nenašly cíl. Ostřelovaly pouze pobřežní pevnůstku. Musíme tam znovu… 28. ZÁŘÍ Dnes byl trochu pernější den… Byli jsme nad Francií. Dostali jsme úkol doprovázet bitevní letku na letiště Morlaix poblíže Brestu, zničit střelbou bombardovací letouny na zemi. Ve 14.25 opouštíme ve výši pěti metrů nad zemí anglické pobřeží v sestavě: Kasal, Muzika, Horák, Dohnal a já. Těsně nad vodou, tak ve dvou až třech metrech, pod kursem 145 stupňů letíme do Francie. Nevidíš kolem nic, pouze vodu, vodu a bílé špičky rozvlněné hladiny můžeš takřka dosáhnout rukou. A ty minuty se ti zdají věčností, neboť jednotvárnost vodní hladiny tě trochu unavuje. Ve 14.50 hod. tě upozorňuje malý hrot – pobřeží, maják. Připravuješ vše: obrátky motoru, zaměřovač, odjišťuješ kulomety, kontroluješ přístroje. Vše v pořádku – a jedem na to. Co nejníže nad zemí, mezi stromy, takřka v ulicích vesniček a měst, s největší možnou rychlostí doprovázíš bitevní letouny… Vidíš mávající vesničany, Francouze, děti, ženy – vidí britské znaky na křídlech a ví, že v tom směru, kam letíme, je německé letiště, a tam že neseme pozdravy. Protiletadlová střelba nás vítá. Vidíš bílé a červené čáry okolo sebe, tak známé z Francie, z tanků. V té rychlosti jsi nemohl ani střílet a už vidíš, že whirlvindy skončily práci a jedou domů. Přidáváš se, ale vtom na nás útočí dvoumotorový letoun, Messerschmitt 110. Střílíš, ale nemůžeš poznat, co se s ním stalo. Není čas. Vtom slyšíš: „Musím přistát tady… pozdravujte moji ženu… nazdar kluci…“ A rádio se odmlčí. Trochu to s tebou trhne. Je to četař Mrtvý. Je týden ženat. Co se mu stalo? Však není čas na rozjímání. V 15.35 přistáváme na letišti. Jeden útočný letoun těžce poškozen, pilot zraněn. Naše letka má jeden letoun těžce poškozen dělostřeleckou palbou (npor. Kasal), druhý poškozený letoun narazil při letu nad zemí na telegrafní tyč, ale dostal to až domů (čet. Mrtvý). Tedy vrátili 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188988
jsme se všichni, úkol splněn a letka „messounů“, která na nás startovala, nás nenašla. 29. ZÁŘÍ Hotovost, klid. Telefon: co nejdříve celá letka na start na letiště Predannack, na sweep do Francie. Za dvacet pět minut startujeme, ale pouze devět letounů. V Predannacku vydány rozkazy: tentýž úkol jako včera, ale na jiné letiště – Lannion Servel. Start v 18.25 hod., kurs 152 stupňů. A zase těsně nad mořem, aby nás nemohly zaměřit německé stanice. Francouzské pobřeží překročeno v 19.05 hod., je skoro tma, až najednou se země zachvěje a jsme jak v benátské noci. Protiletadlová palba – svítí to okolo jak ohňostroj… Někdo si ulevil: „Vy pacholci mizerný.“ A zase klid v rádiu. Najednou rozkaz: „Domů! Každý na svou pěst… ,Messouni‘ za námi!“ Honem se rovnáme do sestavy, ale při té mizerné viditelnosti a velké rychlosti nám to nejde. Kurs 327 stupňů, rychlost 310 km, moře je tmavé jako inkoust, slunce dávno zapadlo, nastává rychlý soumrak. Letíme pokud možno větší rychlostí, abychom se dostali za denního světla domů, ale není to možno. Anglické pobřeží překračujeme skoro ve 20.00 hod., za tmy. Rozsvěcujeme polohová světla a letíme přímo domů. Přistáváme ve 20.15 za tmy, všichni. Let ale nebyl proveden na sto procent. Útočná skupina útočila na jiné letiště, než měla za úkol. Ve tmě se nedodržel přesně kurs. Po provedení úkolu nedošlo k setkání obou skupin, a proto nemohl být proveden doprovod na zpáteční cestě. Na letišti nebyly letouny, útok vyzněl naprázdno. Protiletadlová obrana velmi silná a let proveden takřka v noci. Jeden W sestřelen ve Francii při útoku a jeden W havaroval při přistání na jiném letišti, pilot z dalšího musel vyskočit padákem do moře a nebyl nalezen. Letoun zničen. Pouze jeden letoun útočné skupiny se dostal zpět na naše letiště. Celý let proveden pozdě večer, cíl nemohl být nalezen, přistání provedeno v noci, velké riziko. Z celé výpravy jsme vyšli jenom my šťastně. Jen aby to tak pokra103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188988
čovalo. Je to třeba zaklepat na dřevo? A čekáme zítra nebo pozítří nový nálet do Francie, neboť tyto letouny musí být zničeny, kladou miny podél anglického pobřeží a nastává nebezpečí pro konvoje. 3. ŘÍJEN A zatímco my honíme ty Huny, doma nastává perzekuce a vraždění. Rádio a noviny hlásí jména popravených, ať z politického, vojenského prostředí, ať z dělnické strany. Všichni trpí a vzdor české hlavy roste. Čím větší útlak, tím větší zarputilost a tichý odpor. Popravčí čety mají krvavou práci, ale sabotáže, výbuchy v továrnách, na železnicích, elektrárnách neustávají. Toť pádná odpověď katanům, pro které také jednou oprátka bude i „kandelábr“ někde u cesty. Vzpomínám na vás, tam doma, a věřím, že vaše práce, vaše obětavost, vaše životy nepadnou nadarmo. My se nyní snažíme oplatit jim nepatrné procento, a to ostatní přijde. Vytrvejte! 13. ŘÍJEN Třináctka je nešťastné číslo. A také jsme měli smůlu. „Lands’ End – 25 000 ft.“ To byl rozkaz. Honem do mašin a už si to šineme nahoru. Ale byly mraky, a tak přišla oprava, 10 000 ft, kurs 330 stupňů. Srovnávám mašinu, Lojza za mnou a koukáme, co se kde šustne. „Severovýchodně od vás Němec,“ hlásí rádio. Oči mi div nevypadnou z hlavy, a skutečně – Germán si to šine těsně pod mraky. Ju 88. Honem zatáčka vpravo, nabíráme rychlost, prst na spoušti a začínáme útok. Ale asi nás zblejsknul, práskl do bot, čili vlezl do mraků, a nám zbyly pouze oči pro pláč a bezmocný vztek. Málo petrolu, musíme domů. Sakra! 14. ŘÍJEN Tak už nejsme piloty? Vyřazeni z létání, celá peruť! Důvod: jeden pilot byl nucen přistát bez podvozku, vada materiálu, a proto všichni piloti letky musí být nejdříve poučeni o „manipulaci s podvozkem“. U letky je úplné pobouření. Pohnutá rozprava s velitelem stanice. Bylo 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188988