Vydal se znovu na pozorovatelnu, když tu do něj narazila vlna žáru, který stoupal z boje odehrávajícího se pod ním a trvajícího již celé odpoledne. Rozhlédl se po planině. Zjistil, že Prusové podnikají manévr doprava, a tím si oslabují střed. To je v pořádku. Pravá strana je silná. A u St. Amand je Vandamme. Zprvu si nevšiml, že přímo pod ním zastavil důstojník myslivců, seskočil z koně, utíkal k úzkým dřevěným schodům a vyběhl na pozorovatelnu. Jakmile spatřil Gourgauda, poručík zasalutoval a chystal se rozčileně předat zprávu. Napoleon, aniž odložil dalekohled, pokynul na štábního plukovníka. „AV jde sem, Gourgaude. Nechte ho. Jaké máte zprávy?“ „Sire. Belgičané. Nalevo, sire. Přicházím od generála Vandamma ze St. Amand, Vaše Veličenstvo. Chystají se nás napadnout.“ Napoleon sklonil dalekohled a zblízka si prohlédl rozčileného muže. „A jste si tím jistý? Jste si jistý, že jsou to Belgičané?“ „A je jich hodně, pane. Tak dvacet tisíc mužů. Všichni v tmavomodrém a pochodují k našemu křídlu.“A ukázal směrem k římské silnici na jihozápad. Napoleon přešel po pozorovatelně na západní stranu mlýna. Bylo to možné? Podařilo se Wellingtonovi dostat se ze sevření Neyových jednotek? Znovu se podíval dalekohledem. Pozoroval krajinu celou minutu. Ten muž měl pravdu. O tom nebylo pochyb. Byli tam, na levém křídle. Dlouhá tmavá kolona pochodujících vojáků. Vlastně nešli přímo na křídlo, ale spíš za něj. Mířili rovnou na císařskou základnu. Pokoušel se spočítat, kolik jich vlastně je. Předvoj činí asi pět tisíc mužů? Musí to být Belgičané. I z této vzdálenosti byly šiky příliš tmavé na to, aby to mohli být angličtí červenokabátníci. A určitě to nebudou d’Erlonovy jednotky. To by se totiž nacházely na naprosto nepředpokládaném místě. Mnohem dál na jih, tak pět kilometrů. Napoleon se otočil a přistoupil k mapě, která ležela zatížená kameny na velikém převráceném dřevěném sudu. AV už to byl kdokoliv, pochodoval na vesnici Wagnée. Najednou ztuhl. Zvedl hlavu a zíral do prázdna. Ne. To by bylo absurdní. Naprosto. Ale ve válce je všechno možné. A obzvláště 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189365
absurdní záležitosti. Mohlo se to stát? De la Bedoyere předal zprávu Neyovi, podle níž měl d’Erlon pochodovat na Wagnelée a Marbais. Sám ji napsal. Ale co tam přesně stálo? Je možné, že snad ve spěchu zapsal ten mladý generál Wagnée místo Wagnelée? Samozřejmě že to bylo možné. Čert aby vzal tuhle zemi, kde je horko a vlhko a samá vlámská jména. Wagnée. Wagnelée. Gosselies. Herpignies. Podíval se opět na mapu. Jistěže to bylo možné. Bylo to dokonce jisté. Napoleon si znovu k oku přiložil chladný mosazný kroužek dalekohledu. Soustředil se. Nad kolonou vlála zástava regimentu. Pokusil se ji rozeznat. Trikolora. A třpytící se orel. Nebylo již třeba hádat. Byli to Francouzi. D’Erlon. Zuřivě zaklapl dalekohled. Otočil se ke svému štábu. „Francouzi. To jsou Francouzi. Je to d’Erlon. Soulte, řekněte mi, proč proboha d’Erlon pochoduje k mému levému křídlu? Kde jsou jeho průzkumníci? Jak to, že nikoho neposlal se zprávou, že přichází? To jsou snad všichni moji generálové tak neschopní? Copak musím na všechno myslet sám?