„Neøíkej, že ses na ni napojil,“ podivil se Jean. „Já ne, to ona sama. Jen jsem jí stejným zpùsobem odpovìdìl,“ bránil se Anton. „To není možné. Víš pøece, že ti to telepatický blok nedovolí,“ nesouhlasil Jean. „Nevím, jak se to stalo. Ale smìrem k ní blok nepùsobí.“ „A co ses dovìdìl?“ zajímal se Dag, který vìtšinu èasu trávil studiem života zdejších lidí. „Tvoje závìry byly správné,“ odpovìdìl Anton. „Vèetnì informace o šamanovi a obìtování žen. Chtìl ji ušetøit smrti, kterou jsme jí mìli pøichystat,“ ušklíbl se. „A co ty ostatní ženy?“ zajímala se Laura. „Bohužel,“ øekl Anton, „zkoušel jsem se napojit, ale bezvýslednì. Telepatické vlastnosti má jenom ona.“ „Moment,“ napadlo Daga. „Ty chceš øíct, že ve vztahu ke Žlutookým nefunguje telepatický blok?“ V tu chvíli to napadlo všechny. Co když i ostatní bloky fungují jen mezi lidmi z planety Zemì? Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189353
„Dagu,“ zašeptala Laura, „tohle pøece nedovolíš." Ale i ona vìdìla, že je to šance, na kterou pìt let èekali, a že je tøeba se o ni pokusit. „Mám nápad,“ øekl Jean. „Jejich šaman je mrtev. Jeden z nás by mohl pøijít do vesnice místo nìj. Nemìl by být problém jeho roli zvládnout.“ Myslel na Daga. S jeho zkušenostmi, osobním kouzlem a hereckými dispozicemi… „Já bych šel taky rád,“ ozval se Anton, „a ona by mi mohla pomoci,“ dodal a zaèervenal se. Jean si oddechl. Napadlo ho, že první potomci pozemšťanù na sebe nedají dlouho èekat. Lesní cestou smìrem k vesnici kráèeli ètyøi lidé. Vpøedu šel vysoký prošedivìlý muž s maskou pøes oblièej v pestrém šamanském odìvu, vedle nìj si pyšnì vykraèoval chlapec se žlutýma oèima. Za ním kráèela bosá dívka. Její žluté oèi se co chvíli obracely na mladého muže vedle ní. A jejich ruce byly spojeny.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189353
Podìkování Tato kniha by nevznikla bez pomoci celé øady dobrých duší. Nejprve musím podìkovat Zdeòku Rampasovi, díky nìmuž mì myšlenka knižnì vydat kratièké povídky nastøádané v minulých letech napadla a který mì svou pomocí i radou doprovázel od prvního okamžiku až do zdárného konce. Mé díky dále patøí jeho ženì Michaele za první jazykovou redakci i mé kamarádce Helenì Šebestové za redakci poslední. Velké zásluhy na koneèné podobì knížky má také Pavel Janouškovec, který povídky graficky upravil a doprovodil vlastními fotografiemi podtrhujícími tak náladu a atmosféru každé z nich. Dále jsem vdìèna celé øadì mých kamarádek a pøátel, kteøí byli ochotni prùbìžnì povídky èíst a doprovázet je slovy pochvalnými i kritickými, èímž ovlivnili jejich výslednou podobu. Koneènì dìkuji svému muži za podmínky k psaní a svým dìtem za inspiraci, zejména pak dceøi Janì, jež se rozhodla uspávat se povídkami pøed usnutím coby ukolébavkami na dobrou noc, èímž provìøiUkázka elektronické knihy, UID: KOS189353