K LADIVO
NA âARODùJE
5 / V ¯TAH
DO PEKLA
kva. Někde ten prevít musí být. A nikdo netvrdil, že to bude brnkačka.“ „Počkám tu na tebe,“ řekl Walter. „Najdeme ho. Věř mi.“ „Kdo tvrdí, že musí být ve středu? Třeba ta místnost žádný střed… ani žádný konec nemá. Může být kdekoliv.“ „Někde to musí končit.“ Chvíli šli a Felix podpíral kulhajícího Waltera. Pak se Felix zarazil. „Nenajdeme ho.“ Walter se na něj překvapeně podíval. „Nepodléhej skepsi. Najdeme ho. Jen se podívej, co jsme už zvládli.“ „Ne,“ řekl Felix. „Ty mi nerozumíš. Nemůžeme ho najít.“ „Jak to?“ „Jak jsem viděl ty statisíce… těch těl, tak jsem si na něco vzpomněl.“ „Na co?“ „Tohle…,“ ukázal kolem Felix. „Tohle nejsou jeho oběti. Tedy, nejsou to jen jeho oběti. Je to on. Tisícihlavý.“ Walter se rozhlédl. „Vždycky jsem si myslel,“ pokračoval Felix, „že je něco jako drak. Bytost s jedním tělem a tisícem hlav. Jenže to asi bude jinak.“ „Má víc než tisíc hlav,“ řekl Walter. „Je to stará legenda. O tisícihlavém se píše ještě v tajných částech Bible. Od té doby mu určitě ještě nějaké hlavy přibyly.“ Walter se zrovna díval na muže s tetováním kačera Donalda na lýtku. „Jsi si jistý?“ „Ne. Samozřejmě že si nejsem jistý. Jak bych si mohl být jistý? Vycházím z legendy pár tisíc let staré,“ rozohnil se Felix. „Nejsem si jistý. Ale dává to smysl.“ Tisíce úst pokračovaly ve svém nesrozumitelném proslovu. No bezva, pomyslel si Felix. Dostali jsme se ke starému bohovi, našli jsme ho… Jenže kurva ani trochu nerozumíme tomu, co říká. „Budeme potřebovat tlumočníka,“ řekl Walter. „Jo. Tlumočníka z prehistoričtiny. To bude bezva.“ „Tak co chceš dělat?“
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188586
J I¤Í PAVLOVSK¯ Felix se zamyslel, a pak pokrčil rameny. „Zkusím navázat první kontakt.“ Přistoupil k jednomu tělu, ke zhruba dvacetileté pihovaté holce s na svou postavu nebývale vyvinutými ňadry a kobercem, který odpovídal záclonám (když už navazovat kontakt, tak pořádný), polkl větu o tom, co dívka jako ona dělá na takovémhle místě, a místo toho řekl: „Dobrý den. Jsem Felix Jonáš a rád bych si s vámi popovídal.“ Holka mluvila dál a nevšímala si ho. Felix Jonáš napřáhl ruku. „Nedělej to,“ sykl Walter. „Nešahej na ně!“ Felix se nadechl a sáhl na ně. A přestal existovat. * * * Mobil ležel na kuchyňském stole a pět čárek označujících silný signál se na sebe vršilo jako cihly na stavbě. Klaudie ho přisunula k sobě. Čárky nezmizely. Vzala ho do ruky. Když Simon, když ta bytost, co se vydávala za Simona, zmizela, nevzala zpátky svoje kouzlo, které uvolnilo Klaudiin mobil. Nebo to je možná jen další trik a ve chvíli, kdy zkusí vytočit číslo, jen uslyší další rady, že by se měla zabít. Nebo ještě hůř, ten někdo se bude vydávat za její blízké a dodá jí pocit jistoty a naději jen proto, aby to pak mohl všechno roztrhat na kusy. Klaudie držela v ruce mobil a bála se ho použít. Jenže z jiného důvodu, než byly ty, které se snažila si vsugerovat. To, co by slyšela v mobilu, by nemohlo být horší než to, co už prožila. Klikla na písmeno F, pak na písmeno E, následovalo L… a přestala. Nebála se hrůz ze sluchátka, nebála se toho, že se nedovolá ven – bála se toho, co se stane, když se ven dovolá. Když zavolá Felixovi, když ten přijede a slavně ji zachrání. Holku, která se sama pustila do akce a během ní už ji jednou přepadli, zneužili (jenom psychicky, ale to je jedno) a málem dohnali k sebevraždě. Slabou, ubohou holku. Chudáčka, který se musí futrovat alkoholem, aby vůbec měl sílu existovat. Věděla, že Felix takhle uvažovat nebude – někdy měla pocit,
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188586
K LADIVO
NA âARODùJE
5 / V ¯TAH
DO PEKLA
že Felix o ostatních lidech vůbec moc neuvažuje –, ale pro ni by to bylo definitivní potvrzení vlastní nedostatečnosti. Ubohosti. Toho, že její komplexy méněcennosti jsou ve skutečnosti spíš komplexy velikášství. Chvíli seděla a přemýšlela nad svým životem. Hodila do sebe vodku a zbytek vylila do umyvadla. Zbytek láhví se ani nenamáhala vylévat. Jen je rozbila o podlahu. Byl to efektní akt vzpoury. A navíc celkem bezpečný. Ona tady vytírat nebude. Láhev brandy nerozbila, zas tak daleko její revolta nešla. Odnesla ji do kuchyně a napila se. Bylo to to nejlepší brandy, jaké kdy pila. Pak láhví udeřila o mobil. Láhev vydržela, mobil se rozbil na kusy. To si žádalo odměnu. Znovu se napila. Z šatníku sebrala pásek, utáhla si ho kolem pasu a začala za něj zastrkávat všechny ostré předměty, které v kuchyni našla. Nebylo to zrovna pohodlné, ale cítila se o něco bezpečněji. Do kapes zastrčila sirky, cigarety (ty čistě pro sebe), solničku a pro jistotu ještě vývrtku. Sama nevěděla, jestli je to na protivníka, nebo na nějakou nebezpečně plnou láhev vína. V té době už bylo brandy ze třetiny vypité a do zbytku nacpala Klaudie kus hadru a doufala, že to bude fungovat jako molotovův koktejl. Vypila v životě dost koktejlů, ale molotovův ještě ne. Napadlo ji, jestli se do něj nemají dávat taky olivy. Nechtěla by se dopustit faux pas. Ještě jednou prohlédla byt, jestli nenajde nějakou zbraň. Ale sekáček na maso byl to nejlepší, co se tu dalo sehnat. Násady nožů se jí zarývaly do boků a otíraly o stehna, nehledě na to, že se jí snažily stáhnou pásek dolů. Ale nic jiného Klaudie k dispozici neměla. „Jo,“ řekla si. Byla dostatečně vyzbrojená a dostatečně nalitá. Někde v hloubi duše věděla, že kdyby byla střízlivá, zvolila by zavolání Felixovi a pak odchod z týmu a dožívání v bytě plném prázdných láhví, plísně, výčitek, sebelítosti a koček – ale díky hladince se rozhodla hrát vabank. Buď dokáže, že to zvládne sama, nebo prostě umře. Horší než teď to být nemůže. Vyšla na chodbu. Výtah stál samozřejmě přistavený v patře a svítilo se v něm. Klaudie ho ignorovala. Šla po schodech
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188586