“ Praštil pěstí do provizorního stolu, na kterém ležela mapa, a zuřivě nařídil: „Gourgaude. Corbineau. Pošlete pobočníka, aV se podívá na čelo té kolony. Potřebuji okamžitě potvrdit, že je to skutečně d’Erlon.“ Nic za to nedá, když se prostě přesvědčí. Sotva posel spolu se zmateným poručíkem mysliců odjel, seskočil z koně před mlýnem další kurýr. Tentokrát to byl poručík pěchoty. Gourgaud mu pokynul, aby promluvil. Napoleon na něj upřel zrak. Tak co zase? „Sire. Generál Vandamme si vás dovoluje informovat, že jeho muži začínají být velmi znepokojeni přítomností té neznámé kolony, která se blíží nalevo, pane. A žádá o posily, pane. Jinak bude nucen opustit pozici v St. Amand.“ Napoleon potřásl hlavou. „Jistě. Gourgaude. AV najdou generála Duhesmeho. Povězte mu, aby vzal mladou gardu a přesunul se posílit St. Amand. A ujistěte se, že kdokoliv tu zprávu generálu Duhesmemu přinese, sdělí mu, že je ode mě. Ode mě. Já mu dávám příležitost, aby znovu navštívil tyto končiny. A aV mu řeknou, že pokud si povede stejně tak jako přesně na tomto 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189365
místě v roce 1794, tak budeme všichni snídat v Bruselu. A proboha, Gourgaude, aV Duhesme poví Vandammemu, že není důvod k panice. Pochodují na ně totiž francouzské jednotky. Jsou d’Erlona.“ Bože, prosím, aV je to skutečně d’Erlon. NeboV jestli je to Wellington, jsme ztraceni. Napoleon znervózněl a vešel zpět dovnitř mlýna. Na chvíli se posadil na mlýnský kámen. Založil ruce. Zavřel oči. Snažil se soustředit. Všichni na mě čekají, přemítal. Čekají na moje rozkazy. Čekají, že učiním zase nějaké zázraky. Oni jsou si jistí tím, že vyhraji. Ale jsem si tím jistý já sám? Jsem? Není to snad už nad moje síly? Nejsem na to již příliš starý? Najednou se cítil velmi unavený a začalo se mu dělat nevolno. Stiskl k sobě ruce ještě pevněji. A snažil se ovládnout. A generálové, sluhové, dvořané, ti všichni se obdivovali císařově rozvaze. A jeho schopnosti umět se uvolnit i v takové klíčové situaci bitvy. To je ale člověk. Ne člověk, je to bůh. Někdo si tiše odkašlal. Napoleon otevřel oči. Gourgaud. „Sire, přijel pobočník se zprávami o té koloně. Jsou to skutečně Francouzi, Vaše Veličenstvo. Je to d’Erlon, sire. Měl jste pravdu.“ Samozřejmě že to byl d’Erlon. A mířil si to rovnou k jejich křídlu. De la Bedoyere už ho musel zastihnout na cestě. Není čas vydávat se po jiné. Musí se postupovat po té nejrychlejší. To bylo v pořádku. Dobrá improvizace. Správné velení generála. Není třeba mu posílat další rozkazy. D’Erlon nebyl žádný hlupák. Ví, že má pokračovat po té římské silnici. Napoleon vstal a přešel po místnosti k místu, kde na kameni ležela druhá mapa. Palcem ukázal na aktuální d’Erlonovu pozici. Přesunul prst směrem k sobě. Takto dojde do malé vesnice Trois Barettes. To by šlo. Prusy – kteří jej museli vidět – nepřekvapí, ale pořád to bude hrozba pro jejich křídlo. A budou se jím muset zabývat. To postačí. Najednou nebylo třeba na něj čekat. Napoleon už měl dost těch úmorných potyček. Už měl dost „papá“ Blüchera. Obrátil se na Soulta. „Ukončíme to. S gardou. Drouote?“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189365