jeden neví, co říct. Napadá ho, že by se mohl schovat do spánku. Ale proč, vlastně se mu nechce. „Vítej, bráško,“ Hana konečně prolamuje mlčení.
w
w
w
Cítí každý milimetr svého těla. Každý sval. V noci sedí u tabletu a kreslí, přes den se hrbí nad ponkem, pilou nebo dlátem. Přestal brát všechny léky. Ze dne na den. Bolí ho celé tělo, hlavně nohy, které ještě nemá doléčené. Přitom takhle dobře se už dlouho necítil. „Měl bys sem pořídit klimatizaci, šéfe,“ Jarmil odkládá hoblík a otírá si čelo. Hynek přestává pracovat. Chvíli zamyšleně stojí a přemýšlí. „A víš, že to vůbec není tak blbý nápad? “ „Jo?“ říká jen tak mimochodem. Myslel to spíš jako hec, ale Hynek bere všechno vážně. Je to suchar. Snaží si držet odstup, ale nejde mu to. „Tohle doděláme a pro dnešek padla,“ říká a tváří se důležitě. Jeho mentorující tón Jarmila nepopuzuje. On je šéf. Přichází Hana s vyzvánějícím mobilem a podává ho Hynkovi. Domlouvá další zakázku. „Co Véna?“ Hynek křikem přehlušuje zvuk elektrického hoblíku, který Jarmil spustil. „Uhoupala jsem ho,“ Hana stojí u okénka dílny a dívá se na zahradu ke kočárku. „Pojďte na čaj, než se náš rarášek vzbudí. Bábovka je ještě teplá.“ Hynek pokládá nářadí. Jarmil vždycky pobaveně sleduje, jak tenhle odtažitý, udřený chlápek, který dojednává mnohatisícové kšefty, vždycky Hanu bezprostředně a bez odmlouvání poslechne. Za chůze ji bere za ramena a tiskne k sobě. Jarmil jde za nimi. Sluší jim to. Uvědomuje si, že začíná chápat, co je závist. Čeká přede dveřmi, oprašuje se a zouvá. Hynek s Hanou míří ke kočárku a naklánějí se nad ním. Dívají se na sebe a krátce se usmějí. I na dálku je vidět, jak Hynek bere Hanu za ruku a tiskne ji. Jarmil je pozoruje. Je na ně zvláštně hezký pohled. Skoro až kýčovitý. Štěstí z nich přímo kape. Za nimi je záhon kvetoucích růží a vedle strom s nezralými plody mišpulí. Z dálky od rybníka 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188385
na konci vesnice se ozývá zvuk žab a zpěv ptáků. Fotí si ten okamžik do paměti. Chce ho převést na plátno. Umí malovat. Dobře. Hodně dobře. Je to jeho hřivna, kterou by měl využívat, ví to. První to vyslovila „teta“ v dětském domově – mluvila o představivosti a výtvarném talentu, který se jen tak nevidí. Ano, inspirovala ho, a když z děcáku odešel, začal ho využívat. Zejména jeho návrhy interiérů měly vždycky úspěch i přesto, že byly ušité na míru především jeho budoucím, byť dočasným potřebám. Teď po nocích dělá propočty. Návrhy vnitřních interiérů a netradičního nábytku propracované do nejmenších detailů. Přes den je realizuje v dílně s Hynkem a poslední měsíce už i se dvěma dalšími pomocníky. Kšefty se jen hrnou, nestíhají. Budou nabírat další lidi. V okolí shánějí větší prostory. Jarmil ví, že školu nepotřebuje, na tuto práci mu stačí nadání. Schopnost vycítit, co kdo chce, co se k němu hodí, a vhodně mu to navrhnout, vypracovat, vysvětlit a zhotovit. Teď je to jeho elitní disciplína. Hynek si libuje, že od chvíle, kdy s ním začal dělat, přemístila se jeho firma z trávou prorostlých kolejí lokálky na magnetický polštář Transrapidu. Vezou se na vlně zájmu. Úspěchu. Říká, že Jarmil má šikovnou hlavu i ruce. Je to poprvé, kdy Jarmil používá ruce k obživě. Má je samý mozol a škrábanec. Ale když udrží nářadí, myš u počítače, tak štětec taky. K narozeninám dostal od Hany a Hynka kompletní malířskou výbavu. Zatím je neposkvrněná. Nebyl čas, ani chuť. První, co namaluje, bude tento motiv, na který hledí. Těší se na večer a zároveň cítí nervozitu. Přemýšlí, jak to pojme, chce zachytit atmosféru, ale zároveň to chce udělat tak, aby zobrazení tohoto okamžiku nebylo kýčovité, jako je ve skutečnosti. Je zaskočený potřebou něco vytvořit. Vchází dovnitř. Dům je prosycený směsí vůní štrúdlů, bylinek, dřeva a malého dítěte. „Pozor, pádím,“ vyhýbá se na chodbě Josefě, která shání Hanu. „Hned přijde,“ zkracuje jedno z jejích hledání. „Však ty to taky možná budeš vědět, stačí ta šála takhle dlouhá?“ ukazuje mu ji. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188385
„Ne, myslím, že nestačí, ještě by nešla dvakrát omotat kolem krku,“ opakuje to, co několikrát denně slyší od Hany. Ví, že už kromě posledního klubka k této šále nemá další vlnu ani svetr k párání. „Myslíš? Ještě k tomu přijdou třásně,“ kroutí nesouhlasně hlavou. Když Josefa neplete, nudí se a zlobí. Z kapsy jí vyčuhuje něco zeleného. Chce se mu smát a zároveň mu je už dopředu líto Hany. Josefa se poslední týdny usilovněji než dřív chystá zpátky domů a vybavuje se na cestu. Když si myslí, že ji nikdo nevidí, trhá si odnože z kytek v domě. Zpočátku nikdo nechápal, co se děje. Na zemi občas ležely uvadlé listy a stvoly a v květináčích mizelo nebo usychalo to, na čem si Hana zakládala. Jarmil s Hynkem hledali na internetu škůdce, který by takovou podivnou chorobu pokojových rostlin mohl způsobovat. Nakonec ho odhalila Hana, když s Josefou hledala v její kabelce hřeben. Nejenže v ní našla další hřebeny a předměty, které postrádala, ale nadité ponožky plné odnoží v různém stadiu uvadání. Postupně s Hynkem z domu odnosili do zahrady pod stromy květiny, které se daly ještě zachránit, a nechali uvnitř jen poslední dvě, které byly zavěšené od stropu. Ale podle toho, co teď vykukuje Josefě z kapsy, a podle přistavené židle Jarmil vidí, že i s tím si poradila. Na blížící se devadesátku funguje její tělo perfektně. Jen ta hlava zlobí. Jarmil vstupuje do kuchyně. Je znát, že odklizená pokojová zeleň chybí. Zmizel kousek osobitosti. Útulnosti. Dechu. Proto umístění květin v jeho návrzích interiérů pro klienty nikdy nechybí. Koncem týdne mu Hynek dá výplatu. V hotovosti, na ruku, z účtu by mu peníze okamžitě strhli exekutoři. V pondělí Jarmil jede do města dořešit zakázku kuchyně a udělat měření. Plánuje, že se cestou zpátky staví v květinářství a Haně dokoupí kytky, které má ráda. Dá jí je mezi okna, na poslední bezpečné místo, kam se Josefa nedostane. Stačí jen trochu upravit okenní kličku. Venouškovi koupí zásobu dudlíků, rozhazuje je kolem sebe a po dvorku je tahají kočky. Hynkovi doutníky. Dře od rána do 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS188385