SAMOPAL KALAŠNIKOV PROTI SVĚTU kde ostraha instalovala jeden gatling do strážní věže nad vězeňskou zdí. Velká část zdejších vězňů si tu odpykávala tresty za přepady dostavníků a další hraničářské násilné trestné činy. V roce 1887 tu jedna skupina trestanců zorganizovala útěk. Dva z nich přepadli na dvoře strážného, rozbili mu lebku a pak ho zastřelili jednou z jeho vlastních pistolí. Dalších dvacet vězňů ve stejnou chvíli zaútočilo na ředitelství věznice, které se jim podařilo obsadit. Tam se vyzbrojili puškami a pistolemi a pak se pokusili prostřílet si cestu na svobodu. Asi dvanáct z nich se dokázalo probít za bránu do pouště. Jejich pobyt na svobodě trval jen těch pár okamžiků, které obsluha gatlingu potřebovala k roztočení kliky a zamíření. Devět uprchlíků okamžitě skosil příval kulek z rotujících hlavní. Žádná strojní puška Gatling nikdy nepracovala tak rychle a neomylně jako ta na střílně nápravného zařízení u Yumy. Vedle toho se ozývaly vinčestrovky v rukou dozorců na strážních stanovištích, kteří dokázali vypálit ránu každé tři vteřiny. Devět prchajících trestanců padlo k zemi, když je zranily výstřely. Zbylá trojice se vzdala. Zvedli ruce nad hlavu a vraceli se zpátky do vězení.55 Spojené státy neměly s municí pro rychlopalné zbraně problémy, které sužovaly Evropu. Americké gatlingy, byť velmi rozměrné, fungovaly hladce. A na počátku španělsko-americké války* už měla armáda Spojených států k dispozici i bezdýmný střelný prach, který nepříteli ztěžoval odhalování pozic kulometných hnízd. Přesto strojní pušky stále nenacházely větší podporu. Obecně přetrvával postoj, který zastával už podplukovník Custer, že nasazení těchto těžkých a neohrabaných aparátů nestojí za potíže, které jsou s tím spojené. Nějaké ty hlasy na jejich podporu se sice občas ozývaly, ale většinou pocházely od zastánců rychlopalných zbraní v regionálním nebo odborném tisku. Londýnské Timesy dospěly k nijak zvlášť objevnému závěru, že Gatlingova strojní puška „dokáže chrlit nepřetržitý proud jednouncových kulek na místo největšího soustředění nepřátelských sil, smést řadu vojáků nebo kropit bojiště střelbou z jedné strany na druhou jako proudem vody tryskající z požární hadice“.56 Také další listy zaznamenávaly podobné schopnosti gatlingů, i když závěry jejich dopisovatelů vyvozované z dostupných informací mohly být přehnané. Ve Washington Post o gat* Španělsko-americká válka – válečný konflikt mezi Španělskem a USA v roce 1898, skončil porážkou Španělska, USA získaly Kubu, Portoriko, Filipíny a Guam, pozn. red.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188853
HIRAM MAXIM MĚNÍ PODOBU VÁLKY lingu napsali: „Dosahuje již tak vražedné výkonnosti, že je v něm téměř možné vidět spíš udržovatele než ničitele míru.“ Autor článku v Indianapolis Sentinel šel ještě dál a vzýval odstrašující hodnotu této zbraně se stejně neochvějným přesvědčením jako lidé, kteří budou v atomovém věku přísahat na bezpečnost plynoucí z „jistoty vzájemného zničení“. Indianapoliský redaktor napsal: „Věříme, že strojní puška Gatling časem změní celkový pohled na válku. Jestliže šest gatlingů může na nepřítele chrlit stálý proud kulek kadencí 3000 ran za minutu, pak si lze snadno představit, že proti stovce strojních pušek už protivník raději nebude riskovat postup ani o jediný centimetr vpřed, ale naopak se co nejrychleji stáhne. Při nasazení několika stovek gatlingů na obou stranách se armády rozplynou jako sníh na slunci a lidé se brzy naučí řešit své spory smírnou dohodou nebo prostě nějakými jinými méně vražednými prostředky.“ List London Broad Arrow zaujal stanovisko o dost bližší realitě, když namísto odstrašovacího potenciálu viděl širokou paletu možností praktického využití. „Nový model strojní pušky Gatling je strašlivý nástroj schopný ničivého zásahu v celé řadě rozličných situací. Například když je potřeba potopit torpédový člun, proniknout do pevnosti, skosit nepřátelský šik, vyčistit ulice při nepokojích, uvolnit průchod přes most nebo odrazit rojnici vojáků.