Pomalu zavěsil sluchátko a skoro se neodvažoval věřit tomu, co právě slyšel. Ona vážně řekla ano, po všem tom nekonečném váhání a čekání? Nemohl tomu uvěřit a jenom zíral na Piu, které se do očí nahrnuly slzy. – Myslí to vážně? zeptal se. – Ano, samozřejmě, řekla Pia a usmála se. Myslí to vážně, Johane. Erik Mattson obvykle odcházel z práce v pět hodin a cestou domů se ještě často zastavil na skleničku v restauraci Grodan v ulici Grev Turegatan. Otevřeli chvilku předtím, než vstoupil, ale nebude to trvat dlouho a lokál se zaplní dobře situovanými a úspěšnými obyvateli luxusní čtvrti Östermalm, kteří se tu zastavují cestou z práce. Lidé jako on sám. Alespoň na pohled. Scházel se tady se svými nejbližšími přáteli, kdykoli to jen šlo. Dnes večer tu byli Per Reutersköld, Otto Diesen a Kalle Celling. Když vešel, stáli už u baru každý s pivem v ruce. Znali se všichni od gymnázia. Teď jim bylo přes čtyřicet, což bylo na někom znát víc, na někom míň. Rozdíl byl v tom, že většina jeho přátel se spokojila s jedním nebo dvěma pivy a potom jeli domů za svými rodinami, zatímco Erik se několikrát v týdnu po práci jenom zastavil doma, aby se osprchoval, a potom zamířil zpátky do centra. Měl sice taky děti, ale byl rozvedený a děti vyrůstaly u matky. Důvodem byla Erikova závislost na alkoholu a lehkých drogách. Závislost, kterou se mu dařilo jakž takž držet na uzdě, ale ne stoprocentně. Potom, co několikrát recidivoval, právě když měl na starosti děti, přišel o možnost střídavé péče. Po rozvodu na tom byl opravdu bídně a upadl do těžké deprese. Jejich tři děti byly v té době ještě tak malé. Nejspíš ani nijak silně nevnímaly chaos okolo něj a ani hořkost, která zaplavovala jejich rodiče. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188904
Časem se jejich vztahy zlepšily. Erik se dokázal ovládnout natolik, aby to neodnášely děti, a směl je mít každý druhý víkend u sebe. Byly to báječné dny. Erik svoje děti miloval a udělal by pro ně cokoli. Skoro. Úplně skončit s pitím nedokázal. Takový požadavek už byl příliš. Držel to, jak sám říkal, na přijatelné úrovni. V práci si vedl skvěle, s výjimkou těch období, kdy se příliš oddával nočnímu životu. Dělo se to v pravidelných intervalech a jeho šéfové se smířili s tím, že pokud si chtějí Erika ponechat, budou se muset smířit s tím, že se prostě občas v práci neobjeví. Jako odhadce byl šikovný a znalý, rozšiřoval už tak dobrou pověst aukční síně Bukowskis a navíc jim šetřil peníze, protože byl velmi rychlý. Kvůli svému alkoholismu ale nebude moct nikdy usilovat o post kurátora. S tím už se sám dávno smířil. Erik byl navíc milý a společenský člověk, vždy bezchybně oblečený, a taky skvělý řečník s lišáckým úsměvem. Rád vtipkoval, ale nikdy ne na účet jiných. Na první pohled bylo možné ho považovat za extroverta, ale ve skutečnosti byl silně uzavřený a nepřístupný. Vypadal mnohem mladší než na svých třiačtyřicet let. Byl vysoký, svalnatý a elegantní. Tmavé vlasy sčesané dozadu, velké šedozelené oči a čisté rysy mu dodávaly na atraktivitě. Občas působil jako duchem nepřítomný a známí to považovali za příznak jeho alkoholismu. Jako by se ho nějakým zvláštním způsobem vůbec netýkalo, co se děje okolo. Jako by žil ve svém vlastním světě oddělený od všeho ostatního. Mezi lidmi, s nimiž se stýkal, věděli většinou všichni všechno o rodinách ostatních, ale Erik byl výjimkou. O svých dětech mluvil rád, ale nikdy nezmínil své rodiče, ani o nich v žádné souvislosti nemluvil. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188904
Bylo ale známou skutečností, že je synem vysoce postaveného představitele švédské ekonomiky. Někteří se divili, jak si může dovolit žít tak rozmařile jenom s platem asistenta aukční síně, který určitě není nijak zvlášť vysoký. Erikovi přátelé to vysvětlovali tím, že mu rodiče i přes vzájemné špatné vztahy ponechali měsíční kapesné, díky kterému mohl tak rozhazovat, a nejspíš měl na celý život své jisté. Teď stál nonšalantně opřený o barový pult v obleku s drobným proužkem a s pivem v ruce a roztržitě se rozhlížel po lokále, zatímco Otto Diesen vyprávěl historku o tom, jak se mu během služební cesty podařilo ve švýcarském Davosu na sjezdovce sbalit nádhernou brunetku. Celá záležitost skončila tak, že leželi nazí v hotelovém pokoji a vzájemně si masírovali namožená těla. Že je ženatý, Ottovi ani v nejmenším nevadilo, stejně jako nikomu jinému v jejich společnosti. Erika někdy napadalo, že se všichni při společných setkáních chovají tak, jako by se vůbec nijak nevyvíjeli. Pořád vyprávějí tytéž staré silácké historky jako už celé roky. Zároveň s tím, jak se jejich životy v ostatních rovinách proměňovaly s novou prací, rodinami a tak dále, když se sešli, neměnilo se vůbec nic. Uvědomil si, že se mu to tak líbí. Byla v tom určitá jistota, že mezi nimi se nic nezmění, ať už život přinese cokoli. Pro Erika to byla útěcha, a když se o hodinku později jako obvykle poplácali po ramenou a rozloučili se, měl skvělou náladu. Zastavil se ještě v suši baru na rohu a koupil si večeři na doma. Obýval podkrovní byt v krásném domě na ulici Karlavägen s výhledem přes park Humlegården a na Královskou knihovnu. Vstoupil dovnitř a na podlaze ho čekala hromádka pošty. S povzdechem zvedl směs reklamních letáků, obálek a složenek. Co jeho známí vůbec netušili, bylo, že jeho měsíční příjmy byly 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188904