Neplodnost
Reprodukční imunologie a imunologická antikoncepce U řady případů imunologické příčiny neplodnosti lze plodnost obnovit různými léčebnými postupy, jejichž konečným cílem je snížení nebo úplné zablokování těch nezdravých mechanismů, které jsou namířené proti plodnosti (viz dříve). Účinnost léků (povětšinou kortikoidů) je z molekulárního pohledu vedena přes membrány (vrstvy) pohlcovacích buněk (makrofágů nebo lymfocytů) nebo přes přeměnu předkládaného antigenu, například spermií nebo vajíčka. Z praxe je však vypozorováno, že zhruba u 30 % léčených žen nebo mužů nedojde k ovlivnění protilátkové aktivity, protože tito lidé prostě na nespecifickou léčbu neodpovídají. U 70 % dojde k ovlivnění protilátkových hladin ve smyslu snížení protilátkové účinnosti, z nichž polovina, tedy 35 % z celkového počtu žen, otěhotní. Některé ženy dokonce otěhotní i podruhé, aniž bychom museli léčebně do imunologických vztahů znovu zasahovat, protože kontrolní odběry (krve, ovulačního hlenu z hrdla děložního, ejakulátu) již neobsahují vysoké titry protilátek proti pohlavním buňkám. Obsahují-li je, pak se léčba v různých modifikacích opakuje. (Hovořím stále o neplodnosti na imunologickém základě a léčebném ovlivňování.) Existuje však daleko více žen, které otěhotní snadno a rychle a které by jistě uvítaly antikoncepci jinou, než je doposud užívána (přerušovaný styk, prezervativ, kombinace kondomu s antikoncepčními krémy, nitroděložní tělísko, hormonální antikoncepce, chirurgická antikoncepce: u žen podvázání vejcovodů – sterilizace, u mužů podvázání chámovodů – vasektomie). Hovořím-li o jiné antikoncepci, mám na mysli antikoncepci imunologickou. Proč nevyužít znalostí z imunologických vztahů neplodnosti? Když přednáším studentům tuto problematiku, vždycky si vzpomenu na výzkumný pracovní tým svých kolegů a přátel z Indie, kteří již dlouhá léta na imunologické antikoncepci pracují. Jejich záměr spočívá v tom, že vývoj časného zárodku chtějí zablokovat hormonem časné fáze gravidity, choriovým gonadotropinem (HCG), a to protilátkou proti jeho beta-podjednotce. Domnívám se však, že lákavější formou imunologické antikoncepce by mohlo být použití těch částí pohlavních buněk (jejich antigenů), které v těle navozují vytváření protilátek, nebo přímo protilátky proti protilátce. První způsob by vyjadřoval imunizaci (navození protilátkové činnosti) aktivní, druhý pak pasivní. Některé antigeny spermií nebo vajíček jsou několika laboratořemi slibně definovány, zatím jsou však využívány jen v laboratorních podmínkách. Podání látky (antigenu) lze uskutečňovat tradičními cestami (zažívacím traktem, nosní sliznicí, podkožně, injekcí do svalu, podáním konečníkem nebo pochvou). Výzkum 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189347
Současný
stav vědomostí aneb
Co by měl neplodný pár vědě
imunologické antikoncepce je mohutně podporován Světovou zdravotnickou organizací a jeho výsledky jsou netrpělivě očekávány především v rozvojových zemích. Díky celosvětovému zaměření na imunologickou antikoncepci a vytvoření plnohodnotného očkování „proti plodnosti“ (antifertilní vakcína) se studovaly i mechanismy protilátkového zablokování centrálních hormonů u mužů (folikulostimulujícího a luteinizačního, které mají význam pro dozrávání spermií ve varleti a nadvarleti), avšak reaktivita a celkový výsledek potlačení zrání spermií byl slabý. V imunologické antikoncepci hraje významnou úlohu výběr a izolace specifického (jedinečného) antigenu, který bude aktivovat jen zábranu početí, a ne jiné onemocnění (např. výše uvedený lupus erythematosus). U žen by připadala v úvahu taková látka, která by vytvořila cílenou hladinu protilátek proti spermiím, jež by spermie shlukly, znehybněly či na ně působily toxicky. Podobné zablokování splynutí spermie s vajíčkem by šlo navodit protilátkou proti zona pellucida nebo směsným antigenem vajíčka. Nejsložitějším zásahem do oplození se zdá být užití proti-protilátky (anti-idiotypové protilátky). U mužů se prověřovala očkování různými enzymy pocházejícími z „čepičkové“ (akrozomální) části hlavičky, ale výsledky nebyly povzbudivé. Také dobře popsané a imunochemicky ověřené antigeny povrchových membrán spermií budou do jisté míry vhodnou očkovací látkou v procesu navození protilátek proti spermiím. Fertilizačních antigenů, jak říkáme látkám, které by bylo vhodné použít jako stimulans k navozování příslušných protilátek, je celá řada (nejen části spermií, vajíček, fosfolipidových membrán, ale i příslušné pohlavní hormony apod.). Problém ve vyvolání tohoto stavu spočívá především v přesném stanovení a popsání imunochemických vlastností té či oné látky a respektování paměťových buněk (buňky, které jsou zdánlivě po prvním setkání s cizorodou látkou nečinné, ale po dalším setkání bystře zareagují a např. v protiinfekční imunitě jsou zcela nezbytné). Současný požadavek imunologické antikoncepce je: přijatelnost, dočasnost, široké užití, bezpečnost, účinnost a finanční dostupnost.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189347
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189347