Sam přimhouřil oči a podíval se na ZeE. Tyčila se nad nimi, ledový útes sedm set stop vysoký. Jonovi někdy připadala jako živá věc, se svými vlastními náladami. Barva ledu se měnila s každým posunem světla. Jednou zářila hlubokou modří zamrzlých řek, jindy byla špinavě bílá jako starý sníh, a když se přes tvář slunce honily mraky, ztmavla do bledé šedi otesaného kamene. ZeE se táhla na východ i na západ, tak daleko, kam až oko dohlédlo, tak obrovská, že dřevěné bašty a kamenné věže hradu zmenšovala do bezvýznamnosti. Byl to konec světa. A my se vydáme za něj. Ranní obloha byla pruhovaná tenkými cáry šedých mraků, ale za nimi zářila světle rudá čára. Černí bratři nebeského poutníka pojmenovali Mormontovou pochodní a říkali (jenom napolo žertem), že bohové ji určitě seslali, aby starému muži osvětlovala cestu Začarovaným hvozdem. „Kometa je teE už tak jasná, že je vidět i za dne,“ poznamenal Sam, který si zastínil oči jednou z knih. „O kometu se nestarej, Starý medvěd chce mapy.“ Duch skotačil před nimi. Hrad jako by dnešního rána byl opuštěný, protože mnoho průzkumníků odešlo do nevěstince v Krtinci vykopávat ukryté poklady a opít se do němoty. Grenn odešel s nimi. Pyp, Halder a Žába se nabídli, že mu koupí jeho první ženu, aby tím oslavil svoji první průzkumnou výpravu. Chtěli, aby s nimi jeli také Jon a Sam, ale Sam měl z nevěstek téměř stejnou hrůzu jako ze Začarovaného hvozdu a Jon o tom nechtěl ani slyšet. „Vy si dělejte, co chcete,“ řekl Žábě, „já jsem složil přísahu.“ Když procházeli kolem septa, uslyšeli hlasy pozvednuté v písni. Někteří muži touží před rozbřeskem bitvy po děvkách, jiní potřebují bohy. Jon si říkal, kdo se potom asi cítí lépe. Osobně ho septum nepřitahovalo o nic víc než nevěstinec; jeho vlastní bohové měli svoje chrámy na divokých místech, tam, kde čarostromy prostíraly svoje jako kosti bílé větve. Za Zdí nemá Sedm moc, pomyslel si, ale moji bohové tam budou čekat. Před zbrojnicí cvičil ser Endrew Tarth s několika novými odvedenci. Přišli minulou noc s Conwym, jednou z putujících vran, která létala po Sedmi královstvích a sbírala muže pro ZeE. Tato nová várka sestávala z muže s šedivým vousem, opírajícího se • 98 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189088
o hůl, dvou světlovlasých chlapců, podle vzhledu bratrů, vyfintěného floutka ve špinavém saténu, otrhaného muže s kyjem a jakéhosi usměvavého mladíka, který si zřejmě myslel, jaký je bojovník. Ser Endrew ho právě vyváděl z omylu. Byl mnohem laskavějším zbrojmistrem, než býval ser Alliser Thorne, ale i při jeho lekcích mohl člověk utržit mnoho podlitin a šrámů. Sam sebou škubl při každém zásahu, ale Jon je při jejich zápolení bedlivě pozoroval. „Co si o nich myslíš, Sněhu?“ Ve dveřích zbrojnice stál Donal Noye, s nahým hrudníkem pod koženou zástěrou a pahýlem levé paže pro tentokrát zahaleným. S jeho velkým břichem a širokým hrudníkem, plochým nosem a zarostlou černou bradou nebyl na Noyeho zrovna příjemný pohled, ale i tak byl vítaný. Zbrojíř se stal jeho dobrým přítelem. „Páchnou létem,“ řekl Jon, když ser Endrew srazil svého protivníka k zemi, kam se mladík natáhl na břicho. „Kde je Conwy našel?“ „V žaláři jednoho lorda blízko Města racků,“ odpověděl kovář. „Lupič, lazebník, žebrák, dva sirotci a ženská kurvička. S takovými tu střežíme říše lidí.