od sesterny s paží položenou na pouzdru se zbraní. Jaredův pokoj od chodby oddělovala skleněná stěna. Závěs na ní byl napůl zatažený a dveře otevřené. Policista na Sáru kývl. „Dobrý den,“ pozdravil. Sára neodpověděla, jenom zůstala stát ve dveřích a předstírala, že tam patří. V místnosti se nesvítilo a vidět bylo jenom od slabé záře přístrojů. Jared měl oteklý obličej a vůbec se nehýbal. Sára se nepotřebovala dívat na tabulku na jeho posteli, protože zařízení v pokoji mluvilo za vše. K odsávačce na zdi byla připojena hrudní drenáž kvůli Jaredově pneumotoraxu. Jeho plicím pomáhal dýchací přístroj. Tři kapačky mu vháněly do žil tekutiny a antibiotika. K další odsávačce byla připojená nasogastrická sonda, jíž se vyprazdňoval žaludek. Byl tu pulsní oxymet a kardiograf. K Jaredovu tělu vedla močová cévka a chirurgické drény. U stěny stál přístrojový vozík a v pohotovosti byl i defibrilátor. Doktoři neočekávali, že se Jared brzy probere. Sára se rezignovaně přinutila podívat do rohu naproti posteli. Lena spala nebo alespoň měla zavřené oči. Choulila se ve velkém křesle, pažemi si objímala nohy a tiskla si kolena k hrud 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189369
níku. Měla na sobě nemocniční oděv, nejspíš protože z jejího oblečení se stal důkazní materiál. Vypadala pořád stejně. Pod levým okem se jí táhla nažloutlá podlitina. Na kořeni nosu měla rovnou řeznou ránu, na níž se začínal tvořit strup. Nic z toho nebylo neobvyklé. Lena vždycky měla nějakou modřinu nebo jinou stopu po intenzivním žití. Lišily se jenom vlasy. Měla je delší, než když ji Sára viděla naposledy. Kde to bylo? Na pohřbu? Nepamatovala si. V Lintonově rodině jí nikdo nemohl přijít na jméno. Sára se zhluboka nadechla a vešla do pokoje. Dívat se na Jareda jí připadalo v mnoha ohledech těžší než vidět Lenu. Velice se podobal Jeffreyovi – měl tmavé vlasy, podobný odstín pleti a jemné řasy. Byl stejně stavěný jako jeho otec a chodil se stejnou atletickou grácií. Dokonce mluvil stejně hlubokým hlasem. Sára ho pohladila po tváři. Nedokázala si pomoci. Palcem mu přejela po čele a obočí. Měl husté a překvapivě jemné vlasy, stejně jako Jeffrey. Dokonce i strniště na jeho bradě jí připadalo známé. Rostlo mu stejně jako Jeffreyovi. Lena se stále nehýbala, ale Sára poznala, že se probudila a pozoruje ji. Pomalu odtáhla ruku od Jaredova obličeje. Nehodlala se stydět za to, že se ho dotkla, ani za to, že ji napadají očividné spojitosti. Lena si v křesle poposedla. Přestala se krčit a opřela si nohy o zem. Sára vzala Jareda za ruku. Měl mozolnatou dlaň. Jeffreyovy ruce byly vždycky jemné na dotek. Nehty měl ostříhané, ne okousané až do masa. Neměl otrhané kůžičky. Sára ho občas nachytala, jak si maže ruce mlékem s ovesnou vůní, které měla postavené na nočním stolku. Lena vstala z křesla. Sáře se kdovíproč prudce rozbušilo srdce. Stačilo jí zůstat s Lenou ve stejné místnosti a už byla nervózní. Dokonce i když za dveřmi stál policista. Přestože věděla, že Lena jí nemůže nijak ublížit, necítila se bezpečně. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189369
Lena na to jako obvykle nedbala. Postavila se k posteli, ale Jareda se ani nedotkla. Nesáhla na něho, aby mu ulevila, ani aby se přesvědčila, že je stále naživu. Místo aby ho držela, založila si ruce v pase. Vždycky byla hrozně uzavřená. „Sáro…,“ vydechla, nebo spíš vzlykla. Nikdy se nestyděla plakat před druhými. Slzy dokázala skvěle využít ve svůj prospěch. Sykavě se nadechla, až se celá zachvěla námahou. Sevřela ohrádku na posteli. Na ruce se jí leskl snubní prsten ze žlutého zlata s malým diamantem, kolem něhož zaschla krev. Lena čekala, že Sára něco řekne a všechno bude lepší. Sáru okamžitě napadly rady, které už nesčetněkrát udělila: Klidně se ho dotýkej a drž ho za ruku. Mluv s ním. Líbej ho. Ignoruj všechny hadičky, které mu trčí z těla, a lehni si vedle něho. Ať ví, že není sám. Že jsi tady, abys mu pomohla bojovat o život. Nic z toho však neřekla. Místo toho se kousala do špičky jazyka, až jí z něj začala téct krev. Srdce jí stále prudce tlouklo. Už se nebála, zato cítila chlad. Rozléval se jí po těle, jeho ledové prsty jí svíraly trup a sápaly se jí po krku. „Nezvládnu…“ Leně se zadrhl hlas. Sára měla pocit, jako by poslouchala samu sebe před pěti lety. Stačilo jediné slovo a cítila to všechno znovu. Zničenost, ztrátu, osamění. „Nezvládnu…,“ zopakovala Lena. „Nezvládnu to. Nedokážu bez něho žít.“ Sára jemně položila Jaredovu ruku na postel. Uhladila mu přikrývku a zastrkala mu ji kolem těla. Potom se podívala Leně přímo do očí. „To je dobře,“ řekla. „Aspoň víš, jaké to je.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189369