a vím, že máš ušlechtilé srdce a pro pravdu a spravedlnost na tomhle světě jsi připravena udělat cokoli – a moc si tě za to vážím. Věř mi, chápu tvůj hněv. Taky chápu, proč mi už nevěříš. Moc rád bych tě přesvědčil o tom, že se mýlíš, pokud jde o některé tvé výčitky. Ale neexistují žádné důkazy svědčící v můj prospěch. Nezbývá mi než doufat, že mi prostě uvěříš. A píšu ti tento dopis, protože bych tě chtěl o něco poprosit. Elizabeth, sejdi se se mnou a poslechni si, co ti chci říct. Stalo se něco, co mě znepokojuje, a týká se to i Sáry. Možná jsi jediná, kdo nám může poradit, co dál. Sára nechtěla, abych se ti svěřil. Bojí se, že mi ublížíš. Je pro mě hodně těžké jednat proti její vůli, ale myslím, že v tomhle případě je to správné. Chci ti důvěřovat, Elizabeth. A proto přijdu zítra kolem půlnoci do tvého pokoje a budu doufat, že mi otevřeš. Byl bych ti víc než vděčný. Potřebuju tě! Dustin odložil tužku a znovu si přečetl, co napsal. May je jeho jediná šance, třebaže má ze setkání s ní velkou obavu. Na druhou stranu je lepší domluvit si schůzku než na sebe někde narazit náhodou a bez výstrahy. Pro tože pokud tomu je tak, jak tvrdí Sára, a May jenom čeká na to, až mu bude moct něco provést, bude pro něj ve svém vlastním pokoji ještě tak nejmíň nebezpečná. On musí dbát jenom na to, aby nezamkla dveře a aby mohl v případě nouze co nejrychleji zmizet. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188804
Velkou výhodou je, že May dosud neví, že je Dustin znovu smrtelný. Domnívá se, že on stále vládne mimo řádnými schopnostmi a silou a že hravě odrazí každý její útok. A až se nakonec o jeho proměně dozví, konečně mu uvěří, že není žádná bestie, která zamordovala jejího kluka, nýbrž že v něm po celou tu dobu přebýval kousek duše, jenž mu umožňoval milovat a být milován. Dustin si vzdychl. Chce věřit v Mayino velké srdce a velkorysost, chce doufat v její pomoc. Nejlepší bude, když jí ten dopis odnese hned. Většina studentů je ještě ve škole, tak snad nikoho nepotká. Sára se šla vedle do malé umývárny umýt a převlék nout. Než si stačí všimnout, že zmizel, bude tu Dustin zase zpátky. Přetáhl si přes hlavu kapuci mikiny a s od hodláním v srdci se vydal na cestu do nové budovy. „Ahoj, May!“ May vykřikla leknutím. Přitom upustila Sářiny učeb nice a necesér. „Páni – jak ses sem dostala? A proč… tu sedíš potmě?“ May roztřesenými prsty rozsvítila světlo. „Přišlo mi to tak příjemné. Myslela jsem, že ti moje návštěva může udělat radost, tak jsem se vydala do tvého pokoje. Doufám, že se nezlobíš.“ Emma přehodila nohu přes nohu a pohupovala volným lýtkem. „No, upřímně řečeno…“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188804
„Přece jenom se obě přátelíme s Jonathanem, tak by bylo fajn, kdybychom se víc poznaly. A protože Jonathan pro to nic nedělá, ujala jsem se toho sama.“ May stále bušilo srdce z toho leknutí. Hodila svůj kabát na postel. Připadalo jí nestydaté, s jakou samozřejmostí sedí ta holka před ní na stole a prohlíží si ji s úsměvem neviňátka. Jak si mohla dovolit jen tak vtrhnout do její ho pokoje, jako kdyby se znaly odjakživa? May se za chvěla. Musí si dávat větší pozor a zamykat, když odchá zí. V žádném případě se k Emmě nehodlá chovat, jako by byly nejlepší kamarádky. Sedla si na židli proti ní. „Vlastně jsem se tě jen chtěla zeptat, co se tak plánuje o víkendu a jestli budete něco podnikat,“ přerušila Emma mlčení. „Koho tím myslíš?“ May nedokázala skrýt podráždě nost. „Pokud myslíš, že máme s Jonathanem něco v plá nu nebo že mezi námi dvěma něco je, tak se pleteš.“ Emma se zatvářila rozhořčeně. „Ne,“ zvolala a vykuli la oči, „ne, to mě nikdy nenapadlo, vážně.“ „Dovedu si představit, že ještě pořád dost… visíš na svém bývalém příteli, viď?“ Zvedla z klína fotografii, na které byla May se Simonem, naklonila hlavu a zasněně si obrázek pro hlížela. May úděsem zalapala po dechu. Vyskočila a vy trhla Emmě fotografii z ruky. „Jak… jak se odvažuješ čmuchat mi ve věcech?“ za syčela. Vzteky se třásla po celém těle. „Prostě si sem 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188804