“57 Armáda stále ještě neměla zkušenosti s nasazením těchto zbraní ve významném bojovém střetnutí. Dosavadní využití gatlingů se omezovalo na šest šarvátek s indiány, na obranu pevností nebo lodí a také na jeden případ, kdy vojáci možná touto zbraní stříleli na medvěda grizzlyho.58 Skutečnost, že velitelé nedokázali správně pochopit taktické možnosti a patřičné způsoby využití rychlopalných zbraní, dokonale odpovídá historickým precedentům. Aby nějaký stát mohl nové zbraně vyrábět a zavádět je do výzbroje armády, potřeboval k tomu průmyslové kapacity a moderní správu, protože výrobní náklady byly vysoké a zajištění spolehlivého přísunu velkého množství munice přestavovalo náročný úkol. Ale ani v zemích, které takové podmínky splňovaly a jejich ozbrojené síly rychlopalné zbraně dostávaly, ještě pořád neexistovala žádná záruka, že si s nimi vojáci budou vědět rady. A nebylo to pouze tím, že armády často mívají silný sklon k lpění na tradicích a z toho důvodu to jsou hluboce konzervativní instituce. Ani známý fakt, že v čele vojsk stojí vždy ti nejstarší důstojníci, jejichž bojové zkušenosti jsou už mnohdy překonané, a zhusta to tedy bývají lidé, od kterých se dají nejméně čekat nějaké inovace, nebyl jediným důvodem popsaného stavu. Ozbrojené síly jednotlivých mocností byly rovněž vnitřně rozštěpené, náchylné k soupeření mezi jednotlivými složkami prosazujícími protichůdné představy o tom, na co se mají vynakládat rozpočtové prostředky.
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188853
SAMOPAL KALAŠNIKOV PROTI SVĚTU Poručík Parker chápal nedostatek rozhledu v armádě jako velkou chybu. Byl to nebojácný, horkokrevný a jistě i chytrý mladý důstojník. Půl roku před vypuknutím španělsko-americké války, ještě předtím než ho odveleli do Tampy, poslal na ministerstvo války dopis, v němž předložil návrh, který později s příznačným sebevědomím a smyslem pro vyzdvihování vlastní osoby označil za „první správné taktické zásady náležitého využití strojních pušek, jaké se kdy na nějakém ministerstvu války objevily“. Přiložil také náčrtky a údaje o novém povozu pro přepravu strojní pušky i s potřebnou municí v různých typech terénu rychlostí postupující pěchoty. Parker ve své knize později napsal, že ministerstvo války „dokonce ani nepotvrdilo příjem dopisu“.59 Válka se Španěly s sebou přinášela novou příležitost k oživení otázky taktického využití rychlopalných zbraní. Zatímco se vojska soustřeďovala ve vlhkém parnu, poručík Parker přesvědčoval velící důstojníky o potřebě ustavit specializovaný kulometný oddíl, tedy útvar, jaký Spojené státy dosud nikdy ve válce nenasadily. Nakonec přece jen uspěl a nadřízení mu svěřili velení nad několika gatlingy, ke kterým mu jako obsluhu přidělili třicet sedm mužů vybraných z mnoha jiných útvarů. Tak vznikla jednotka, v níž panoval duch teoretického průkopnictví. Osobní projekt poručíka Parkera uskutečňovaný „bez patřičného vybavení, odpovídajících směrnic i jakéhokoli předchozího výcviku a navzdory všemožnému odrazování a posměškům“.60 Parkerův oddíl strojních pušek se vylodil na Kubě koncem června a připojil se k pochodu na Santiago po boku pěchoty a jízdy. Nedaleko od linie španělských zákopů se postupující americký sbor na čtyři dny zastavil a poručík Parker využil přestávku před bitvou ke každodenní několikahodinové bojové přípravě svých mužů. Vojáci nacvičovali nabíjení zbraní, aby v boji dokázali udržovat stálou palbu po dlouhé časové úseky. Rovněž se učili uvolňovat zaseknuté strojní pušky, aby uměli co nejdříve znovu uvést do provozu každou zbraň, která selže. Poručík měl se svými gatlingy dalekosáhlejší plány než jen hájit obsazené pozice. Chtěl strojní pušky vysunout dopředu a zaplavovat nepřátelská postavení přívalem kulek během postupu americké pěchoty a jízdy. Věřil, že až nastane čas přejít do útoku, gatlingy by měly být v přední linii a krýt postupující útvary palbou. Strojní pušky byly moderní nástroje na zabíjení a dokázaly rozsévat strach, tak proč je nechávat vzadu v rozhodujících chvílích, kdy vlastní jednotky potřebují silnou palebnou podporu? Od chvíle, kdy generál Butler nakoupil v Baltimore tucet gatlingů a vyrazil s nimi na území Konfederace, uplynulo třicet pět let. A za tu dobu se ještě nikdo nepokusil o to, co nyní navrhoval poručík Parker pevně přesvědčený, že jeho oddíl je připraven. Dne 1. července přešli Američané na Kubě do útoku.
104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188853