98 / Satanské metody vyjednávání
To, že pro výkon povolání architekta je zapotřebí logického myšlení a znalosti stavebnictví, je zajisté správné. Nutnost odvozovat tuto skutečnost od podmínek přijetí ke studiu je fiktivní argument, neboť tvrzení se potvrzuje samo. Aby nevznikl bludný kruh, musí být věta rozdělena, a sice následovně: „Dobré znalosti stavebnictví a logické myšlení jsou pro výkon povolání architekta nezbytné. /Ke studiu se přijímají jen ti, kteří…atd.“ Kdo tohle rozpozná, tomu neuškodí ani následující fiktivní argument, který jsme často slýchali v 70. letech na univerzitních seminářích: „Požadavek marxismu je oprávněný už proto, že je politickou teorií té třídy, která nese společenský pokrok.“ I tato věta se musí rozdělit. Nebude pak sice sympatičtější, ale přinejmenším už to nebude fiktivní argument: „Požadavek marxismu je oprávněný. / Je politickou teorií třídy, která … atd.“ Čtenáři si jistě všimli, že fiktivní argumentace vzniká převážně tehdy, když se dvě skutečnosti spojí slovy „protože, proto, tím“ atd. To se v běžném pracovním životě stává často a mnoho lidí to přijímá, aniž by si přitom něco mysleli, jako např. při následující fiktivní argumentaci: „Šéf má pravdu, protože má dlouholeté negativní zkušenosti s touto věcí, a proto může celou záležitost posoudit lépe než vy!“ Kdo je schopný rozeznat okamžitě bludný kruh? U výše uvedených, jednoduchých příkladů to bylo celkem snadné. Obtíž nastává, když je argumentace složitá a navíc zahalená do jazyka, který je pro nás cizí, např. pro neprávníky jazyk plný právnických obratů. Profesor pro trestní právo F. Haft uvádí ve své knize „Juristische Rhetorik“ (Freiburg 1978) zajímavý příklad logické chyby z právnické praxe: „Zemský soud pokládal věrohodnost výpovědi svědka za ,do vysoké míry doloženou skutečností, že podle prohlášení svědka se ho obžalovaný při setkání v budově kriminální policie před výslechem pokusil svým prohlášením, že všechno popře a svědek to má také udělat, přimět k falešné výpovědi.‘ Kdyby se svědek, tak argumentoval zemský soud, zatížil nesprávnou výpovědí
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189338
Nástroje a „zbraně“ / 99
a stal se tak spolupachatelem, byla by pravdivost jeho výpovědi a jeho věrohodnost zpochybněna.“ Co se vlastně stalo? Jednoduše řečeno: Svědek vypověděl, že potkal obžalovaného v budově kriminální policie. Ten mu řekl, aby všechno popřel, protože on, obžalovaný, to také udělá. Ale tím by si přitížil, a proto … je věrohodný… a říká pravdu. F. Haft k tomu říká: „Tady se věrohodnost vyvozuje z předpokladu, tedy z výpovědi svědka, u které se musí opět předpokládat věrohodnost svědka. Je vidět, jak se odůvodnění točí v kruhu.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189338
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189338