“ „Budou muset stačit.“ Jon se na Sama tajně usmál. „My jsme taky stačili.“ Noye ho přitáhl blíž k sobě. „Slyšel jsi ty noviny o svém bratrovi?“ „Včera večer.“ Conwy a jeho svěřenci ty zprávy přinesli na sever s sebou a v jídelně se toho večera stěží hovořilo o něčem jiném. Jon si stále nebyl jistý, jaký z toho má mít pocit. Robb králem? Bratr, se kterým si hrával, bojoval s ním, podělil se s ním o svůj první pohár vína? Ale ne o mateřské mléko. Takže Robb nyní bude popíjet letní víno z číší zdobených drahokamy, zatímco já budu klečet vedle nějakého potoka a pít vodu z dlaní. „Robb bude dobrým králem,“ řekl přesvědčivě. „Určitě?“ Kovář ho bezelstně pozoroval. „Já v to doufám, chlapče, jenomže kdysi bych totéž mohl prohlásit o Robertovi.“ „Říkají, že jsi vykoval jeho válečné kladivo,“ vzpomněl si Jon. „Ano. Byl jsem jeho mužem, mužem Baratheonů, kovářem a zbrojířem v Bouřlivém konci, dokud jsem nepřišel o ruku. Jsem už dost starý, abych si pamatoval dokonce i lorda Steffona, • 99 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189088
předtím než si ho vzalo moře, a jeho syny jsem znal od té doby, co dostali jména. Povím ti tohle – jakmile si Robert nasadil na hlavu korunu, už nikdy nebyl stejný jako předtím. Někteří muži jsou jako meče, stvoření k boji. Pověs je na hřebík a zrezivějí.“ „A jeho bratři?“ Zbrojíř se na chvíli zamyslel. „Robert byl opravdová ocel. Stannis je čisté železo, černé, tvrdé a silné, ale křehké, tak jako železo obvykle bývá. Než by se ohnul, zlomí se. A Renly, ten je měE, lesklá a zářivá, pěkná na pohled, ale na konci dne za mnoho nestojí.“ A jaký kov je Robb? Jon se ho na to raději nezeptal. Noye byl mužem Baratheonů; pravděpodobně stranil spíš Joffreymu, právoplatnému králi, zatímco Robba považoval za zrádce. Mezi bratry Noční hlídky panovala nevyslovená dohoda, že se nikdy nebudou š?árat příliš hluboko v takových záležitostech. K Noční hlídce přicházeli muži ze všech koutů Sedmi království a na staré lásky a věrnost se nezapomínalo snadno, bez ohledu na to, kolik přísah člověk složil… A Jon sám měl dobrý důvod vědět to. Dokonce i Sam. Rod jeho otce složil přísahu Vysoké zahradě, jejíž pán, lord Tyrell, podporoval krále Renlyho. Raději o takových věcech nehovořit. Noční hlídka se na ničí stranu nepřidávala. „Lord Mormont nás čeká,“ řekl. „Nebudu vás zdržovat, když jdete za Starým medvědem.“ Noye ho poplácal po rameni a usmál se na něho. „A? bohové zítra ráno stojí při vás, Sněhu. A přiveEte s sebou zpátky tvého strýce, slyšíš?“ „Přivedeme,“ slíbil mu Jon. Po požáru v jeho vlastní věži se lord velitel Mormont zabydlel v Králově věži. Jon nechal Ducha na stráži před jejími dveřmi. „Další schody,“ řekl Sam žalostně, když po nich zamířili vzhůru. „Já schody nenávidím.“ „Nu, alespoň ty tam v lese nenajdeš.“ Když vstoupili do soláru, okamžitě si jich všiml Mormontův havran. „Sníh!“ zakrákal pták. Mormont přerušil svou konverzaci. „Dlouho ti to s těmi mapami trvalo.“ Odstrčil stranou zbytky své snídaně, aby pro ně udělal místo na stole. „Položte je tady. Podívám se na ně později.“ Thoren Smallwood, šlachovitý průzkumník se špičatou bra• 100 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS189088